Kolbena uznávali Tesla i Edison. Skončil v rukou esesáků převlečených za sanitáře. Výročí Jakuba Vosáhla

Foto: Wikimedia Commons / Leotard, vlastní dílo, CC0

Popisek: Pomník Emila Kolbena na Náměstí OSN v Praze - Vysočanech

Sám si vynaleznu, sám si vyrobím. V dějinách českého průmyslu nebylo mnoho osobností, ve kterých by se tolik spojoval génius techniky s talentem provozního manažera. V osmdesáti letech jej Němci navzdory prosbám protektorátní vlády odvezli do terezínského koncentráku, kde přežil přesně měsíc. Zemřel 3. července 1943.

Rodák ze Strančic u Říčan vychodil v Praze malostranské gymnázium a pak pražskou techniku. Obojí s vyznamenáním. Stipendium Zemského výboru mu umožnilo pobyt v zahraničí, které před ním otevřelo tehdejší fantastický svět. 

Kolem jsou osmdesátá léta devatenáctého století, po francouzsku belle epoque, krásná doba. Železnicí a telegrafem propojený svět se vylízal z první globální finanční krize. Tahounem pokroku se v té době stává elektřina. A právě její záhadné proudy mladého inženýra lákají nejvíce. 

Po zkušené v několika evropských průmyslových centrech proto roku 1888 i se ženou Malvínou odplouvá do USA. Zde usiluje o zaměstnání u Thomase Alvy Edisona, který je coby vynálezce světovým lídrem elektrického průmyslu. 

Něco jako kdyby dnes čerstvý matfyzák či absolvent ČVUT zaklepal v Silicon Valley u Elona Muska. A během pár měsíců se stal jeho nepostradatelným spolupracovníkem. Kolben se totiž brzy dostal do samotného centra vývoje v laboratořích ve městě Orange. Posléze se stal i formálně vedoucím inženýrem. 

V roce 1889 jej Edisonovi přetáhl Nikola Tesla, další z velkých průkopníků elektřiny. 

Byla to stále pionýrská doba této technologie, ve které se hrálo hlavně o to, jestli se prosadí proud střídavý, nebo stejnosměrný. A vedle technických parametrů hrál v tomto souboji roli i lobbing a konexe. 

Edison s Teslou byli rivaly, kteří neváhali projevit obchodnickou tvrdost, ale také směřovat své soupeření k vývoji a technickému pokroku. Navzájem měli vztahy odpovídající obchodním konkurentům, Kolbena ale uznávali oba. 

Ten na Teslu vzpomínal jako na vědce a systematika, Edison byl prý spontánnější a větší improvizátor. „Nejraději ze všeho dělal dobré vtipy a originální žerty rád poslouchal. Stalo se, že se dobrému nápadu smál třeba čtvrt hodiny,“ vzpomínal v roce 1929. I když odešel k jeho hlavnímu konkurentovi, rozešli se prý v dobrém. 

Americkou továrnu si navrhl sám 

Celou famózní americkou kariéru Kolben stihl za čtyři roky- pak se především kvůli manželce rozhodl vrátit do Evropy. Další čtyři roky pracoval ve Švýcarsku jako hlavní inženýr firmy vyvíjející elektrické generátory a motory. S dalšími švýcarskými inženýry tehdy položili teoretický i konstrukční základ transformátorů a přenosové soustavy, což bylo dílo světové úrovně.  

Roku 1896 se vrací do Prahy a s několika tichými společníky zakládá továrnu ve Vysočanech. 

Při jednom ze svých jubileí zavzpomíná: „Zdálo se mi nejlepším, abych sám zřídil moderní elektrotechnickou továrnu ve středu velké průmyslové oblasti, v tradičním sídle vysoce rozvinutého strojírenství, v Praze.“ 

Dispozici závodu si projektuje sám, na základě amerických zkušeností, kterým nemůže žádný z pražských architektů konkurovat. Továrna tak má všechno, co potřebuje moderní průmysl. 

V roce 1898 se hlásí do soutěže na stavbu městské elektrárny a k překvapení mnohých poráží Františka Křižíka, do té doby považovaného za pražského guru přes elektřinu. 

Vysočanská firma vyrábí motory, generátory a různé další pohony. Během tří let se počet zaměstnanců zvýší z 25 na 400 a Živnostenská banka zajišťuje na expanzi potřebný kapitál. Přibývají další provozy, roku 1900 vyjíždí z fabriky první lokomotiva. 

Nemusí se bát ani těch úplně největších zakázek. Do Londýna, hlavního města tehdejšího globalizovaného světa, dodává dva unikátní alternátory s průměrem 7 metrů. Roku 1910 nabízí rakousko-uherským státním drahám unikátní koncept elektrifikace tratí, který ale zůstává bez odezvy. 

Vynálezeckou vášeň si Kolben uspokojuje vývojem alternátoru, který získává zlatou medaili na světové výstavě v Paříži. Nahlášené patenty ani nepočítá, a třeba jeho text o vlivu křemíku na elektrické a magnetické vlastnosti železa, publikovaný roku 1909, je dodnes považovaný za aktuální vědecké poznání. 

Stává se i významnou osobností společenského dění a aktivním tvůrcem struktur českého hospodářství. 

Rodina se stěhuje do nové vily na Vinohradech, kde každoročně s dětmi a posléze vnoučaty zdobí vánoční stromek. Elektrickými svíčkami, jak jinak. 

Emil Kolben, foto Česká televize

Kolben a Daněk 

Pak vypukne válka, která zničí středoevropskou monarchii a s ní i unikátní hospodářský prostor. Kolben ale i daleko po padesátce patří k těm, kteří přechod na nové poměry zvládnou celkem bez problémů. 

Roku 1921 fúzuje s První továrnou na stroje v Praze a ve Vysočanech vzniká nová firma Českomoravská – Kolben. Emil Kolben se v ní věnuje strategii a vývoji a v roce 1922 uzavírá smlouvu o spolupráci se slovutnou americkou společností Westinghouse. 

V té době se ve Vysočanech zaměstnanci na směnách střídají v tisících a spektrum produkce je vystiženo reklamním sloganem „Vyrábíme vše, od špendlíku po lokomotivu“. 

Další velkolepé plány potřebují další kapitál, a tak roku 1927 po další fúzi vzniká Českomoravská – Kolben – Daněk. 

Mimochodem, s panem Daňkem, zakladatelem strojírny v Karlíně, se nikdy nepotkali. Čeněk Daněk byl sice vizionářem podobného ražení, ale zemřel v době, kdy byl mladý Kolben ve Švýcarsku. Přesto společně vstoupí do dějin jako iniciály ve slavné zkratce ČKD, která se v našem průmyslu drží i po sto letech. 

V listopadu 1937 slaví Emil Kolben ve velkém pětasedmdesáté narozeniny. Šestasedmdesátku už si připomíná ve stísněné atmosféře pomnichovské republiky, které sousední Německo otevřeně vyhrožuje. A o pouhý týden později se tam odehraje pogrom, jaký ve dvacátém století nemá obdoby. Během Křišťálové noci jsou vypáleny synagogy i na území, které pouhý měsíc předtím patřilo Československu. 

Následné útoky na židovské obchody definitivně vyjasní, že toto etnikum je ve střední Evropě v životním ohrožení. A rodina Kolbenových je židovská, byť svou konfesi nikdy nebrala příliš vážně. 

Průmyslový patriarcha navzdory nabídkám z celého světa svou zemi opustit odmítá. „Mně, Kolbenovi, nesmí a nemůže nikdo ničeho zlého učiniti,“ věřil prý.  Solidárně s ním v Praze zůstanou i rodiny dvou z jeho tří dětí. 

Po patnáctém březnu 1939 se jurisdikce rasistických Norimberských zákonů rozšiřuje s protektorátní správou i na území Čech a Moravy. Podnikatel musí prakticky hned po příchodu Němců odejít z ČKD a prodat své podíly v dalších podnicích. 

Roku 1940 umírá jeho manželka Malvína, pak dostane povolání do transportu zeť s oběma syny. Emil Kolben je se synem Hanušem a vnukem Jindřichem následují 6. června 1943. Jednomu z největších českých podnikatelů je právě 80 let. 

Samotné zadržení proběhlo nestandardně. Žádné shromaždiště u Stromovky, kde kalvárie pražských Židů obvykle začínala. Příslušníci SS si pro něj přišli přímo do vinohradské vily, ze které jej v převlečení za ošetřovatele vynášeli na nosítkách. 

Osudy jeho posledního měsíce byly zaznamenány poměrně pečlivě díky tehdy šestnáctiletému vnuku Jindřichovi, který holocaust přežil a mohl vzpomínat, jak jej 3. července v Terezíně vyzvali, ať se dostaví do tzv. Podmokelských kasáren. Dědeček prý ležel na vojenské posteli už mrtvý. 

Podnikatelem byl ale až do poslední chvíle. Do malého černého kufříku, který mu nacisté povolili si vzít na cestu, vložil kromě několika osobních věcí také balík 180 akcií ČKD. Ty mu samozřejmě byly k ničemu, ale nejspíš nechtěl, aby se k dokumentům prokazujícím vlastnictví jeho životního díla dostal nějaký z nacistických pohlavárů. 

Vysočanská fabrika skutečně byla jeho životním dílem. Místem, kde se všechny vědomosti, zkušenosti a poznání jednoho z nejtalentovanějších podnikatelských mozků zhmotnily v reálné výsledky, kterých mohli lidé využívat. 

Když umíral v šílených podmínkách terezínského koncentráku, měl být na co hrdý. 

Zdroje: Blesk, ČRo. Finance pro radost

Vložil: Jakub Vosáhlo