Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Multimediální mág a srážka s politikou aneb Je to jako v parlamentu. Tajnosti slavných

30.06.2023
Multimediální mág a srážka s politikou aneb Je to jako v parlamentu. Tajnosti slavných

Foto: Wikipedia – volné dílo se svolením rodiny Radúze Činčery

Popisek: Scenárista, režisér a spolutvůrce legendárního Kinoautomatu Radúz Činčera

VIDEO Král dobré zábavy dal světu nejen první interaktivní film, rád říkával, že už v dětství vynalezl dabing. A když představoval svůj Kinoautomat, prohlásil: „Je to jako v parlamentu, ale víc legrace než v parlamentu.“

Neúnavný inovátor neustále vymýšlel něco nového a svými audiovizuálními projekty ohromoval svět. Scenárista a režisér Radúz Činčera, jehož nedožité sté narozeniny si letos připomínáme, by dnes byl milionářem, komunistický režim mu ale nechal jen velmi omezený prostor a využíval jeho tvorbu především k propagaci. Jeho mimořádné experimenty u nás mohl na vlastní oči spatřit jen málokdo, takže jeho význam pro rozvoj kinematografie bývá neprávem přehlížen.

 

Kinoautomat:

Dabing pro Masaryka

Narodil se 17. června 1923 v Brně a lásku ke kultuře a široký přehled v celé řadě oborů získal díky otci Josefu Činčerovi, který byl typickým učitelem takzvaně ze staré školy. A když měl jako syn ředitele přivítat prezidenta T. G. Masaryka při návštěvě města, vypomohl si prý Radúz způsobem, o němž později rád říkával, že vlastně vynalezl dabing. Koneckonců něco vymýšlel bez ohledu na aktuální situaci vlastně neustále, takže poprvé narazil už jako středoškolský student v roce 1939, kdy byl dokonce uvězněn za vydávání nelegálního časopisu. Od roku 1943 pracoval až do osvobození jako scénograf Beskydského divadla v Novém Jičíně a v roce 1947 byl konečně přijat ke studiu estetiky a divadelní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Nahlédnutí za oponu

Během studia působil dva roky jako lektor Městských divadel pražských a po státních zkouškách v roce 1952 nastoupil jako dramaturg a scenárista Studia populárně vědeckých filmů v Bratislavě, kde natočil v roce 1956 svůj první dokument o rozmnožování rostlin Prečo kvitnú. Vzápětí konečně našel uplatnění v Praze, nejprve jako dramaturg a později režisér Krátkého filmu. Natočil zhruba šest desítek krátkých, středometrážních i dlouhometrážních, převážně dokumentárních filmů. První velký úspěch mu ale vynesl až v roce 1964 záznam přípravy a zkoušek legendární inscenace Národního divadla v režii Otomara Krejči Romeo a Julie 63. Zrodil se během pěti měsíců včetně divadelních prázdnin, kromě představení nabídl i řadu nečekaných pohledů do zákulisí a Činčera za něj získal několik ocenění doma i v zahraničí.

 

Kinoautomat a EXPO ’67:

Srážka s politikou

V roce 1965 začal Činčera externě přednášet na pražské FAMU a velmi úspěšný byl o rok později i jeho dokument o pražském Divadle Na zábradlí Mlha, v němž se mistrně střídají informace o vybavení divadla s hereckými výkony. Mimo jiné s dialogem Jana Libíčka a Václava Sloupa ve hře Václava Havla Zahradní slavnost. Prostor dostal i sám Havel, trnem v oku se ale stal i režisér Jan Grossman, tehdejší umělecký šéf činohry, jehož působení je považováno za jedno z nejvýznamnějších období historie poválečného divadla. Film sice získal zlatou medaili Gran Premio Bergamo, přesto byl později z politických důvodů stažen z distribuce.

Světová senzace

V polovině šedesátých let začal spolupracovat s Laternou Magikou a pracovat na audiovizuálních programech. A pak se zrodil zázrak. Pro světovou výstavu EXPO ‘67 v kanadském Montrealu připravil ve spolupráci se scenáristou Pavlem Juráčkem, režiséry Jánem Roháčem a Vladimírem Svitáčkem a díky technickému řešení Jaroslava Friče, který už měl na kontě úspěšný polyekran Pražské jaro pro bruselské EXPO ’58, film Kinoautomat: Člověk a jeho dům. První interaktivní film na světě, v kterém diváci mohli zasahovat hlasováním do průběhu děje. Možnost ovlivnění byla sice klamná a obě nabízené varianty měly stejné důsledky, díky Činčerovu geniálnímu nápadu a skvělé zábavě se ale stal hitem, na který návštěvníci výstavy stáli mnohahodinové fronty.

 

Mlha:

Ideologicky nepřípustné

Novinka vzbudila obrovský zájem, stála o něj studia Paramount Pictures i Universal Studios. Osobně ji ale Činčera nabízet nesměl, protože oficiálně patřila Československému státnímu filmu. Nakonec byl film postoupen za velmi nízkou cenu zahraniční produkci a objevil se jen v roce 1968 na světové výstavě Hemisfér v Texasu. České publikum mohlo světový zázrak zhlédnout teprve v roce 1971 v pražském kině Světozor, které muselo kvůli projektu nejprve projít nákladnou rekonstrukcí. Jenže právě nastupovala tvrdá normalizace, takže byl Činčerův vynález v roce 1972 zakázán, poté co ho viděla stranická delegace, která usoudila, že „nemá správný kulturně společenský dopad“. O dva roky později byl ještě znovu uveden ve Spojených státech na světové výstavě EXPO ‘74 ve Spokane a opět sklidil velký ohlas, i když už o něco menší než při premiéře. V roce 1985 připravila Československá televize na principu Činčerova kinoautomatu seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka, v němž o ději rozhodovali od druhého dílu diváci rozsvěcením žárovek a energetický dispečink sledoval výchylku ve spotřebě elektřiny v celé republice. Duchovní otec ale k spolupráci na projektu přizván nebyl, od seriálu se distancoval a zhodnotil ho jako velmi nepovedený.

Přísun valut pro stát

Od počátku sedmdesátých let Činčera téměř netočil a soustředil se především na speciální audiovizuální programy pro výstavy a jubilejní příležitosti. Zahraniční zakázky mu byly povoleny jen díky jeho popularitě, která zajišťovala velký přísun valut. Například pro kanadskou expozici na výstavě EXPO ’70 v japonské Ósace vytvořil vertikální Cinemascope 70, pro Člověk a jeho svět v kanadském Montrealu The Sound Game Show 71 a v letech 1976-1982 připravoval programy pro Agrokomplex v Nitře. V osmdesátých letech realizoval mimo jiné pro výstavu v kanadském Vancouveru i audiovizuální rockovou operu The Scroll a v japonské Ósace představil v roce 1990 dějové bludiště Cinelabyrinth 90. V devadesátých letech chtěl rockovou operu The Scroll konečně uvést i v Praze, narazil ale na nesouhlas. Hrát se totiž měla v kostele sv. Kateřiny na Vinohradech a sousední neurochirurgické oddělení fakultní nemocnice se obávalo přílišného hluku.

 

Hovory H – Oříšek:

Vzpomínka v Ponrepu

Podle dcery Aleny byl Radúz Činčera velký hračička. „On pořád vymýšlel neobvyklé hry, akce, postavil třeba stan uprostřed obýváku,“ zavzpomínala v rozhovoru pro novinky.cz. Často se to prý projevovalo i v jeho práci, mimo jiné například stvořil zábavný umělý jazyk, který představoval v legendárním pořadu Miroslava Horníčka Hovory H. K filmové práci se mohl vrátit až po roce 1989 a mimo jiné natočil v roce 1995 pro Českou televizi dokument Lapidárium: Příběh Rukopisů, pokus o zamyšlení nad otázkou, zda se může formovat národ a jeho sebevědomí na historickém podvodu. Duchovní otec multimediální zábavy Radúz Činčera zemřel 28. ledna 1999 v Praze. K jeho nedožitým stým narozeninám se vrátil mimo jiné i Národní filmový archiv, který uvedl v červnu v pražském kině Ponrepo dvě programová pásma, přibližující jeho dokumentární tvorbu.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Biografický slovník Historického ústavu AV ČR, deník SME, novinky.cz)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská