Geniální samouk dával lidem naději a tvrdě kritizoval mocipány. A to žádný režim neodpouští. Tajnosti slavných

Foto: Ze soukromého archivu Adiny Janovské

Popisek: Karel Hašler na oficiální podpisové fotografii z třicátých let

AUDIO Jeho legendární Ta naše písnička česká držela během druhé světové války psychicky nad vodou tisíce vlastenců, trpících v pracovních a koncentračních táborech. S kritikou nešetřil ani na adresu nacistů, což se mu stalo osudným. (Pokračování ze středy 21. června)

Hudební vzdělání mu sice chybělo, talentu mu ale sudičky nadělily na rozdávání. Karel Hašler byl nejen skvělý muzikant, do vínku dostal i mimořádný dar práce se slovy, měl široký rozhled a smysl pro vnímání aktuálních událostí, na které dokázal bleskurychle, kriticky a s notnou dávkou ironie a satiry reagovat. Mocipány ani trochu nešetřil a neustále si pouštěl pusu na špacír. A to neodpouští žádný režim.

Když padá v Praze první sníh:

Příliš velký bohém

Písničky se staly jeho světem, u v roce 1919 založil vlastní vydavatelství svých šansonů. Vynikl ale také jako publicista, psal fejetony a satirické básně například do deníku republikánské strany Venkov či populárního humoristického a satirického týdeníku Humoristické listy. V roce 1929 definitivně ukončil divadelní činnost, protože se na obzoru začal vynořovat nový fenomén, který ho uchvátil. Zvukový film se stal počátkem třicátých let jeho dalším hnacím motorem. Do této branže se vrhl doslova po hlavě jako hudební skladatel, scenárista, režisér i herec. A opět úspěšně. Hned první český zvukový film Tonka Šibenice z roku 1930 byl uveden dvěma jeho písničkami, Hradčany krásné a Když v Praze padá první sníh. V roce 1932 si zahrál ve vlasteneckém dramatu režiséra Svatopluka Innemanna Písničkář, který je v podstatě jeho biografií a k němuž napsal scénář společně s Přemyslem Pražským. Samozřejmě v něm ztvárnil hlavní roli a mimo jiné právě z tohoto filmu pochází jeho nejznámější šlágr Ta naše písnička česká, který se za nacistické okupace stal druhou českou hymnou. V následujících letech vytvořil dalších zhruba dvacet filmových postav.

Hoši od gestapa…

Ve spolupráci s filmem pokračoval i po vzniku protektorátu, přítel a pozdější úspěšný producent František Spurný ho ale přemluvil, aby spolu obnovili kabaretní zájezdy, a podporovali tak národního ducha. Jakmile znovu stanul na jevišti, nedokázal odolat pokušení, vrátit se současně i ke svému zvyku vyřizovat si parodiemi účty s aktuální politickou situací. A nacistické gestapo to nemohlo přeslechnout, zvlášť když jim například zpíval:

(Text se dochoval díky Rudolfu Deylovi staršímu, který jej zaznamenal ve své vzpomínkové knížce Písničkář Karel Hašler – pozn. autorky).

Hoši od Zborova:

Udavač neznámý?

Vážné problémy začaly během natáčení tragikomedie Městečko na dlani, kterou natáčel podle režisér Václav Binovec podle románové prvotiny spisovatele a dramatika Jana Drdy a Hašler během něj působil jako umělecký poradce. Pro exteriéry si filmaři vybrali malebné městečko Ronov nad Doubravou na Chrudimsku, kde také byl v březnu 1941 poprvé zatčen gestapem. Během natáčení si totiž neodpustil bavit štamgasty místních hospod aktualizovanými protiněmeckými verzemi svých známých písní a někdo ho udal. Po výslechu byl sice propuštěn, 2. září 1941 si ale pro běj gestapáci přišli podruhé do Ládví u Prahy. A opět během natáčení. Dodnes není jisté, kdo ho udal. Dlouho se uvádělo, že nejspíš režisér projektu Václav Binovec, jenž se už 16. března 1939 podílel na nepovedeném fašistickém pokusu o arizaci filmových ateliérů na Barrandově a po válce byl odsouzen za kolaboraci. Ten to ale vždy rázně popíral.

Na schodech smrti

Nejprve Hašler prošel drsnými výslechy v nechvalně proslulém sídle pražského gestapa v Petschkově paláci, pak věznicí v Drážďanech a v polovině října byl převezen do koncentračního tábora v Mauthausenu. Zpočátku byl umístěn do punčochárny, později ho nacisté převeleli do kamenolomu, odkud vynášeli vězni půlmetrákové kvádry po takzvaných schodech smrti. V polovině listopadu ho podle svědků v táboře zbil a zkopal opilý příslušník SS, který mu způsobil otevřenou ránu na noze. Krátce nato se projevily první příznaky flegmóny, tedy těžkého bakteriálního zánětu. Navíc prý trpěl i úplavicí. Podle úředních záznamů zemřel 22. prosince 1941 na „všeobecnou otravu po flegmóně“. Podle jiné verze na něm nacisté vyzkoušeli nový způsob mučení, kterému říkali ledová socha. Osprchovali ho ledovou vodou, vyvlekli na mráz, svázali a nechali umrznout. Oficiální příčinou smrti byl pak zápal plic.

My nejsme národ fašistů:

Psali jsme

Největší pražský bohém měl tajtrdlíkování přísně zakázáno aneb Je libo Hašlerku? Tajnosti slavných

Syna se nedočkal

Svého třetího syna Thomase, který se narodil 16. listopadu 1941, už nikdy nepatřil. Jeho matkou byla paradoxně Němka Lotte Jurda. Potkali se v roce 1939 na oslavě Hašlerových šedesátin, jí bylo tenkrát devětadvacet. A nezamilovat se do tak neodolatelného gentlemana a skvělého tanečníka, to prostě nešlo. O pár měsíců později se Hašler rozvedl a Lotte se přestěhovala do jeho vily na Smíchově. Požádal ji o ruku, Němci ale svatbu nepovolili, protože „byl příliš starý na to, aby měl děti”. Mezitím ale Lotte otěhotněla. Podle svědků se prohlašovala za Hašlerovu manželku, přestože oddáni nebyli, takže po jeho smrti přišla o střechu nad hlavou. Přesto zůstala v Praze a po válce pracovala až do roku 1949 na nizozemské ambasádě. Pak ale byla obviněna ze špionáže a uprchnout se synem do Austrálie se jí podařilo doslova na poslední chvíli. Tam Thomas vyrůstal do šestnácti let, poté se přestěhovali do Baltimore v USA. O svém otci, legendárním písničkáři, se dozvědělaž z matčina posledního dopisu. Bylo mu tenkrát už šedesát let.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Rudolf Deyl st.: Písničkář Karel Hašler, Karel Tušek: Karel Hašler – Já mám holku od Odkolků, Josef Pospíšil: Rozhovor se Zdeňkem Gino Hašlerem z Los Angeles)

Psali jsme

Říkali mu český Dracula aneb Vášnivý grafoman ve službách politiky. Tajnosti slavných

Vložil: Adina Janovská