Říkali mu český Dracula aneb Vášnivý grafoman ve službách politiky. Tajnosti slavných
19.06.2023
Foto: Wikimedia – volné dílo
Popisek: Hrabě Felix Achille de la Cámara počátkem dvacátých let, český spisovatel, publicista, scenárista, překladatel, divadelní podnikatel a nacistický kolaborant
VIDEO Jako děsivý transylvánský kníže dokonce i vypadal, a kdyby ho nebrzdily zákony a společenská pravidla, možná by se tak i choval. Odmalička chtěl být „něco víc“, toužil po uznání, slávě a moci. A jeho život také velmi násilně a dramaticky skončil. Nebo ne?
Mimo jiné byl grafoman, dokázal napsat i sedm knih během jediného roku. Vášnivé čtenářky, toužící po romantické lásce a štěstí, zásoboval brakovou literaturou, tu a tam z něj ale vypadlo i něco kvalitnějšího včetně filmových scénářů. Kdo by neznal třeba tak trochu tajemnou komedii režiséra Otakara Vávry Dívka v modrém, v níž excelovali Lída Baarová a Oldřich Nový. Jméno autora scénáře, který vyšel ve své době i jako román, ale bylo téměř zapomenuto, přestože to, po čem hrabě Felix Achille de la Cámara toužil nejvíc, byly sláva a nesmrtelnost. Stop v předválečném a válečném období po sobě ale nechal celou řadu a za většinu z nich by rozhodně nesklidil pochvalu. O muži, kterému učarovalo násilí a fašismus, se říkalo, že je Draculovi dokonce i podobný. A stejně jako o smrti krutého transylvánského hraběte panují i o té jeho dohady.
Rodinné báchorky
Felix Emil Josef Karel Cammra se narodil 8. listopadu 1897 v Kutné Hoře do rodiny továrníka Felixe Cammry. Jeho matka Karolína pocházela z rodiny Šolců, která vlastnila tamní významnou tiskárnu, knihařství a knihkupectví, vydavatelství Karel Šolc, které bylo později přesunuto na pražský Vyšehrad. Přesné datum jeho narození ale není jisté, dokonce i sám Felix uváděl různá data. A stejně tak používal během svého života více než deset různých jmen, která střídal podle potřeby a okolností. V roce 1924 se nechal úředně přejmenovat na Felix Achille de la Cámara a tvrdil, že po otci pochází ze španělského šlechtického rodu. Jeho otec Felix Cammra byl původně důstojníkem c. k. pěšího pluku, po svatbě ale odešel do civilu a od roku 1902 rodinné vydavatelství vedl. A dařilo se mu, rodina byla tak bohatá, že o jejím majetku vznikaly legendy, dokonce se šuškalo, že Cammra ukradl rakousko-uherskou vojenskou pokladnu.
Dívka v modrém:
Výhodné manželství
Po maturitě na gymnáziu se Felix rozhodl v roce 1915 vykročit v otcových šlépějích, dotáhl to až na nadporučíka a posbíral i několik řádů. Po otcově smrti v roce 1925 rodina údajně o veškerý majetek přišla, mýty a polopravdy, které ale sama přiživovala, žily dál. Felix například tvrdil, že je honorárním konzulem Bolívie, přestože o tento titul přišel už v roce 1928. V budování dobrého jména nakladatelství dál zdatně pokračoval, zaměřil se ale i na další oblasti kultury. Přispěla k tomu v roce 1922 i svatba s ruskou emigrantkou Jelizavetou de Boulkin Nikolskou, která se stala už o rok později sólistkou baletu Národního divadla a později primabalerínou. Manželství bylo výhodné pro oba. Její jméno fungovalo jako skvělá reklama pro Felixovo podnikání, Jelizaveta se zase stala uznávanou choreografkou a později spolupracovala na několika úspěšných filmech. O partnerském štěstí se ale nejspíš mluvit nedalo. V roce 1927 byli oficiálně odloučeni, doklad o následném rozvodu ale neexistuje.
Vášnivý grafoman
Vlastnictví vydavatelství postrčilo Felixe k vlastní tvorbě, psal v češtině, francouzštině i němčině a měl na kontě několik desítek děl. O jejich kvalitě nemusel s nikým diskutovat, prostě je vydával. Krátce po první světové válce začal cestovat po Evropě, sbíral náměty i důležité kontakty. Založil divadlo Apollo, v roce 1923 pak i divadlo Komedia v pražské Vodičkově ulici, kde dříve sídlil kabaret Karla Hašlera. Zpočátku ho čtyři roky osobně také řídil a propagaci zajišťoval vydáváním stejnojmenného kulturního časopisu, který byl dodáván do vybraných kaváren, restaurací a hotelů. Přinášel zajímavosti z uměleckého světa domácího i ze zahraničí, které Cámara osobně překládal, pár stránek bylo vždy věnováno reklamě. Představení jeho divadla nebyla určena pro náročné publikum, jejich základem byl humor, hrály se především frašky a komedie. Prostor časem dostala i erotická podívaná, na jeho jevišti zářil Ferenc Futurista, došlo dokonce také na židovský humor. Přesto se scéna potýkala s malou návštěvností, definitivně skončila v roce 1927 požárem a Cámara byl dokonce podezřelý ze žhářství. Úmyslné založení vyšetřování neprokázalo, pochybnosti ale zůstaly.
Velký mág s prázdnou kapsou
Ve dvacátých letech se podílel i na rozvoji takzvaného hermetického hnutí, jakési novodobé české alchymie, astrologie, magie a kabaly. Navázal tím na svého pradědečka, jenž se údajně stýkal s Cagliostrem, který je považován za zakladatele egyptského svobodného zednářství. A Felix byl na něj velmi hrdý a studiu okultismu se věnoval opravdu intenzivně. Motiv nadpřirozených jevů a magie se odrazil i v řadě jeho námětů a scénářů, koneckonců zanechal stopu i ve filmu Pozor, straší! či v Dívce v modrém. Po požáru divadla odjel do Francie, kde začínal znovu s prázdnýma rukama, vypracoval se ale brzy na manažera úspěšných hereček. Spolupracoval například s Mary Pickford, Gretou Garbo či legendární herečkou, zpěvačkou a tanečnicí Josephinou Baker. Redigoval časopis Paris Films, zaměřený na filmy ze střední Evropy, překládal a dál také psal. Jakmile se finančně zmátořil, založil vlastní filmovou společnost Esetfilm, která dovážela francouzské filmy do Československa.
Slávko, nedej se!:
Na správné vlně
V polovině třicátých let propadl okouzlení španělským fašismem, dokonce napsal několik oslavných knih o generálu Frankovi a podporoval jeho režim během občanské války. A rozhodně nebyl proti, ani když Němci okupovali Československo. Z dochovaných materiálů lze ale soudit, že nebyl kolaborantem z přesvědčení, ale že se spíš takzvaně svezl na vlně a snažil se z aktuální situace vytěžit co nejvíc. Chtěl se totiž výrazně uplatnit v kultuře i za protektorátu. Ve fondu Ministerstva vnitra – Londýn je u jeho jména uvedeno: „Graf Felix de la Cámara, spisovatel, Praha III., Míšeňská ulice 3, placený agent gestapa.“
Havlův ochránce?
Na druhou stranu se ale dochovala svědectví, že své kontakty s nacisty využíval, aby bránil „arizaci“ Havlových filmových ateliérů na pražském Barrandově. Několikrát byl i Němci vyšetřován, a jestli opravdu udával a donášel nacistům, nebo spolupracoval jenom na oko, nelze ničím doložit. Politika hrála v jeho životě významnou roli. Už v roce 1926 vstoupil do Národní obce fašistické Radola Gajdy, od třicátých let byl tajným příslušníkem SA, po zřízení protektorátu se stal říšským státním příslušníkem a působil mimo jiné i jako cenzor českých filmů v úřadu říšského protektora. Byl členem fašistické strany Vlajka, v roce 1944 se také stal jedním ze zakladatelů České ligy proti bolševismu, která prováděla protisovětskou propagandu.
Zahaleno tajemstvím
Spolupráci v nacisty mu v květnu 1945 během Pražského povstání spočítali revoluční gardisté. Údajně byl na pražské Kampě, kde bydlel v Míšeňské ulici, zaživa upálen, jiné zprávy hovoří o zastřelení či oběšení. Stejně jako o celém životě se ale i kolem jeho smrti vyrojila další záplava legend. Podle jedné byl v červnu 1946 souzen se skupinou Vlajkařů jako spolupracovník gestapa, další tvrdí, že se přidal k prchajícím jednotkám SS a nakonec padl v Itálii. Říká se také, že uprchl do Francie, kde nakonec zemřel na následky pobodání. Jiná teorie tvrdí, že se mu podařilo odjet do Španělska, a nakonec zemřel v Jižní Americe až v roce 1952. Pro žádnou ale neexistuje jediný hodnověrný důkaz stejně jako pro jeho kolaborantství.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Encyklopedie Prahy 2, Český rozhlas, Veronika Karšulínová: Aktér na pomezí divadelního, filmového a literárního průmyslu - Felix Achille de la Cámara)
Vložil: Adina Janovská