Vladimír Neff. Spisovatel, který udělal z českého podnikatele hrdinu. Výročí Jakuba Vosáhla

Foto: Se souhlasem Antikvariáty

Popisek: Vladimír Neff. Výřez z hlubotiskové fotografie z cyklu „Česká tvář" (František Vopat) - račte si povšimnout, že je mu jeho syn Ondřej Neff hodně podobný.

Vladimír Neff byl syn z rodu úspěšných pražských obchodníků a současně aktivních vlastenců. Inspirován svou rodinou stvořil snad nejslavnější postavy podnikatelů v dějinách české literatury, totálně se vymykající jejím obvyklým plebejským hrdinům. Zemřel právě před čtyřiceti lety, ale v jeho synu Ondřejovi jako kdyby stále přežíval étos této pozoruhodné dynastie.

Jeho Sňatky z rozumu jsem měl jako čtení na rodinnou dovolenou v létě 1996. Bylo mi dvanáct a kolem zrovna vrcholila devadesátá léta.

Se svolením Aukro

Ležel jsem na pláži v Chorvatsku, kde teprve půl roku předtím skončila válka a četl si ten příběh hospodářského boomu vzešlého z válečné katastrofy u Solferina, příběh nadšení a odhodlání první generace českých „kapitalistů“. Příběh venkovských „náplav“, které stvořily dnešní Prahu. 

Tlak na společenské změny po velké porážce roku 1859, výstavba železnice, později rozhodnutí o zbourání pražských hradeb a následný stavební boom na volném prostoru vinohradského kopce, který si developersky hlídal jeden z hlavních podnikatelských hrdinů... 

Nebudu machrovat, že jsem to všechno coby absolvent gymnaziální primy chápal. Ale okouzlení atmosférou zakladatelského optimismu, snění a pracovitosti mi zůstalo už od té první četby.  

Mnohem později mi docházelo, jak moc se ta doba podobala devadesátým létům, kdy jsem o ní poprvé četl a kdy se naši rodiče často bez jakýchkoliv zkušeností také vrhali střemhlav do podnikání.  

V tom samém roce 1996 Ondřej Neff spustil web Neviditelný pes, první český internetový deník. 

Syn spisovatele českého kapitalismu pochopil význam globální sítě jako jeden z prvních, tak jako mladý forman Nedobyl sto třicet let předtím dopředu viděl, jak důležitá bude v dalších desetiletích železnice.   

I z téhle nostalgie jsem pak do Neviditelného psa roky rád přispíval. 

Rodinný román  

Velké společenské změny jsou vyobrazeny na příběhu dvou rodin. V německém kulturním okruhu je pro takové dlouhé oblouky rodinné historie definován zvláštní žánr „Familienroman“, v češtině se uchytilo spíše britské označení „sága“.

Jednou z nejtypičtějších je právě příběh Jana Borna a Martina Nedobyla, dvou souputníků a současně naprostých protikladů. Vlastenecky uvědomělý, společensky zodpovědný a seriózní Born versus ambiciózní, hrubý a ve finále kvůli rodinné tragédii zcela zahořklý Nedobyl.

Vladimír Ráž jako Jan Born a Gabriela Vránová jako jeho nastávající, foto ČT

Je třeba vědět, že Vladimír Neff se v červnu 1909 narodil do rodiny úspěšného obchodníka s kuchyňským zbožím, který byl majitelem velké prodejny na bulváru Na Příkopech. Vladimír Neff starší se narodil roku 1881 už v Praze coby druhá generace českého průmyslu. 

Těžko si při tom nevzpomenout na obraz, ve kterém se Jan Born přibližně ve stejné době dojímá nad novorozeným synem, a ve slavjanofilském zápalu jej pojmenuje Ivan.

Bornův spolu i protihráč Martin Nedobyl v podání Jiřího Valy, foto ČT

Dědeček Neff se totiž také jmenoval Jan a do Prahy stejně jako románová postava přišel roku 1860 z Vídně, aby si otevřel obchod na prestižní adrese u Prašné brány. 

Rodinný podnik měl po synovi jednou převzít vnuk Vladimír mladší, který se na obchodnickou kariéru poctivě připravoval. Což v té době obnášelo například studia na obchodní škole v Ženevě a následnou praxi všude možně po Evropě. 

Nabytou jazykovou výbavu ale nakonec využije ve fochu literatury. Od poloviny třicátých let působil jako redaktor anglické a francouzské literatury ve vydavatelství Melantrich, a sám se pokoušel o první díla, především detektivní a politické satiry. 

Literárním průlomem pro něj v roce 1944 byl psychologický román z prostředí pražské Kampy Třináctá komnata.

Od té doby se psaní věnoval na plný úvazek. Roku 1953 v románu Srpnovští páni poprvé pracoval s rozsáhlým historickým tématem. Jinak se snažil těžkými padesátými lety spíše proplout, takže na nějakou dobu přijal úvazek scenáristy na Barrandově. 

Když v roce 1956 na základě Chruščovových odhalení „kultu osobnosti“ poměry poněkud tají, je i v literatuře najednou možné ledacos. Třeba i román oslavující zakladatelskou generaci českého kapitalismu. 

V roce 1957 se Sňatky z rozumu staly knižním hitem a Vladimír Neff na něj navázal vyprávěním osudů rodin Bornových a Nedobylových ve čtyřech dalších románech. Císařské fialky vyšly roku 1958, o rok později Zlá krev, roku 1961 Veselá vdova a o dva roky později coby finále Královský vozataj. 

Pentalogie, která nemá v celé české literatuře příliš srovnání. Její gigantický rozsah mi naplno došel při vzpomínkách Ondřeje Neffa, ve kterých tatínek mačká a vyhazuje třeba sto padesát stránek strojopisu, protože mu přestaly zapadat do příběhu. Tak se rodí literatura.

Vladimír Neff jako starý pán, foto ČT

V šedesátých letech se staly první dva tituly série základem pro televizní seriál. Výpravná podívaná, na jejíž natočení si ČST musela pronajímat filmový ateliér na Barrandově, se do programu vysílání poprvé dostala 23. října 1968. Pět dní před padesátým výročím republiky, které bylo pouhé dva měsíce po sovětské okupaci vnímáno a připomínáno velmi intenzivně. 

Těch pět středečních večerů v říjnu a listopadu bylo u televizních obrazovek vzepětím pošlapané vlastenecké hrdosti, která definitivně stvrdila trochu ikonický statut Neffovy ságy. 

I přes zájem ze strany televize nakonec další díly zfilmovány nebyly. Pokračování Zlá krev vzniklo až v osmdesátých letech, už bez supervize autora předlohy. Ten v sedmdesátých letech přišel s dalším velkolepým historickým dílem, tentokrát trilogií z prostředí pražských alchymistů od vlády Rudolfa II. přes třicetiletou válku. 

Uznávaný autor se stal zasloužilým a pak i národním umělcem. Když 2. července 1983 zemřel, vysílala se reportáž z jeho pohřbu i v hlavní zpravodajské relaci. 

O tři roky později vyšla kniha Večery u krbu. Povídání se synem Ondřejem, ve kterém se ještě jednou představuje celá rodová historie od dědečka Jana. 

Historie rodiny, města a země. Historie předávaných zkušeností, které se v neustálých dějinných zvratech našeho regionu tak snadno ztrácejí. 

Ještě, že přežívají alespoň v knihách. Ideálně takových, které je dokážou zachytit a přiblížit tak poutavě, jako od Vladimíra Neffa.

Zdroje: Wikipedia, Sňatky z rozumu, Večery u krbu

Vložil: Jakub Vosáhlo