Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Čtyři dny, které otřásly českou demokracií. Výročí Jakuba Vosáhla

13.06.2023
Čtyři dny, které otřásly českou demokracií. Výročí Jakuba Vosáhla

Foto: Foto Wikimedia Commons / ODS, CC BY 2.0

Popisek: Setkání premiéra Petra Nečase s prezidentem Milošem Zemanem. Snímek vznikl 2. května 2013, do Nečasova odchodu zbýval měsíc. Což tehdy ani jeden netušili...47247431)

„Sebrali Nagyovou“. Ten výkřik kolegy editora slyším živě i po deseti letech. 13. června 2013 asi v devět ráno začal všem českým novinářům jeden z nejdivočejších dnů jejich kariér. A to tehdy byli v tomto směru hodně otrlí, protože celé předcházející tři roky Nečasovy vlády byly velká divočina.

Už sama první zpráva o zatčení sekretářky premiéra byla senzační. Ale že se po Strakově akademii pohybuje policejní komando a zatýká se asi na deseti místech v Praze? Uff, tak to tu vážně ještě nebylo. 

Veřejnost pak zůstala v němém úžasu. A to i ona byla zvyklá na ledacos. 

Vláda Petra Nečase si procházela krizemi od svého vzniku prakticky permanentně, tou asi největší v listopadu a prosinci 2012. To s většinou pouhého jednoho hlasu a kategorickou stranickou opozicí potřebovala schválit daňové změny a také církevní restituce, zásadní agendu vládní TOP 09. Předsedkyně třetí z koaličních stran Karolína Peake si na to konto vymohla křeslo ministryně obrany, ale po pouhých osmi dnech (dodnes je to rekord) z něj zase musela odstoupit. A nakonec se vláda svezla s mimořádně nepopulární novoroční amnestií prezidenta Klause.

 

V polovině ledna vyhraje prezidentské volby Miloš Zeman s heslem „Stop Nečasově vládě“.

Pak se ale situace uklidnila. Jeden novinář vzpomínal, že v květnu mu premiér Nečas mimo záznam říkal, že se to snad opravdu obrací k lepšímu. Na začátku června přišly povodně na Vltavě a Labi, které vláda, označovaná za neschopnou a zcela rozloženou, velmi obstojně zvládla.

 

Den první: čtvrtek 13. června 

Týden poté do Strakovy akademie na levém vltavském břehu vtrhne místo velké vody komando Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Říká se jim „protimafiánský útvar“ a jejich velitel Robert Šlachta si za poslední měsíce vybudoval renomé lovce korupčníků.

 

Možná právě proto to byl pro lidi takový šok. I když vláda Petra Nečase byla po třech letech mimořádně nepopulární, boj proti korupci byl tím asi posledním zbývajícím, co se premiérovi přezdívanému „Pan čistý“ ještě dalo upřímně věřit. 

V roce 2010 před volbami narychlo střídal předsedu Mirka Topolánka, který si za pár let připsal větší množství skandálů. Asi největšímu se říkalo „toskánská aféra“, když fotografie ukázaly špičky české politiky a byznysu na společné dovolené v luxusním italském resortu.

 

Pracovitý ministr práce a sociálních věcí byl naopak znám jako spořádaný otec od velké rodiny, který takové věci nedělá. 

Ty volby dokázal vyhrát, respektive domluvit po nich většinu. A když ho pak sjezd volil předsedou, mohl si diktovat lidi, které chce k sobě do vedení. Až na jednu výjimku to byli takoví, které lidé nespojovali s Topolánkovou érou šméček. Třeba Alexandr Vondra přicházel na ministerstvo obrany s odhodláním vyjasnit podivné nákupy Vlasty Parkanové a jako náměstka si vzal vyhlášeného auditora. 

Nečas nebyl strhující rétor, umělecký dojem z celého jeho kabinetu byl dost šílený (za tři roky se na některých ministerstvech vystřídali i čtyři lidé), vládl v těžkých časech hospodářské krize, ale sám premiér působil dojmem, že se alespoň snaží s prohnilým systémem něco dělat.

 

Když i tato pověst byla spektakulárně vyražena policejním beranidlem, vedlo to u veřejnosti k naprosté deziluzi z celé polistopadové politiky. 

Po celý ten čtvrtek byl premiér nezvěstný. Později bude tvrdit, že normálně pracoval na Úřadě vlády, ale toho dne se šířily i zprávy o jeho kolapsu. Ze sněmovny, která zrovna zasedala, přicházely do redakcí informace o panice v koalici, zejména ministr financí Miroslav Kalousek byl prý nervózní tak, jak jej nikdo nepamatoval. 

Do médií chodili za ODS ostatní členové vedení. První místopředseda Martin Kuba si statečně stoupl před kameru ČT do živého vstupu v Událostech, zatímco zezadu na něj pokřikovali kolemjdoucí něco o zlodějích. 

Miroslava Němcová se rozčilovala, že o ničem neví, ačkoliv by jako předsedkyně Poslanecké sněmovny musela dát policii souhlas k zadržení jakéhokoliv poslance. A vyzývala vyšetřovatele, ať řeknou, co na koho mají, a neohrožují fungování demokracie. 

Policisté avizovali, že vyšetřovací úkony stále ještě probíhají, a informace veřejnosti poskytnou v pátek po poledni. 

Den druhý: pátek 14. června 

Ještě předtím se premiér Nečas objevil ráno ve sněmovně. „V tuto chvíli je do sebe mediálně spleteno několik paralelně se vyvíjejících, někdy však nesouvisejících příběhů, které jsou smeteny do jedné mediálně-politické bramboračky nebo jednoho mediálně-politického guláše,“ řekl hned na úvod. Opozice v podobě ČSSD a KSČM samozřejmě řádila, protože mnozí očekávali, že premiér rovnou složí funkci. 

„Nevím, jestli ten potlesk, který jsme tady slyšeli před malou chvílí, neznamená, že se atmosféra ve vládě a atmosféra v koalici zcela odtrhla od toho, jaká je atmosféra mezi lidmi a jaká je atmosféra v naší zemi,“ poznamenal lídr opozice Bohuslav Sobotka. 

V čase oběda pak byl ten Nečasův „guláš“ představen i veřejnosti. V omšelé zasedačce policejní centrály usedli před novináře policista Šlachta a trojice státních zástupců z Vrchního státního zastupitelství Olomouc. 

Tři „větve“ celé kauzy podle nich spojovala Jana Nagyová, ředitelka sekretariátu předsedy vlády.

 

První větev se měla týkat „trafik za demise“. V listopadu 2012, když vláda sháněla každý hlas na podporu klíčových zákonů, se trojice poslanců ODS postavila proti zvyšování daní. Po několika týdnech politického dusna nakonec oznámili, že se vzdávají mandátů a na jejich místa nastoupili loajálnější spolustraníci. Podle vyšetřovatelů jim za to byla slíbena místa ve státních podnicích, což podle vyšetřovatelů splňovalo definici úplatku. Je třeba dodat, že zrovna tuto odvážnou konstrukci soudy později odmítly. 

Druhá větev ohromila ještě více. Jana Nagyová měla využívat své autority k úkolování vojenského zpravodajství. A v jednom případě jej měla zneužít ke sledování manželky premiéra Radky Nečasové, kterou tím chtěla přimět, aby souhlasila s rozvodem.

 

Nečas pár dní předtím i veřejnost informoval, že paní Nagyová je jeho partnerkou a hodlá si urovnat svůj osobní život. Představa, že toto urovnání bere do rukou jeho nastávající prostřednictvím tajných služeb, zněla naprosto šíleně. 

Vyšetřovatelé tvrdili, že se k Nagyové dostali přes její kontakty s pochybnými podnikateli. 

Nejvíce byli zmiňováni Roman Janoušek a Ivo Rittig, dva byznysmeni, kterým se dobově oblíbeným výrazem říkalo „kmotři“. Měli patřit do skupiny podnikatelů, využívajících ke svému prospěchu blízké vztahy s politickou reprezentací. Nějakého takového „kmotra“ měl podle tehdejších mediálních vyprávění mít v podstatě každý kraj, tito dva se vymykali tím, že působili v Praze, kde veřejných peněz vždy bylo nejvíce. 

Z nich zejména Ivo Rittig byl ideálním ztělesněním padoucha. Obchodník se vším možným, mající trestní záznam už z předlistopadových časů, kdy skončil v dlouhém vězení jako vedoucí prodejny potravin. Čtenáři ParlamentníchListů.cz mu přezdívali „lahůdkář“, neboť se říkalo, že všechny fígle se naučil coby učeň ve vyhlášeném lahůdkářství Paukert. 

Jedno z policejních komand hned ve čtvrtek zamířilo do jeho vily na Vinohradech. 

Robert Šlachta s desetiletým odstupem vzpomíná, že šlo o obrovskou koordinovanou akci asi padesáti domovních prohlídek.

 

„Pamatuji si, že na instruktáži, když jsme našim lidem řekli, o co jde, tak jim spadly brady,“ vzpomíná nyní. 

Celkem bylo nakonec během čtvrtka zadrženo sedm osob, později přibyla osmá. 

Den třetí: sobota 15. června 

Do 48 hodin museli být podle zákona všichni předvedeni před soudce, který by rozhodl o jejich vzetí do vazby. 

Mnozí jsou dodnes přesvědčeni, že toto vazební řízení nebylo vyšetřovateli ponecháno náhodě. 

Zatímco v týdnu není úplně předvídatelné, jaký soudce bude o návrhu na vazbu rozhodovat, víkendové služby na jednotlivých soudech jsou známy dopředu. Mohlo se tedy kalkulovat s tím, kde slouží soudce, který návrhům na vazbu vychází vstříc. Takovým se v právnických branžích říká „ubytovatel“. 

Přesto mělo jednání podle zpráv přítomných novinářů velmi dramatický průběh, ve kterém státní zástupci i zvyšovali hlas. Vzetí všech osmi osob do vazby, kde by mohly „uzrát“, pro ně zjevně bylo velmi důležité. 

Nakonec byla vazba uvalena na sedm z nich. Byla to trojice bývalých poslanců ODS Ivan Fuksa, Petr Tluchoř a Marek Šnajdr, bývalý Fuksův náměstek na ministerstvu zemědělství Roman Boček, bývalý šéf vojenského zpravodajství Ondrej Páleník, jeho podřízený Jan Pohůnek. A samozřejmě Jana Nagyová. 

Vyšetřování a soudy se potáhnou dalších deset let. Nakonec bude Jana Nagyová, ze které se mezitím stane Nečasová, odsouzena pouze ke krátké podmínce za vyzrazení utajované zprávy BIS. S podobně nízkými tresty, případně vůbec žádnými, odešli i ostatní účastníci kauzy. 

Výsledky byly mnohými označovány za neúspěch vyšetřovatelů, kteří hovořili o organizovaných skupinách a závažné trestné činnosti. 

Také zaznívaly ironické poznámky, že z celé slavné kauzy nakonec zbyly jenom „nezdaněné kabelky“. Přišlo se totiž na to, že Nečasová nepřiznala finančnímu úřadu některé luxusní dary, které podléhaly zdanění. 

Den čtvrtý: neděle 16. června 

Uvalením vazby skončila policejní část červnového příběhu. Stále tu ale ještě byla ta politická. Na neděli byla svolána Výkonná rada ODS, která měla rozhodnout o budoucnosti Nečasovy vlády. Jednalo dlouho, před novináře vedení strany předstoupilo až v deset večer. 

Premiér Nečas obklopen spolustraníky oznámil, že vláda podává demisi. O dva dny později ji na Pražském hradě předal prezidentu Zemanovi. 

Pro tohoto vyhlášeného šachistu a politického taktika příběh teprve začínal. 

Zeman již dříve avizoval, že chce zastavit úřadující koalici stran ODS, TOP 09 a LIDEM. Její představitelé ale tvrdili, že stále mají 101 poslanců, což je nejtěsnější většina. A s nimi i právo sestavit další vládu. 

Miroslava Němcová, vybraná jako nová premiérská kandidátka ODS, je prezidentovi dokonce přinesla na podpisových arších. 

Zeman ale za vhodnější řešení než „Nečasovu vládu bez Nečase“ považoval sestavení úřednické vlády a co nejrychlejší vypsání předčasných voleb, kde by občané znovu rozdali karty.

 

Do toho od vyšetřovatelů přicházely zprávy, že vyšetřování nekončí a klidně může dojít k dalšímu zatýkání, které by tentokrát mohlo směřovat i do vládní koalice. 

Mnozí ale říkali, že tento prezidentův postup je na samé hraně Ústavy, nebo dokonce za ní. Přesto se Miloš Zeman rozhodl místo dosavadní koalice jmenovat úřednický kabinet, který vedl jemu blízký ekonom Jiří Rusnok. Mezi odpůrci se této vládě bude říkat „kabinet Zemanových kamarádů“. 

Poslanci se následně shodli na rychlém vypsání předčasných voleb, už na konec října. 

Ale nikdo nečekal, jakým způsobem přepíší politickou mapu. Že stvoří zcela nové fenomény české politiky Andreje Babiše a Tomio Okamuru. 

Podnikatel Andrej Babiš se na podzim 2011 několikrát objevil v médiích, kde kritizoval korupční prostředí v zemi. Takových tehdy bylo více, ale potravinářský magnát dokázal rozhořčení prokládané slovakismy a sprostými slovy podat tak, že to zaujalo.

 

Z jeho tehdejších výstupů zlidovělo zejména slovo „Palermo“, kterým označoval provázání politiky s byznysem a korupcí. 

Následně založil hnutí ANO 2011, které mělo dát jeho znechucení politické zázemí. Jenže i když do něj investoval desítky milionů, výsledky se stále nedostavovaly. Ve volbách v roce 2012 si jeho kandidáti připisovali maximálně dvě procenta. 

Ještě v květnu 2013 nedával žádný z průzkumů hnutí ANO šanci na postup do sněmovny ani vzdáleně. 

Jenže se zatýkáním na Úřadě vlády a příběhem o Janě Nagyové dostalo „Palermo“ zcela konkrétní tvář.

A tuto šanci už Babiš nepustil. Najal si profesionální agenturu, která předtím dělala kampaně pro ČSSD, nasypal do hnutí dalších mnoho milionů a svými fotografiemi s přísným pohledem přes brýle oblepil úplně celou republiku. 

Na konci října jeho hnutí ANO získalo 18,65 procenta a chyběla mu jen necelá dvě procenta k volebnímu vítězství. 

Česká politika vstoupila do zcela nové éry. 

Zdroje: Kopeček, Lubomír: Miloš Zeman, příběh talentovaného pragmatika. Barrister & Principal, 2017, Pergler, Tomáš: Babiš, příběh oligarchy. Mladá fronta, 2014, Lidovky, ČRo, PSP, iDnes, Seznam zprávy, Aktuálně, Wikipedia

 

Vložil: Jakub Vosáhlo