Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Trpělivá dáma našla recept, čím nahradit nedostatek dívčího půvabu. Tajnosti slavných

03.07.2023
Trpělivá dáma našla recept, čím nahradit nedostatek dívčího půvabu. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní divadlo - Josef Heinrich

Popisek: Marie Ježková v roce 1948, jako Paní od pultu v dramatu Františka Rachlíka Kulový král

VIDEO Trpělivost růže přináší, říká staré přísloví. Za své životní krédo ho přijala zdánlivě nenápadná dívka, která s ostře řezanými rysy k výrazným kráskám rozhodně nepatřila. Nedostatek půvabů, které od hvězd očekávala kamera prvorepublikových filmů, ale dokázala bohatě vynahradit.

Jemná, chápavá, oddaná, s mimořádným citem pro detail a mezilidské vztahy.Víc než třicet let prožila na jevišti pražského Národního divadla, nezanedbatelná je ale i její filmografie, přestože se hlavní role nikdy nedočkala. Parketou Marie Ježkové se staly prostě ženy z lidu, služky či děvečky, hospodyně, oddané matky a babičky… Nejspíš si ji vybavíte jako manželku strojvůdce Antonína Matyse v podání Jaroslava Marvana v poněkud hořké komedii Železný dědek.

 

Minulost Jany Kosinové:

Herectví v pohybu

Narodila se 1. února 1901 v Červené Řečici a už v dětství ji okouzlilo divadlo, takže si velmi brzy našla práci v hlavním městě, aby se mohla připravovat na vysněnou kariéru. Herectví studovala soukromě v slavné škole hvězdy Národního divadla Marie Hübnerové, pohybovou průpravu získala v škole hudebního pedagoga Émile Jacques-Delacrose, který proslul originální výukou hudby pomocí pohybu. Jeho metoda začala být časem používána také jako zdravotní cvičení a zaujala i tanečníky. Několikrát přednášel i v českých zemích, jeho rytmická gymnastika ovlivnila naše sokolské hnutí a stala se základem sokolské rytmiky. Publiku se Marie poprvé představila na jevišti pražského Lidového divadla Uranie, v roce pak 1921 přijala nabídku, která se neodmítá, a další dvě divadelní sezóny prožila v slovinském Národním divadle v Lublani.

Trpělivé čekání

Po návratu do Prahy ji čekaly čtyři těžké roky, během nichž se živila vším, co se naskytlo, díky tomu ale posbírala bohaté zkušenosti pro své budoucí filmové i divadelní postavy. Teprve koncem roku 1927 se na ni usmálo štěstí a od 1. listopadu byla konečně přijata jako elévka do činoherního souboru Národního divadla. Publiku se poprvé představila jen o pár dní později jako písařka při premiéře dramatu francouzského spisovatele a básníka Julese Romanise Diktátor, na nabídku stálého angažmá pak ale čekala dalších sedm let. Stala se nepostradatelnou představitelkou malých a epizodních postav, které mistrně přetvářela ve výrazné individuality díky citu pro lidské charaktery a drobné detaily.

 

Železný dědek:

Sázka na jistotu

Před filmovou kamerou dostala poprvé příležitost v roce 1936, kdy ji Hugo Haas a Otakar Vávra obsadili jako trafikantku ve své úspěšné komedii Velbloud uchem jehly o nezdárném synkovi bohatého továrníka, který si navzdory překážkám nakonec svoji lásku k chudému děvčeti prosadí. Před kamerou se osvědčila, takže už v následujícím roce si už zahrála v šesti filmech, mimo jiné myčku nádobí Barču v dramatu Otakara Vávry Panenství či služku Madlu v satirické komedii Martina Friše Mravnost nade vše. Až do roku 1939 hrála v třinácti filmech, po nástupu německé okupace ale svoji spolupráci výrazně omezila. K jejím výraznějším postavám patří například garderobiérka v melodramatu Jana Alfréda Holmana Minulost Jany Kosinové, v kterém uchvátila publikum v hlavní roli Vlasta Matulová, či tulačka ve filmu Martina Friče Rozina sebranec. Odmítnout nedokázala ani Otakara Vávru, který ve svém melodramatu Okouzlená moudře vsadil na popularitu Nataši Gollové, Adiny Mandlové a Karla Högera a v němž ztvárnila postavu hospodyně doktora Chvojky, či Václava Kršku, který ji obsadil jako starou cikánku ve své poetické komedii Řeka čaruje. Tu ale mohlo publikum poprvé zhlédnout až po osvobození.

Divadlo na prvním místě

Znárodněná kinematografie už na ni pozapomněla a zahrála si jen v deseti filmech. K jejím výraznějším rolím patří manželka Božena v strojvůdce Matyse v budovatelském dramatu Václava Kubáska z roku 1948 Železný dědek, manželka legendárního komika Vlasty Buriana coby kostelníka Josefa Kodýtka v komedii Jana Strejčka a Oldřich Lipského z roku 1950 Slepice a kostelník či Vaňková v historickém dramatu Rudá záře nad Kladnem, které natočil v roce 1955Vladimír Vlček podle stejnojmenného románu druhého komunistického prezidenta Antonína Zápotockého. Naposledy stanula před kamerou v roce 1959 jako sousedka Bradáčová v koprodukčním československo-sovětském válečném povídkovém dramatu Májové hvězdy, které natočil Stanislav J. Rostockij podle knihy Ludvíka Aškenazyho. Nedostatek filmových příležitostí ji ale netrápil, protože byla plně vytížená v činohře Národního divadla, v níž si během kariéry zahrála v téměř 270 inscenacích, navíc občas spolupracovala i s rozhlasem. Osvědčená představitelka žen z lidu Marie Ježková zemřela 6. dubna 1960 v Praze.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Česká televize)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská