Ondřej Neff: Napsal jsem další díl Sňatků z rozumu a Zlé krve. Svět Tomáše Koloce
03.07.2023
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ondřej Neff
Text a rozhovor nejen ke včerejšímu 40. výročí odchodu autora Sňatků z rozumu a Zlé krve Vladimíra Neffa (1909 – 1983).
Část první: Kdo byli ve skutečnosti Born, Nedobyl a další
Když v této rubrice píšu o osobnostech, většinou začínám jejich rodokmenem, k čemuž mi připravuje podklady genealog Zdeněk Horner. Rodokmen Vladimíra Neffa všichni známe z jeho rodové románové pentalogie, která zachycuje život jeho předků od 50. let 19. století do roku 1945. Seriály, které podle ní byly natočeny, Sňatky z rozumu (1968) a Zlá krev (1986), sice zachytily jen období do roku 1894, kdy zemřel „Martin Nedobyl“ a jeho syn byl souzen v procesu s Omladinou, ale i z nich ví jejich příznivci o Neffových předcích hodně. „Jan Born“, kterého hrál v seriálu Vladimír Ráž, byl ve skutečnosti Jan Neff (1832 – 1905), jenž se skutečně proslavil v Praze jako zakladatel prvního českého obchodu v Praze (který měl vývěsní štíty ve všech slovanských jazycích, což by se majiteli dnes už opět nevyplatilo…), ačkoli na rozdíl od „Borna“ jeho hlavním artiklem nebyla galanterie, nýbrž hlavně porcelán. Nebyl to ale původem Němec, jak jeho nejstaršímu synovi vtloukal do hlavy buršácký profesor a později komisař tajné policie Kiesel (Luděk Munzar), ale jeho zakladatel rodu byl Francouz, Napoleonův voják.
Manželka autorova dědečka „Jana Borna“, ve skutečnosti Neffa, „Hana, rozená Váchová“, kterou v seriálu hrála Jiřina Jirásková, byla ve skutečnosti Marie, rozená Hálová, jejíž otec (kterého v seriálu hraje Miloš Nedbal) byl skutečně zemský rada, ale nikoli soudní, nýbrž kriminální. Její první známostí byl šlechtic, což v rodině nebyla žádná výjimka: šlechtice si vzala i sestra „Jana Borna“ (Jana Neffa), ač oba byly děti pouhého zmíněného plebejského přistěhovalce z Francie, takto mistra truhlářského z Lipníku nad Bečvou, zakladatele rodu Antonína Neffa (1785 – 1861). Do třetice si šlechtičnu vzal i spisovatelův strýc Konstantin Stuchlík, dokonce hraběnku, pocházející z rodů Dobřenských z Dobřenic a Kolowratů-Krakowských. V seriálu se jmenuje „Theodor Nedobyl“ (Martin Zounar) a stal se jako jeho románová a seriálová postava malířem, ale i operním pěvcem, stejně jako Ema Destinnová (kterou v seriálu hraje Libuše Šafránková), láska jeho bratra „Metoděje Nedobyla“ (Marek Brodský), který se ve skutečnosti jmenoval Alexis Stuchlík.
Jejich otec, v seriálu „Martin Nedobyl“ (hraje ho Jiří Vala), ve skutečnosti Alois Stuchlík (1832 – 1894), zakladatel prvního českého zasilatelství (špeditérství) v Praze, pocházel skutečně z venkova, ale jeho otec nebyl forman v Rokycanech, nýbrž pekař ve Dvoře Králové. Ze seriálu víme, že oba muži byli spojeni tím, že „Nedobylova“ první žena byla nevlastní matka „Bornovy“ první ženy. Ve skutečnosti spojení nastalo až v další generaci, kdy si „Bornův“ (Neffův) syn Vladimír (to je ten, který se ve Zlé krvi právě rodí, když se rozhoduje o tom, zda jeho starší bratr bude vysvobozen z polepšovny ve Vídni) vzal „Nedobylovu“ (Stuchlíkovu) dceru Zdeňku, která se sice v seriálu neobjevuje, ale je v něm zmínka, že Martin (Jiří Vala) a Marie (Daniela Kolářová) Nedobylovi měli kromě starších synů (které hrají zmínění Marek Brodský a Martin Zounar) i řadu mladších dětí. Ty mladší byly konkrétně tři, dva chlapci a dívka Zdeňka – která se stala matkou Vladimíra Neffa. Svou babičku „Marii Nedobylovou alias Danielu Kolářovou“ (ve skutečnosti Amalii Stuchlíkovou, 1856 – 1932) spisovatel ještě poznal a dozvěděl se od ní řadu faktů, které se staly látkou pro „rodovou“ řadu pěti románů a z nich vzniklých dvou seriálů. Jeho druhá babička „Hana Bornová alias Jiřina Jirásková“ (ve skutečnosti Marie Neffová, 1848 – 1914) ovšem zemřela už v jeho pěti letech.
Vladimír Neff si byl vědom kouzla příslušníků obou těchto rodů, které byly sice plebejské, ale jejich příslušníky si často brali šlechtici (včetně řečené hraběnky, která podle pravidel za sňatek s nešlechticem přišla o titul a veškerá privilegia) a podle svého syna Ondřeje (viz pořad Potomci slavných) šířil legendu, že první Neff-Born nebyl členem francouzské revoluční armády, nýbrž šlechtické emigrace před revolucí. Byla to zřejmě reakce na jeho vnitřní rozpolcení: ač dědic zavedeného obchodu a absolvent prestižní obchodní akademie v Ženevě, nechtěl se živit jako obchodník a už v mladém věku se stal nakladatelským redaktorem a později (pod „svícnem“ filmového průmyslu, v němž dávali nadaným Čechům za protektorátu možnost se uplatnit producent Miloš Havel a jeho německý ochránce Willy Söhner) scenáristou a členem umělecké avantgardy. (Byl mimo jiné i autorem filmu o objeviteli krevních skupin Janu Janském Tajemství krve, ze kterého jsem čerpal v přiloženém textu o světových objevitelích českého původu.) Jako syn z měšťanské rodiny (jehož dědeček Jan Neff založil první česky mluvící salon v Praze a stal se sponzorem začínajícího Antonína Dvořáka, jehož dokonce vyzval k napsání Moravských dvojzpěvů, jejichž první provedení zpívala jeho babička Marie se svou sestrou) si vážil tradic, ale jako umělec se po válce přidal ke kulturní levici a v poválečné době, kdy sídlo ÚV KSČ bylo v oblém domě u Prašné brány, chodily do něj jeho stranické příspěvky, ačkoli otcovský obchod, jehož původní sídlo bylo symbolicky ve vchodu přímo vedle tehdejšího ÚV KSČ, byl v té době vyvlastněn. (Nutno ale říct, že nebyl sám, jehož stranické příspěvky sem tehdy chodily: platil je tu i potomek rodu pivovarníků Bohumil Hrabal, potomek kožešnického rodu Miloš Kopecký, či potomek úřednického rodu plzeňské škodovky Miroslav Horníček.)
O podobné symbolické synchronicity nebyla v životě Vladimíra Neffa nouze. Když se v 60. letech 20. století začal natáčet seriál Sňatky z rozumu (mimochodem první český historický seriál), jeho režisér František Filip popisoval Vladimíru Neffovi chalupu na venkově, kterou kupuje a Vladimír Neff zpozorněl. Režisér Filip netušil, že jako chalupu kupuje dům, který v 19. století patřil rodině hlavní postavy seriálu Jana Neffa-Borna! A když se VN ještě za války začal zajímat o původně gotický, později renesanční dům na pražské Kampě (který jeho majitelé, rod Nosticů, kdysi věnovali tvůrci první české gramatiky Josefu Dobrovskému), a napsal o něm román Třináctá komnata (z jehož názvu mimochodem pochází dnešní české idiomatické označení něčeho skrývaného), netušil, že dům, o jehož vnitřku v době psaní románu nic nevěděl a nikdy v něm nebyl, bude dán do užívání z exilu navrátilým Werichovi a Voskovcovi (a po Voskovcově druhé emigraci pak přízemí připadlo básníku Vladimíru Holanovi). Teprve o mnoho let později Jan Werich spočítá, co Neff vnitřně vytušil: že dům má skutečně dvanáct místností plus jednu malou „tajnou“ komůrku!
To bylo už v poválečné době, kdy manželkou Vladimíra Neffa (a matkou jeho syna Ondřeje) byla Vlasta Petrovičová (1903 – 1980), spisovatelka, překladatelka, ale hlavně herečka, Werichova dlouholetá zaměstnankyně z Osvobozeného divadla, která s ním hrála už v legendární první hře V + W Vest pocket revue. Tam kromě ní všichni herci měli jen jednu úlohu, ale ona jich ztvárnila hned pět! Přitom V+W vůbec nevadilo, že ač se ve 30. letech stavěli pozitivně k SSSR, první manžel Petrovičové byl Mark Bičurin, bývalý carský důstojník a emigrant ze SSSR. Bývalým carským důstojníkem byl ostatně paradoxně i otec Jiřího Voskovce. (Na emigranty z Ruska se první republika očividně dívala zcela jinak, než dnešní Česká republika...)
Řadu těchto protikladů Vladimír Neff vtělil do románu Trampoty pana Humbla, ve kterém těsně před vrcholem liberalizace, v roce 1967, promyslel variantu „sebe sama“, a neetické konce, do nichž by se dostal, kdyby nebyl sebou samým a přijal nabídky, které dostával už jako příručí v nacizující se Vídni a později jako perspektivní muž v protektorátní Praze a ještě později ve stalinistickém státě. Na rozdíl od jeho románového Karla Humbla, který byl během posledního soudu za své skutky odsouzen, Vladimír Neff všechny tyto nabídky života odmítl, protože pro něj byla nejdůležitější služba pravdivému umění, a nikoli vlastní kariéře. Dne 2. července 1983 si pro něj, na rozdíl od Humbla, proto nepřišel anděl smrti žalostné, nýbrž blažené.
Část druhá: Malý rozhovor s Ondřejem Neffem
V pracovně Vladimíra Neffa, kde zachoval otcův stůl i knihovnu, seděl a pracoval jeho syn Ondřej, který jako čtvrtá generace v dětství ještě bydlel ve Stuchlíkově („Nedobylově“) domě „s kalichy“, v Seifertově ulici na Žižkově, kde se jeho otec, první spisovatel v rodině, narodil. Pravnuk zakladatelů prvního českého obchodu a česky mluvícího salonu i prvního českého zasilatelství Ondřej Neff odtud po stu letech v roce 1996 zveřejnil první vydání prvního českého internetového deníku Neviditelný pes. Dvě desítky let nato jsem ho u příležitosti výročí smrti jeho otce oslovil:
Dnes se Vás, s dovolením, nebudu ptát jako čelného českého představitele nezávislé webové novinařiny a autora sci-fi literatury, ale jako syna svého oblíbeného autora z oblasti historické beletrie; kterým byl váš tatínek Vladimír Neff. Mé následující otázky na vás budou proto vždy začínat stejně: Váš tatínek…
Váš tatínek ve svých pamětech vzpomínal, že když bylo po válce málo jídla, chtěl si občas vzít něco k snědku, ale vaše maminka mu to vzala se slovy: „To je pro Ondru!“ Když jsem tuhle pasáž četl poprvé, bylo mi ho až dětinsky líto, ale pak jsem si uvědomil, že právě takové situace utužují pouto otce se synem. Stýská se vám v některých situacích po vašem tatínkovi – a v jakých?
My měli výjimečně silné pouto. Hvězda Československé televize 60. let, profesor V. V. Štech (1885 – 1974) nám dokonce říkal „bratři Neffové“. Po tatínkovi se mi stýská ohromně. Kdy? Pořád… Mimochodem řečeno, víte, že tátu přiměly k historické próze okolnosti? Začal se jí zabývat za protektorátu a pokračoval v novém režimu prostě proto, že si nedovedl představit, jak by mohl v nesvobodné společnosti psát současný společenský román.
Váš tatínek dotáhl románovou pentalogii, vycházející z osudů vaší rodiny od 50. let 19. století až do roku 1945 (úsek z ní, zachycující období 50. – 90. let 19. století, byl zpracován v legendárních televizních seriálech Sňatky z rozumu a Zlá krev). Zabýval jste se někdy, stejně jako on, rodovou historií? A napadlo vás někdy v tomto zpracování rodové kroniky pokračovat – a třeba ji ve stylu žánru, kterému se věnujete vy, protáhnout i do budoucnosti?
Naprosto ne, i když trochu ano. Napsal jsem groteskní román A včely se vyrojily, a ten se odehrává na Žižkově, v „Nedobylem“ postaveném činžovním domě na rohu dnešní Seifertovy ulice, kde se odehrává i značná část tátovy rodinné pentalogie. Psal jsem to ještě za tátova života, jemu se rukopis moc líbil a shodli jsme se, že je to „šestý díl“ pentalogie. Napsal jsem tedy vlastně další díl Sňatků z rozumu a Zlé krve.
Váš tatínek byl tak říkajíc plodem spojení dvou velkých rodů, které ovlivnily české národní obrození. Jeden z jeho dědečků (vašich pradědečků), mecenášský Jan Neff (v pentalogii se jmenuje Jan Born) založil v Praze první český obchod a salon, druhý, podnikavý Alois Stuchlík (v pentalogii Martin Nedobyl) zase první českou špeditérskou firmu. Vy jste na tuto tradici očividně navázal, a založil jste první český internetový deník. V čem se cítíte být spíš Neff („Born“) a v čem Stuchlík („Nedobyl“)?
Jmenuju se Neff, a to mě determinuje. Mimochodem, úředně vydává Neviditelného psa společnost O. Neff s. r. o. Když jsem ji zakládal, ptali se mě na úřadě, jak se má jmenovat. No, a protože obchod mého pradědečka se jmenoval „J. Neff“, zvolil jsem název „O. Neff“.
Váš tatínek napsal v roce 1967 román Trampoty pana Humbla a přesně o 30 let později ho pro Českou televizi zfilmoval Viktor Polesný v hlavní roli s Miroslavem Donutilem. Je to dílo, které reflektuje český fašismus, po kterém naše společnost hladce vklouzla do českého stalinismu. Co podle vás leitmotivem opakovaného českého selhávání?
Trampoty pana Humbla jsou zcela nepochopený román. Je to reakce na prozření včerejších zuřivých komunistů, kteří se v toku několika let stali stejně vášnivými demokraty. Literární noviny, to byl aktivistický plátek komunistické propagandy socialistického realismu a najednou to byl opoziční list. Kritik napsal o prvním dílu pentalogie, že není dost socialisticky realistický a nad pátým dílem se ošklíbal, že je málo existenciální. O tom je ten román, o obracení kabátů…
Zdroje: díla Vladimíra Neffa, rodokmen vypracovaný Zdeňkem Hornerem, Jana Králová: Postavy románů Vladimíra Neffa, Wikipedia, Filmová databáze, Potomci slavných: Vladimír Neff
Vložil: Tomáš Koloc