Dostudovat nemohl, jako podnikatel pohořel. Tvrdý život ho ale naučil vždycky najít nějakou cestičku. Tajnosti slavných
14.06.2023
Foto: Se svolením Národní filmový archiv
Popisek: Ota Motyčka jako detektiv v melodramatu režiséra Václava Binovce z roku 1938 Druhé mládí
FOTO Na dětské sny ho osud donutil rezignovat, i s prázdnými kapsami si ale dokázal vždycky poradit. Osvědčený komik nikdy neztrácel smysl pro humor a prostě bral, co mu osud přinesl do cesty.
S vysokým čelem, pleší, komickými rysy a výrazným hlasem byl nepřehlédnutelný, takže se brzy stal osvědčeným představitelem bodrých mužů z lidu. Se životem se naučil porvat už v mládí, takže se ničeho neodříkal, a nakonec to dotáhl až na uměleckého ředitele. Jméno Ota Motyčka vám možná mnoho neřekne, jakmile ale mrknete na jeho tvář, určitě už, jak se říká, budete doma.
S Jaroslavem Vojtou a Antonií Nedošinskou ve filmovém zpracování dramatu Ladislava Stroupežnického o české vesnici z roku 1937 Naši furianti, které natočili v roce 1937 Vladislav Vančura a Václav Kubásek; foto se svolením Národní filmový archiv
Krkolomné hledání
Otakar Karel Motyčka se narodil 13. října 1899 v Plzni do chudé rodiny, jeho otec pracoval jako telegrafista na dráze a matka byla švadlenou v továrně. Do obecné školy chodil v Českých Budějovicích, pak byl přijat na gymnázium v Klatovech, kde poprvé přičichl k divadelním šminkám v ochotnickém divadle. Až k maturitě ale nedošel, protože mu zemřel otec, takže se musel o sebe postarat sám. Při hledání práce odvážně vyrazil napříč republikou, příležitost ale našel až v slovenské metropoli, kde začínal jako obchodní zástupce. V roce 1923 dokonce získal nakrátko i angažmá v Národním divadle Bratislava. Pak se pokoušel o podnikání jako obchodník s textilem, jenže neuspěl, takže se koncem dvacátých letech definitivně rozhodl vsadit na herectví. A nejvíc příležitostí nabízela Praha.
Z operety k filmu
V roce 1929 se mu podařilo získat na dvě sezóny první stálé angažmá v Tylově divadle v pražských Nuslích, pak prošel Intimním divadlem, a pak hrál v oblastních divadlech v Pardubicích a Kladně. V roce 1935 se konečně vrátil nastálo do Prahy a po krátkém působení v Novoměstském divadle našel o rok později konečně stálejší uplatnění ve Velké operetě. A díky tomu se také dostal k filmu. Poprvé se objevil na stříbrném plátně jako detektiv Tintěra ve filmovém zpracování úspěšné lidové operety Járy Beneše Na tý louce zelený, kterou natočil Karel Lamač. Pak si zahrál účetního v komedii Tvoje srdce inkognito režisérské dvojice Svatopluka Innemanna a Felixe de la Cámary, pozdějších stoupenců fašistického režimu. Vzápětí ho Vladimír Slavínský obsadil jako sluhu u Neradů v komedii o chudé prodavačce a okouzlujícím milionáři Rozkošný příběh, a tím se rozjela Otova kariéra naplno.
Laborant na klinice v první poválečné detektivce Martina Friče Třináctý revír; foto se svolením Národní filmový archiv
Vyšetřovatel hříchů
Díky výrazné vizáži a jedinečnému smyslu pro humor se stal vyhledávaným představitelem vedlejších rolí a hrál v několika filmech ročně, během roku 1939 stanul před kamerou dokonce desetkrát. A vystřídal před ní celou řadu profesí. Pojišťovák, kasař, komorník, radní, dozorce, rychtář, zloděj, starosta… Hravě se dokázal vypořádat s každou rolí, takže nouzí o nabídky rozhodně netrpěl. Změnil také angažmá a až do roku 1942 hrál v Švandově divadle na Smíchově. Po třech letech přešel do Unitarie, odkud se po jediné sezóně vrátil do Velké operety. Po osvobození byl členem Odborové rady divadelníků, která vyšetřovala činnost nejslavnějších herců během německé okupace a rozhodovala o jejich vině a předání Lidovému soudu. Podílel se například na prověřování údajné spolupráce s nacisty Vlasty Buriana, Zdeňka Štěpánka, Čeňka Šlégla či Bedřicha Veverky.
Funkce mu neseděla
Hned po válce podepsal smlouvu s Karlínským divadlem, které pak několikrát změnilo svůj název, od Komické zpěvohry přes Divadlo Umění lidu a Divadlo státního filmu po Hudební divadlo Karlín. Stal se sólistou operety, poté zkusil i režii a poúnorová angažovanost v tvorbě nové koncepce divadelní tvorby mu nakonec vynesla v roce 1953 dokonce místo ředitele. Funci ale vykonával jen jednu sezónu, pak se raději vrátil k herectví a režii. Zestátněná kinematografie mu přinesla ještě víc příležitostí než dřív, i když nadále zůstal jen představitelem vedlejších postav. Už rok 1947 se pro něj stal dalším „nejúrodnějším“, opět si zahrál během jediného roku v deseti filmech, od hostinského Krůty v psychologickém dramatu Znamení kotvy po recepčního hotelu Avion ve válečné komedii Nikdo nic neví. Hrál v historických filmech i komediích, kvalitních dramatech i budovatelských agitkách padesátých let.
V roce 1958 jako vedoucí obchodního domu v operetě Skandál v Lisabonu; foto se svolením Hudební divadlo Karlín - Karel Drbohlav
Císařův písař
Mihnul se i v několika pohádkách, například jako jeden ze šlechticů v nestárnoucí ladovské pohádce Hrátky s čertem či pláteník v pohádkové komedii Martina Friče Dařbuján a Pandrhola. Mimo jiné si zahrál i písaře v legendární historické komedii s Janem Werichem Císařův pekař a pekařův císař. Občas spolupracoval s rozhlasem a několikrát se objevil i na televizní obrazovce, například jako Nedoma v slavném seriálu Tři chlapi v chalupě či mistr švec v historickém seriálu F. L. Věk. Naposledy se mihl před kamerou jen pár týdnů před smrtí, v zábavném televizním pořadu režiséra Petra Schulhoffa Trapasy II., jehož průvodcem byl Miloš Kopecký. Také ale překládal z němčiny divadelní hry, upravoval operetní libreta, psal texty k písním a na kontě měl i dvě celé operety, Srdce neprodáš a Zlatá žába. V roce 1964 mu bylo uděleno vyznamenání Za vynikající práci. Osvědčený a výrazný představitel vedlejších postav Ota Motyčka zemřel 15. listopadu 1971 v Praze.
(zdroje: ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Město Plzeň)
Vložil: Adina Janovská