Vávra byl na ženění moc mladý, Fučíka kvůli ní srazil Štěpánek ze schodů. Tajnosti slavných
07.06.2023
Foto: Se svolením Národní divadlo-Josef Heinrich
Popisek: Elena Hálková v roce 1943, jako Verunka v dramatu Ladislava Stroupežnického Naši furianti
FOTO Temperamentní nevěrnici jediný muž nestačil. Láska pro ni byla vždy na prvním místě a manželství pro ni neznamenalo překážku. Ani vlastní ani jiných.
Zakladatel moderní české poezie, významný politik, legendární bard Národního divadla, hvězda filmu, televize i Divadla na Vinohradech, milenci, kteří vstoupili do dějin… Jedinečných osobností vstoupila do života Eleny Hálkové až neuvěřitelná řada, a když došlo na vzpomínky, zpravidla padlo i její jméno. Byla výrazná a okouzlující, osud jí nadělil do vínku nejen mimořádný talent, ale také temperament, smysl pro humor a ironii. Přesto ji filmaři opomíjeli a publikum na ni téměř zapomnělo.
S Antonií Nedošinskou a Theodorem Pištěkem v historické komedii Cech panen kutnohorských; foto se svolením Národní filmový archiv-Lucernafilm
Rovnou do Národního
Narodila se 13. dubna 1907 v Žilině, kde právě její otec v té době působil. Vnučka významného básníka, dramatika a představitele májovců Vítězslava Hálka, který je považován společně s Janem Nerudou za zakladatele moderní poezie, a dcera lékaře a politika Ivana Hálka, kterého by býval Masaryk rád viděl jako ministra zdravotnictví, a osvětové pracovnice Marie Luisy, jež vyučovala na Slovensku negramotné děti a léta předsedala spolku Živena. Divadlo hrála Elena už v dětství s ochotníky, pak studovala nejprve na gymnáziu v Bratislavě, nakonec se ale rozhodla získat hereckou průpravu na brněnské konzervatoři. Hned po absolvování získala první angažmá v bratislavském Slovenském národním divadle, už po jedné sezóně ale přešla do pražského Vinohradského divadla.
Jánošíkova Zuzka
Před kameru ji poprvé postavil v roce 1935 režisér Martin Frič jako Zuzku v historickém poetickém dramatu Jánošík, v němž využila svoji skvělou slovenštinu. Film sklidil obrovský úspěch na italském filmovém Biennale, jako jediný československý film z období první republiky byl prodán do 32 zemí a jeho tvůrci posbírali celou řadu významných cen. Už na Vinohradech se stal její velkou láskou jeden z nejlepších českých herců všech dob, o jedenáct let starší Zdeněk Štěpánek. Měli spolu dceru Janu, která se narodila 6. září 1934. V té době už Štěpánek hrál v Národním divadle, kvůli hektickému životu se ale Elena rozhodla odjet před porodem raději k rodičům do Žiliny, protože v Praze neměla klidné zázemí. Už v srpnu 1935 ale získala také angažmá v činohře Národního divadla, k čemuž významně přispěl i úspěch filmů Jánošík, a na jeho scéně pak zůstala až do roku 1940.
V roce 1950, jako Smeraldina v situační komedii Carla Goldoniho Sluha dvou pánů; foto se svolením Národní divadlo-Karel Drbohlav
Na ženění příliš mladý
Začínala jako živelná a temperamentní představitelka mladých dívek z lidu a slečen, sršících elánem a optimismem, v Národním divadle pak její herecký projev nabyl určité ukázněnosti a přirozenosti, z níž probleskoval smysl pro humor, ironie, uštěpačnost a umění nadsázky. Přesto na ni v éře největšího rozmachu kinematografie v třicátých letech příliš rolí nezbylo. Zahrála si například Maryšku v komedii Jarčin profesor či Márinku ve Filosofské historii. A pak přišla v roce nabídka na ztvárnění rychtářovy dcery Evy v historické komedii Cech panen kutnohorských, v níž hlavní roli dostal její manžel Zdeněk. A s ní jí vkročil do života o čtyři roky mladší režisér Otakar Vávra, který pak byl tři roky jejím milencem. „Elena Hálková prožívala svůj vztah naplno, vášnivě a bez zábran. Netajila se naším vztahem ani před rodiči, ale já jsem byl příliš mladý na ženění a nesmírně jsem si vážil Zdeňka Štěpánka, s kterým jsem začal pracovat,“ zavzpomínal později ve svých pamětech Vávra.
Podvedená Gusta
V roce 1940 skončilo šestileté manželství se Štěpánkem definitivně u rozvodového soudu a Elena pak na čtyři roky zmizela i z jeviště Národního divadla. Nejspíš jednou z posledních hořkých kapek do poháru jejich vztahu se stal o čtyři roky starší komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel Julius Fučík. Zase se zamilovala a s manželstvím si hlavu nelámala, ani trochu jí nebránilo, že i Fučík byl už od roku 1938 ženatý s kolegyní Gustou. „Jednou za okupace, když se Fučík maskoval vousy a černými brýlemi, přišel Zdeněk Štěpánek dřív domů a našel je spolu v místnosti. Elena se snažila vymlouvat, že mají nějakou ilegální práci, ale Štěpánek popadl Fučíka za límec a shodil ho ze schodů,“ prozradil ve svých pamětech Vávra.
V roce 1961, ve veselohře amerického dramatika Johna Patricka Podivná paní Savageová; foto se svolením Divadlo ABC-Olga Housková
Konečně to pravé
Během divadelní pauzy se Elena objevila na jevišti jen tu a tam jako host a zahrála si alespoň ve třech filmech. Zaměstnavatelku hlavní hrdinky v úspěšném dramatu s Hanou Vítovou Noční motýl, služku Marynu v romantické komedii Muži nestárnou a služku v dramatu Děvčica z Beskyd. V roce 1944 se vrátila do činoherního souboru Národního divadla, po osvobození se podruhé provdala za lékaře Stolze. A vztah s exmanželem Štěpánkem se zklidnil, zase se dokázali nejen potkávat na jevišti, ale navzájem si pomáhali i v soukromí. I on se totiž znovu oženil a v Soně Grossové našel, co celý život podvědomě hledal, oddanou a trpělivou manželku, která byla ochotná zasvětit život jenom péči o něj a děti. Dokonce i s narozením dalšího potomka se exmanželé shodli, téměř současně Elena porodila dceru Kateřinu a Soňa syna Martina. „Soňa nemohla kojit, měla málo mléka. Moje máma ho zase měla na rozdávání. Denně ho tak Soně posílala,“ prozradila v knize Aleše Cibulky Černobílé idoly 3 její dcera Jana, mimořádná herečka, vzácná osobnost a hvězda pražského Divadla na Vinohradech, filmu i televizní obrazovky. „Lidé na sebe při rozvodu většinou plivou a jsou na sebe zlí. U nás ne. Prostě se rozešli dva inteligentní lidé.“
Trest za upřímnost
V roce 1951 ale musela Elena z Národního divadla odejít, poté co prohlásila, že únor 1948 byl puč. „A to měla rozezkoušenou Emílii v Othellovi s Janem Pivcem. Jenže ona vždycky říkala, co si myslela, ať to mělo jakékoli následky,“ připomněla Jana těžká padesátá léta v rozhovoru pro ona.idnes.cz. Vzápětí Eleninu kariéru přerušila těžká nemoc, teprve v roce 1956 se vrátila před kameru jako trafikantka v komedii Nezlob, Kristino! Od roku 1957 hrála v souboru Městských divadel pražských, občas spolupracovala s rozhlasem a výjimečně i s televizí. V roce 1969 si zahrála naposledy ve filmu, v komedii Jaroslava Macha Přehlídce velím já! ztvárnila postavu jasnovidky. V roce 1972 odešla oficiálně do důchodu, a pak už se působení na veřejnosti vyhýbala. Výrazná herečka Elena Hálková, jejíhož talentu film bohužel nedokázal využít, zemřela 9. září 1985 v Praze.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Česká televize, Divadlo na Vinohradech 1907-2007, Miloš Fikejz: Český film - herci a herečky, Aleš Cibulka: Černobílé idoly 3, Otakar Vávra: Paměti aneb Moje filmové 100letí, ona.idnes.cz)
Vložil: Adina Janovská