Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Petr Lachnit: Štípat dřevo na občanech?

10.06.2023
Petr Lachnit: Štípat dřevo na občanech?

Foto: Se svolením Petra Lachnita

Popisek: JUDr. Petr Lachnit

„Na někom se dá dříví štípat. Na občanech jako celku se to dá zkusit, ale nebude to mít dlouhodobě příznivý výsledek,“ píše zastupitel MČ Praha 5 JUDr. Petr Lachnit. A pokračuje…

V Čechách se na politiku tradičně nadává. Dávno už ne jenom v hospodách. Vždycky oblíbené byly politické vtipy. Říká se, že čím je politických vtipů méně, tím je situace vážnější. Když situace není v Čechách lidem k smíchu, věc je zpravidla hodně vážná. To znamená, že lidem dochází trpělivost.

Stát bez občanů není nic. Ne jenom kvůli daním, i když i to je důležité. Čím méně je ovšem občan přesvědčen o užitečném vynakládání státních prostředků, tím méně je ochotný platit daně. Pokud se se státem identifikuje, chápe, že stát jeho peníze potřebuje. Jestliže má pocit, že stát jeho peníze nesmyslně utrácí, neumí s nimi hospodařit a nespotřebovává je ve prospěch společnosti, jejíž je každý občan součástí, platit daně se mu chce ze všeho nejméně. Ztrácí se státem trpělivost. Nechci a nebudu se zabývat populárními daňovými úniky. Takové se objevují ve všech zemích světa. Jde mi o každého jednoho z nás. Koho znáte ve svém okolí, kdo platí rád daně? Normální by bylo, kdyby je platil nerad, ale chápal by to jako povinnost vůči své zemi, vůči společnosti, ve které žije. Čím dál víc nabývám dojmu, že drtivá většina občanů chápe svou povinnost jako křivdu. Jako povinný desátek (ono je to ovšem zpravidla daleko víc), kterým přispívá na luxusní život vrchnosti! Pak pochopitelně hledá jakýkoli způsob, jak se placení daní vyhýbat nebo alespoň co nejvíce svůj daňový základ snížit. Daňovou kázeň bychom určitě upevnili, kdybychom přesvědčili občany, že daně jsou opravdu v jejich zájmu. Že tím stát získává prostředky pro jejich dobro. Nebo pro jejich výhody – je jedno, jak to nazveme. Člověk si přece nemůže sám postavit silnice, vyrábět elektřinu ve velkém nebo provozovat školu. Asi by neškodilo, kdybychom také užívali jiné slovo než právě kázeň. Kázeň totiž neguje vlastní vůli, a tím jenom posiluje pocit nedobrovolnosti – něčeho, do čeho mě musí nutit, co je proti mým zájmům nebo přesvědčení.

Daně nejsou samozřejmě jediné, proč stát své občany potřebuje. Stát potřebuje občany ze zhruba stejných důvodů, proč občan potřebuje stát. V totalitních režimech stát zpravidla přikazuje, v demokratických režimech přesvědčuje. Když nedokáže občany přesvědčit o smyslu své politiky, rapidně se snižuje jeho akceschopnost i efektivita.

V Čechách se demonstruje jen zcela výjimečně. Veřejné projevy a veřejná angažovanost je vždycky tak trochu z pohledu našich lidí nepatřičná. Specifika českého nesouhlasu je v neúčasti, v nezájmu. Nemluvím o občanské neposlušnosti – ta už vyžaduje symbolicky vyjádřit svůj postoj, aby byla účinná. K tomu nenajdete dost ochotných lidí – co kdyby si toho někdo všiml a ještě bych z toho mohl mít problémy. Tedy jenom neztotožnění, neúčast.

Jenom? Vzpomeňte si, prosím, na někdejší pád řecké vojenské junty. Generálové měli tehdy Řecko i řeckou ekonomiku pevně v rukou. Odpůrci byli v emigraci a junta pohodlně a v klidu vládla. Pak přišel konflikt s Tureckem. Řecko tehdy mobilizovalo armádu. Zbytečně. Ti lidé prostě nepřišli. Neprotestovali, nedemonstrovali. Jenom nepřišli. Týden junta vydávala různá prohlášení a stanoviska. Po týdnu to vzdala a odstoupila. Nebylo komu předat vládu, nebylo s kým vyjednávat podmínky. Prostě sama od sebe odstoupila. Chyběli jí občané.

Kam až sahá trpělivost? Při každé návštěvě hostince nakonec přijde hostinský a přinese účet. Pozor, aby populární tvůrci politiky měli na zaplacení!

Vložil: Markéta Vančová