20 kilo dole a hned je princezna. Hvězda Ulice Anežka Rusevová už nechce hrát tlusté, ošklivé, fousaté. VIP skandály a aférky

Foto: Se svolením Anežka Rusevová (stejně jako snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Anežka Rusevová výrazně zhubla, je to znát i v čenichu.

Když se v roce 2016 objevila poprvé v Ulici v roli dcery Lumíra Nykla (Václav Svoboda), pomohlo jí k této roli trochu i to, že byla baculatá. Pro Nyklovi je totiž korpulentní postava charakteristická, a tak se hledala i dcera, která do rodiny zapadne. To se teď ale změnilo. Anežka Rusevová výrazně zhubla, a tak se dočkala dokonce i role princezny.

Vendulka se v Ulici objevila, když jí bylo osmnáct. Přijela do Prahy za svým otcem Lumírem Nyklem, který o ní do té doby neměl ani tušení. Díky dobrosrdečné a laskavé povaze si brzy získala srdce své seriálové rodiny a její představitelka Anežka Rusevová srdce diváků. Vendulka se v seriálu stihla provdat, prožít smutnou událost se ztrátou dítěte a konečně i tu radostnou, kdy se stala maminkou. Pilná a ctižádostivá mladá žena se chopila také vedení rodinného pekařství, ze kterého se rozhodla udělat moderní bistro. Nakonec našla nejen kompromis mezi oblíbeným a inovovaným sortimentem, ale také novou tvář. Protože kila, která do té doby hodně baculatá Vendulka nosila, jí dělala starší a utrápenou. Zeštíhlela a nabyla sebevědomí, což jí velice sluší.  Anežka Rusevová je ve skutečnosti asi o 11 let starší než Vendulka, ale díky proměně postavy se cítí, ale i vypadá, o pěkných pár let mladší. Nafotila dokonce kolekci fotografií v bílé říze, a protože nyní už vůbec není baculatá, ale má krásné plné ruce - ozdobena kolekcí šperků v antickém stylu vypadá jako řecká bohyně. 

V Ulici se seriálovou babičkou Jaroslavou Obermaierovou

Herečkou po tatínkovi

Otec Anežky Rusevové byl herec Radan Rusev, známý z mnoha filmů i seriálů jako byly Arabela, Největší z Pierotů nebo Hříchy pro diváky detektivek. Zemřel předčasně v 51 letech, když Anežce bylo dvanáct let. „Budu na něj vždy krásně vzpomínat. Byl to charismatický, srdečný, veselý člověk plný humoru. Zažila jsem s ním krásné, byť bohužel poněkud krátké dětství,“ přiznala se slzami v očích herečka, která si váží každé minuty, kterou s ním mohla strávit. „Miloval svou rodinu, divadlo, dobrou zábavu a chalupu v jižních Čechách. Když zemřel, bylo mi 12 let. I přesto jsme si byli velmi blízcí a společně s mojí sestrou Radanou jsme si s ním užili spoustu legrace. On pro nás hrál divadlo vlastně pořád...,“ svěřila se herečka před časem deníku Aha!

V České televizi...

Stát se herečkou bylo pro Anežku, která otce obdivovala a od mala chodila do dramatického kroužku, samozřejmostí. „Když zemřel, brala jsem to tak nějak, že to divadelní žezlo po něm převezmu. Nic jiného jsem vlastně nikdy moc dělat nechtěla... A když hraju nebo točím, tak na něj vždycky myslím, co by tomu asi říkal... snad by měl radost,“ popsala své dědictví ve zmíněném rozhovoru.

V Show Jana Krause

Už nechce role obtloustlých a ošklivých

V letech 2006–2010 studovala Anežka Rusevová herectví činoherního divadla na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze pod hereckým vedením Jaroslavy Adamové, Michala Pavlaty a Miroslavy Pleštilové. V letech 2008–2009 absolvovala v rámci stipendia dva semestry na Hochschule für Schauspielkunst „Ernst Busch“ v Berlíně. Spolupracovala s divadly a divadelními uskupeními v Praze, Berlíně a Norimberku. Od roku 2016 je ve stálém angažmá v Městském divadle Kladno. 

V Berlíně

Proslavila ji role Sumečkové ve Vinařích, vesnické ošklivky s knírem a vousy. Aby skutečně ošklivá byla, musela prosedět před natáčením 90 minut v maskérně a ze své podoby se před zrcadlem poprvé rozplakala. Ale právě v téhle komické podobě mají diváci Anežku rádi, což nahrává režisérům, aby jí podobné role nabízeli. Už je ale nechce, záleží jí na tom, aby mohla své umění předvést i v dramatických rolích. To se jí zatím podařilo jen na divadle v Kladně, kde si zahrála Štěpku Kiliánovou v Petrolejových lampách nebo Emílii v polském dramatu Umřít smíchy.

Vinaři

Film a televize jí zatím podobnou příležitost nenabídly. Přestože zhubla dvacet kilo, režiséři v ní pořád vidí hlavně komickou baculku. „Popravdě, tolik nabídek jsem tento rok ještě nedostala. Ale opět se mi stalo, že jsem dostala roli s popisem „nehezká a obtloustlá“. To mě rozladilo. Velmi bych si přála dostat se k nějaké vážnější příležitosti, na které bych dokázala, že umím i něco jiného. Bohužel filmoví nebo televizní tvůrci mě zřejmě vnímají více jako komediální herečku, asi mají pocit, že se na vážnou roli nehodím. Ale když mi nikdo nedá příležitost to zkusit, jak jim to mám dokázat,“ postěžovala si letos v únoru v rozhovoru pro Vlastu.

S rolí Štěpky Kiliánové v Petrolejových lampách se v divadle na Kladně již rozloučila... Foto se svolením Kladenské divadlo

Umí tři jazyky a miluje Berlín

Rodiče a dědeček Anežku odmala vedli k tomu, aby se učila jazyky. Jezdila s maminkou baletkou a později taneční publicistkou do Francie, a tak jejím prvním cizím jazykem byla francouzština. Když k ní přibyla němčina, odjela během studií do Berlína na stáž. Dostala pak několik příležitostí zahrát si v divadlech v Berlíně a v Norimberku, což je jistě vysoké ocenění její  znalosti německého jazyka. Umí také anglicky, a tak stále pátrá po možnostech zahraničního angažmá, ať už v divadle nebo ve filmu. Zejména Berlín ji stále láká, protože si ho během ročního pobytu zamilovala. „Jakmile vystoupím na nádraží a ucítím vůni kebabu a berlínského U-bahnu, mám pocit, že jsem doma. Ten rok tam byl velmi intenzivní a pro můj život zásadní. Přinesl mi nejen spoustu zážitků, ale i přátel. Do Němců by to člověk neřekl, ale Berlíňané jsou volnomyšlenkáři. A umělecky založení. Rádi se toulají městem jen tak s kafem v ruce, chodí na bleší trhy, na koncerty, do galerií či divadel. Rádi se sdružují a diskutují. A já mám pocit, že k tomu všemu patřím taky. V Berlíně to prostě žije,“ řekla časopisu Vlasta na dotaz, co ji láká a dělá radost.

Na premiéře Vorlovy Cesty domů, kde hrála menší roli. Tehdy byla ještě baculatá, dnes již jsou kila dole.

Chystá se nový seriál

Televize Prima chystá další dlouhodobý projekt, který se začne natáčet v nových ateliérech v pražských Malešicích. Tentokrát by to měla být romantika kombinovaná s fantastikou, oblečená do historických kostýmů. O co v příběhu půjde? Do majitelky továrny na marmeládu se shodou okolností bezhlavě zamiluje šlechtic Damián. Ten se omylem dostane do současnosti z období Marie Terezie. Seriál má pracovní název Damián a Anežka Rusevová v něm hraje princeznu. V jejích 36 letech nejspíš nebude ztvárňovat éterickou mladičkou bytost, ale svéráznou zralou následnici trůnu. Každopádně bude mít možnost obléknout krásné princeznovské šaty, protože na kostýmech produkce rozhodně nešetří. A určitě si pod ně nebude muset cpát vatu, aby vypadala silnější, jak to nyní musí dělat, když hraje role, v nichž na divadle vystupovala ještě o dvacet kilo těžší.

Nová role princezny pro Primu

Procházky Prahou za netradičními památkami

Architektonický brutalismus 50. - 80. let minulého století dal v Praze vzniknout řadě zajímavých budov, o nichž se dnes často diskutuje, zda si zaslouží památkovou ochranu nebo likvidaci. Masy betonu, kovu a skla někdo obdivuje, jiného děsí, mnoho lidí však dnes znovu zajímají.

Žižkovská věž, foto se svolením Prague City Tourism

Společnost Prague City Tourism odpovídá sérií nových vycházek na aktuální trend zájmu o architekturu brutalismu. Spolupracovala na nich s umělcem Vladimírem 518. Stavby se navíc často nacházejí mimo historické centrum a návštěvníci metropole se tak rozptýlí i do jinak méně navštěvovaných čtvrtí, což pomáhá ulevovat právě přetíženým historickým památkám. 

„Souzníme s Vladimírem 518 v tom, že chceme destigmatizovat architekturu let 1958-1989, o kterou je zejména u mladší generace rostoucí zájem. Současně vycházkami o pražském brutalismu představujeme Pražanům i turistům méně známé aspekty města a ulevujeme dlouhodobě přetíženému historickému centru,” vysvětluje místopředsedkyně představenstva Prague City Tourism Jana Adamcová.  

Ikonická kompilace Špejchar Vladimíra Mišíka slaví 30 let

Vladimír Mišík sice už pověsil koncertování na hřebík, ale i tak se toho okolo něj a jeho jménem děje stále víc než dost. Kromě Anděly ověnčené nové studiové tvorby se můžeme průběžně těšit také z reedic Mišíkových starších, často dlouho nedostupných alb. Aktuálně v podobě kompilace, která se ne nadarmo honosí přízviskem ikonická.

Dvojalbum Špejchar 1969-1991 I-II, jež letos slaví třicet let od prvního vydání, se na pětadvaceti písních ohlíží za první částí Mišíkovy velmi úspěšně kariéry rockového písničkáře. Foto se svolením Supraphon

Písně jako Kuře v hodinkách, Sluneční hrob, Stříhali dohola malého chlapečka, Sladké je žít, Variace na renesanční téma, Co ti dám nebo Královský večer jsou pojmy a v podstatě synonymy vysoké textové i hudební kvality samy o sobě. Nyní vychází navíc s novým masterem z původních pásů a se skvělou variací na originální grafiku z dílny Karla Halouna a Luďka Kubíka na 2LP, 2CD i digitálně. 

První záběry dobového detektivního dramatu s Eliškou Křenkovou

Na podzim bude mít v českých kinech premiéru dobové detektivní drama Úsvit režiséra Matěje Chlupáčka. Eliška Křenková v hlavní roli těhotné lékařky přijíždí na sklonku 30. let se svým manželem, ředitelem továrny, vystavět v Tatrách po vzoru Zlína pokrokové město Svit. Jejich plán ale naruší záhadný nález a příjezd tajné policie.

Eliška Křenková v Úsvitu, foto BontonFilm / Stanislav Honzík 

Rozpočet filmu se vyšplhal na téměř 90 milionů korun, natáčelo se od května do září loňského roku v několika lokacích v Česku a na Slovensku, město, kde se film odehrává, pak vzniklo unikátním způsobem v kombinaci reálných záběrů, nákladných dekorací a modelu celého města v poměru 1:7. 

Zdroj: CSFD, Wikipedie, Aha!, Blesk, Vlasta, TV Nova, TV Prima, Extra, Prague City Tourism, Supraphon, Bontonfilm

Vložil: Ela Nováková