Nezdárný synek tvrdohlavého písničkáře aneb Od závoďáků přes tanec až po Hollywood. Tajnosti slavných
26.06.2023
Foto: Se svolením syna Gino Hašlera
Popisek: Herec a režisér Zdeněk Gina Hašler. Vyříznuto a upraveno z jediné dostupné dost malé fotografie.
VIDEO Zatímco legendární český písničkář byl buřič, jeho mladší bratr se narodil se srdcem dobrodruha. Ve všem, co dělal, byl sice samouk, když si ale něco usmyslel, vždy to dotáhl až k úspěšnému konci.
Jméno Zdeněk dostal po mamince, sestře hudebního skladatele Rudolfa Frimla. „Na tatínka se doma volalo Zdeno, což si malý Karel zkomolil na Deno, později Dino, eventuálně Gino, takže ze jména Zdena vzniklo Gina,“ prozradil před časem jeho vnuk Karla Hašlera, malíř a grafik Gina Hašler, v rozhovoru pro kanadské noviny Nový domov.
Svátek věřitelů:
Učedník podnikatelem
Zdeněk Miloš Hašler se narodil 31. října 1909 v Praze a dobrodružný duch se v něm probudil už s počátkem puberty. Z domova odešel už ve čtrnácti letech do Vídně, kde se vyučil u gramofonové firmy His Master´s Voice jemné mechanice. Tím ale rozhodně neuspal navždy hudební talent, který rozhodně měl po kom zdědit. Jeho otec Karel byl populární písničkář a skladatel a matka Zdena klavírní virtuoska, o strýci Rudolfu Frimlovi, jenž je pokládán za zakladatele amerického hudebního divadla, ani nemluvě. Už v učení začal Zdeněk hrát v rakouské metropoli v jazzovém orchestru a už v šestnácti letech dokonce založil školu moderních tanců. Jeho dobrodružná duše ale nedokázala odolat ani největší vymoženosti moderní doby, automobilům, dokonce se stal závodníkem francouzské automobilky Citröen.
Putování se strýčkem
Když mu bylo devatenáct, přijel do Prahy na návštěvu jeho strýc Rudolf Friml a nabídl mu, aby jel do Ameriky s ním. Za Velkou louží mu ale Zdeněk rozhodně nevisel na krku. Během putování po USA se jako typický český „Ferda Mravenec – práce všeho druhu“ živil sám kdečím, co se právě naskytlo. Myl nádobí, čistil boty, pracoval v továrně na motory jako mechanik, opisoval noty pro jazzový orchestr… Mimo jiné prožil tři měsíce v Hollywoodu, kde se zamiloval do pohyblivých obrázků. Teprve koncem dvacátých let se vrátil do Prahy, kde se snažil uplatnit své všestranné zkušenosti. Samozřejmě to zkusil nejprve u filmu a uspěl u režiséra Karla Lamače, který ho v roce 1929 obsadil jako asistenta scény ve svém dramatu Hříchy lásky. Na další příležitost si ale musel počkat dalších pět let. Teprve v roce 1934 se mihl před kamerou jako jeden z hostů v hotelové recepci v komedii Vladimíra Slavínského Pokušení paní Antonie a vzápětí ho obsadil Jan Sviták jako ošetřovatele v komedii z prostředí luxusního sanatoria ve Vysokých Tatrách Grandhotel Nevada, v níž zářila v hlavní roli Lída Baarová.
Za tichých nocí:
Technika mu seděla líp
V roce 1935 si zahrál hned v šesti filmech, v komedii Martina Friče Ať žije nebožtík, v níž hrál advokátního koncipienta, se dokonce sešel před kamerou se svým otcem Karlem Hašlerem. Současně ale začal působit jako asistent výroby, osvědčil se coby mimořádně zručný střihač a už o dva roky později se stal Fričovým asistentem režie. Technické záležitosti filmu ho lákaly mnohem víc, takže herecké pokusy ochotně pověsil na hřebík. Stříhal například nestárnoucí komedii s Vlastou Burianem Tři vejce do skla, komedii Karla Lamače Slávko, nedej se!, v níž hrála matku hlavní hrdinky Anna Letenská, či úspěšnou hudební komedii Vladimíra Slavínského Holka nebo kluk, která se zapsala do naší kinematografie stepařským výkonem Adiny Mandlové. V roce 1939 debutoval jako režisér komedií Svátek věřitelů, kterou natočil podle stejnojmenné divadelní hry Karla Piskoře, a před jeho kamerou defilovala řada největších hvězd doby, od Jaroslava Marvana přes Jindřicha Plachtu a Raoula Schránila po Růženu Šlemrovou.
Konec samostatnosti
Už jako režisér se seznámil s Boženou Mirkovou a po krátké známosti se s ní oženil. V roce 1941 se jim narodil syn Gino, který následoval svého otce do emigrace v roce 1968 a prosadil se jako kameraman, malíř a ilustrátor. To ale předbíhám. V roce 1943 k němu přibyl ještě bratr Karel. Pak ale jeho manželství skončilo brzy rozvodem. Po úspěchu prvního filmu ale vzápětí následovala studená sprcha, komedie Okénko do nebe u diváků i kritiky propadla navzdory skvělému obsazení.Vzápětí natočil studentskou komedii Prosím, pane profesore! a melodrama Za tichých nocí, v němž stanul poprvé před kamerou v celovečerním filmu Karel Höger a jeho otec Karel v něm zpívá jednu ze svých milovaných písní Po starých zámeckých schodech. Už o rok později ale svoji samostatnou režisérskou kariéru ukončil komedií Host do domu, opět v hlavní roli s Jindřichem Plachtou. Atmosféra v protektorátu zhoustla a v roce 1943 byl totálně nasazen v rakouském Kitzbühelu, kde pracoval jako asistent ve filmových studií společnosti UFA pro kontroverzní režisérku Leni Riefenstahl, která natáčela tzv. norimberskou trilogii o sjezdech fašistické NSDAP.
Prosím, pane profesore!:
Americký špion
Po válce pracoval dva roky pro OSS (Office of Strategic Services, pozdější CIA) a v sídle American Military Mission na Loretánském náměstí měl svůj vlastní pokoj. V únoru 1948 byla American Military Mission z Prahy odvolána a šéf OSS, plukovník Katek, rychle zařídil Hašlerovo propašování na Západ v americké koloně, s níž projel do Německa, schovaný za krabicemi dokumentů v kufru Katkova vozu. Na poslední chvíli, protože ještě té noci obsadila StB byt jeho exmanželky v pražské Spálené ulici a ona i Hašlerovi synové pak žili pod stálým dohledem. Po krkolomném útěku z Československa se pak Zdeněk Hašler přesunul znovu do Spojených států a 11. listopadu 1972 zemřel v Santa Monice.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Karel Tušek: Karel Hašler – Já mám holku od Odkolků, Josef Pospíšil: Rozhovor se Zdeňkem Gino Hašlerem z Los Angeles, Nový domov)
Vložil: Adina Janovská