S krásnou plavovláskou si osud pohrál. Tragická smrt, lákavý inzerát, bohatý hoteliér… Tajnosti slavných
12.06.2023
Foto: Se svolením Národní fond kinematografie
Popisek: Nancy Rubensová s Rolfem Wankou v komedii režiséra Jana Svitáka z roku 1936 Divoch, která byla natočena současně v české i rakouské verzi
VIDEO Vysněný život za Velkou louží jí překazil osud, pak dostala šanci. protože plavovlásky byly v kurzu. Dcera českých přistěhovalců se ale brzy přesvědčila, že jenom krásná tvář k velké kariéře nestačí.
Start do života neměla snadný, sen o lepší budoucnosti se na dlouhá léta rozplynul, sotva začal. Přestože jméno Nancy Rubensová zní jako z Hollywoodu, byla jeho nositelka ve skutečnosti Češka jako poleno. V titulcích bývá někdy uváděna také jako Olga či Lola Janečková. Navzdory těžkostem se cílevědomě snažila najít uplatnění v životě, tím spíš, že se musela živit sama. Pak ale její osud navždy změnil jediný inzerát.
Světlo jeho očí:
Návrat na poslední chvíli
Beze sporu jedna z nejkrásnějších plavovlásek československého prvorepublikového filmu se narodila 30. května 1915 ve Washingtonu a pokřtěna byla jako Louisa-Rosa. Její rodiče pocházeli od Jablunkova a patřili k tisícům Čechů a Slováků, kteří se z kraje, trpícího obrovským nedostatkem pracovních příležitostí, vypravili počátkem dvacátého století hledat lepší budoucnost za Velkou louží. Jenže otec Pavel Janeczek brzy zemřel a opuštěná vdova neměla šanci své děti sama uživit, tím spíš, že byla znovu těhotná. Stihla se s nimi ještě vrátit domů, po čtvrtém porodu ale zemřela. Lola vyrůstala v Českém Těšíně a později v Brně, pravděpodobně u příbuzných, a chtěla se stát vychovatelkou v mateřské škole. Pak jí ale náhodou padla do oka jedna stránka časopisu Hvězda československých paní a dívek.
Osudný inzerát
Nejúspěšnější týdeník třicátých let vydávalo nakladatelství Melantrich, které se v té době zaměřilo i na reklamní grafiku a natáčení filmů, takže se v něm objevovaly i inzeráty filmových produkcí, hledajících nové tváře. Na přelomu let 1934-1935 v něm vycházel na pokračování román populární autorky Maryny Radoměrské Světlo jeho očí. Patřil do edice takzvané červené knihovny, tedy žánrově v podstatě stále stejných příběhů na téma, jak chudá Popelka ke štěstí přišla. Vyprávění o velké lásce ale šlo doslova na dračku, vzápětí bylo vydáno i knižně a v roce 1936 přišel na řadu i film režiséra Václava Kubáska. A se scénářem i inzerát, který přiměl Lolu zkusit štěstí. Hlavní roli sice nakonec dostala Zita Kabátová, která se původně přihlásila úplně stejně do konkurzu na obsazení melodramatu Svatopluka Innemanna Sextánka, ten ale nakonec vsadil raději na Hanu Vítovou, která už měla na kontě téměř dvacet filmů. Krásou a fotogeničností ale zaujala i Lola.
Náhradnice za Baarovou
Její rozmazlená, náladová a věčně ufňukaná Eliška, snoubenka syna prezidenta železáren Franka Nora, který přišel o zrak, byla nepřehlédnutelná. Přispěla k tomu nejen popularita literární předlohy, ale také luxusní svět boháčů, do nějž mohl vzdychající dav divaček nahlédnout jenom na filmovém plátně. Přehlídka nákladných toalet, luxusní interiéry, které zařídila nejstarší pražská česká továrna na výrobu nábytku a dekorací B. Mayer, hudební doprovod populárního R. A. Dvorského a jeho Melody Boys… V biografech prostě slzy tekly proudem. V titulcích je ještě Lola uvedena jako Janečková, vzápětí ale dostala nabídku, která se neodmítá, v romantické komedii Jana Svitáka Divoch. Hlavní ženskou hrdinku v něm měla původně hrát Lída Baarová, jenže dala přednost nabídce z Berlína, takže po boku zbožňovaného milovníka Rolfa Wanky nakonec stanula Lola, už pod pseudonymem Rubensová, o němž byla přesvědčena, že se ke kariéře filmové hvězdy hodí mnohem víc. A díky Svitákovi se také podívala k moři, protože se natáčelo v Dubrovníku.
Dědečkem proti své vůli:
Pod křídly Kohouta
V roce 1937 se představila publiku ve dvou filmech, jako dcera strojvůdce Doubravy v melodramatu Jana Svitáka Srdce na kolejích a jako vychovatelka Vlasta v jeho dalším dramatu Rozvod paní Evy, v němž odvedla excelentní herecký výkon Jiřina Šejbalová jako atraktivní záletná manželka úspěšného advokáta. Navenek už sice Lola působila jako hvězda, každodenní realita byla ale mnohem tvrdší. Filmování v třicátých letech bylo prací vždy jenom na několik dnů, maximálně týdnů, navíc si na ni v roce 1938 filmaři nevzpomněli, takže se snažila uplatnit i na jevišti. Nějaký čas hrála v Novém divadle Oldřicha Nového, pak v Divadle Járy Kohouta v paláci U Nováků ve Vodičkově ulici. Kohout tehdy uzavřel smlouvu s Voskovcem a Werichem, kteří přišli z politických důvodů o koncesi Osvobozeného divadla, že převezme jejich soubor a bude podporovat Werichovu matku během jeho emigrace. Repertoár scény byl zábavný a lidový, nabízel operetu, revue a frašky se zpěvy, a Lola se v něm uplatnila i jako zpěvačka.
Režisérova kráska
Rok 1939 k ní byl mnohem vstřícnější, před kamerou stanula dokonce čtyřikrát, například jako ošetřovatelka v porodnici v romantickém dramatu režiséra Ladislava Broma Tulák Macoun. „Lola byla moc krásná, jenomže herečka příliš dobrá nebyla. Měl však pro ni slabost režisér Ladislav Brom, a tak byla privilegovaná,“ prozradila na ni Ondřeji Suchému v jednom rozhovoru Zita Kabátová. S Bromem se Lola také podívala podruhé k Středozemnímu moři jako společnice hraběnky de Milesi během natáčení melodramatu Bílá jachta ve Splitu. Nástup nacismu ale začal zvonit její kariéře umíráčkem, během druhé světové války už stanula před kamerou jen dvakrát. V roce 1941 jako Slávčina přítelkyně v nesmrtelné hororové komedii Martina Friče Tetička a o rok později si ještě zazpívala v dramatu Velká přehrada.
Sázka na jistotu
Navzdory zájmu o život filmových hvězd se o jejím soukromí nedostaly na veřejnost téměř žádné informace, jen v roce 1939 se svěřila se svým nelehkým dětstvím časopisu Hvězda československých paní a dívek. Krátce po posledním natáčení se provdala za majitele luxusního hotelu Gráf, který najdete na rohu pražského Náměstí I. P. Pavlova a Legerovy ulice. Dnes už z něj zbyly jen obvodové zdi, uvnitř byl proměněn v moderní administrativní centrum. Přijala manželovo příjmení Kovaříková a měla s ním dcery Danielu a Zuzanu a syna Valdemara. Zda ukončila kariéru na manželovo přání, nebo se spíš uchýlila pod jeho křídla kvůli nejisté době německého protektorátu, zůstává otázkou. Života v pohodlí si ale dlouho neužila, protože po únorovém převratu v roce 1948 byl luxusní novobarokní hotel se secesním foyer znárodněn, přejmenován na hotel Kriváň a další osud jeho majitelů zůstal zahalen tajemstvím. Snadný nejspíš nebyl, protože se Lola v roce 1955 ještě pokusila o návrat na jeviště v pražském Divadle na Fidlovačce, po dvou sezónách ale hereckou kariéru definitivně ukončila. Krásná plavovláska, jejíž kariéru ukončila válka, zemřela téměř zapomenutá 4. června 1994 v Praze.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Šemanovice.cz, Česká televize, Hvězda československých paní a dívek)
Vložil: Adina Janovská