Kulaťoučká švadlenka neváhala dát svoji důstojnost všanc aneb Život ve stínu hvězdy. Tajnosti slavných
05.06.2023
Foto: Se svolením Národní filmový archiv-AB Film
Popisek: Betty Kysilková s Jindřichem Plachtou v komedii Muži v offsidu, kterou natočil v roce 1931 režisér Svatopluk Innemann podle stejnojmenného románu Karla Poláčka
VIDEO Publikum prvorepublikových biografů ji milovalo, dokonce své konkurentce několikrát vyfoukla partnera. Přesto na ni v divadle zbyla jen budka pro nápovědu.
Upřímná a dobromyslná, s řádně proříznutou pusou a nějakým tím kilem navíc, prostě ideální typ pro dlouhou řadu maminek, tetiček, sousedek, domovnic… Eleganci a štíhlou postavu očekávalo prvorepublikové publikum jen od mladých krásek či dam z lepší společnosti, k symbolům rodinné pohody a pracovité ženy z lidu neodmyslitelně patřil pořádný zadek. Mimořádná komička Betty Kysilková měla navíc kromě talentu i úžasný smysl pro humor, parodii a sebekritiku. Jenže její konkurentka Antonie Nedošinská vytvořila řízením osudu populární partnerskou dvojici s Theodorem Pištěkem, takže Betty prožila celou svou filmovou kariéru v jejím stínu. Přestože hrála ve více než sedmdesáti filmech, i někteří fanoušci filmů pro pamětníky si je občas spletou.
Skalní ševci:
Cesta za snem
Barbora Bergerhoffová, které nikdo neřekl jinak než Betty, se narodila 1. února 1879 v Praze jako nejmladší ze tří dětí a už v raném dětství propadla kouzlu ochotnických představení. Po měšťanské škole se vyučila švadlenou a nějaký čas se šitím i živila, divadlo jí ale nedalo spát, a tak vzala zpočátku zavděk alespoň prací nápovědy v holešovickém Lidovém divadle Uranie. Tam také potkala o čtyři roky staršího syna smíchovského zámečnického mistra Václava Kysilku, který měl stejný sen, vyměnit práci v zákulisí za jeviště. A tak vykročili ruku v ruce nejen za ním, ale v roce 1908 také do společného života. A oba se také nechali zapsat do filmového rejstříku. Časem se oběma podařilo získat tu a tam alespoň malou vedlejší roli v divadle, Václav ale v roce 1909 snahu prosadit se jako herec definitivně vzdal, a pracoval pak až do své předčasné smrti v roce 1932 jako rekvizitář. Betty měla přece jen víc štěstí.
Mrštná matróna
Právě rok po svatbě manželé přešli společně na jednu z nejprestižnějších pražských scén, která se tehdy jmenovala Městské divadlo Královských Vinohrad. On jako vrchní rekvizitář, ona přece jen tu a tam stanula na jevišti v malé vedlejší roli. Na uživení to ale nebylo, takže především jistila úspěšnější kolegyně a kolegy z budky pro nápovědu. Štěstí se na ni konečně usmálo teprve v roce 1920, kdy jí režisér Vladimír Majer nabídl roli paní purkmistrové v romantickém dramatu Magdalena, natočeném podle knihy významného představitele kritického realismu a spoluautora manifestu České moderny Josefa Svatopluka Machara. Konečně mohla naplno předvést svoji skvělou mimiku, výraznou gestikulaci, překvapivou mrštnost a smysl pro humor, neváhala učinit terčem posměchu i samu sebe.
S konkurentkou před kamerou
Nakonec si během dvacátých let zahrála v třiceti němých filmech. V roce 1926 dostala první a nadlouho jedinou hlavní roli, postavu rázné a chudé Peštové ve filmovém zpracování úspěšné divadelní hry Velbloud uchem jehly, kterou společně režírovali Hugo Haas a Otakar Vávra. O rok později si zahrála jasnovidku Štefanii, partnerku populárního komika Vlasty Buriana, v komedii režiséra Svatopluka Innemanna Milenky starého kriminálníka, a dokonce se sešla před kamerou se svou konkurentku Antonií Nedošinskou v melodramatu Václava Kubáska Paní Katynka z Vaječného trhu, v němž vytvořily ústřední dvojici trhovkyň Nanynky a Katynky.
Paní Kačka zasahuje:
Předchůdce komiksu
Nástup zvuku jí ještě mnohem víc pootevřel dveře na filmové plátno, konečně mohla uplatit i svůj vysoký, až pištivý hlas. Většinou hrála vesnické či maloměstské paničky, drbny, domovnice, bytné či rázné manželky, od Ouholičkové v Mužích v offsidu přes tetu Františku ve Funebrákovi a drbnu v Ženě na rozcestí po výřečnou sousedku v melodramatu Bláhové děvče. V roce 1937 dokonce dvakrát vyfoukla Nedošinské jejího filmového partnera Theodora Pištěka, v pohádce Josefa Kajetána Tyla Švanda dudák a v dramatu Jana Svitáka Rozvod paní Evy. O dva roky později se konečně dočkala své první a poslední hlavní role v zvukovém filmu díky režisérovi Karlu Špelinovi, který ji obsadil v komedii Paní Kačka zasahuje, v níž hrála její dceru Mařenku krásná Hana Vítová. Postava Kateřiny Vomáčené, poloviční majitelky usedlosti v Řepochrástech, jejichž obyvatelé se bojí, že přijdou o svá pole kvůli stavbě dálnice, se pak stala hrdinkou kreslených humoristických příběhů, které vycházely v dobovém tisku podobně jako dříve příběhy Pepiny Rejholcové.
Konec kvůli nacistům
Kariéru v divadle Betty definitivně ukončila už po smrti svého manžela v roce 1932 a zaměřila se pouze na spolupráci s filmaři. Naposledy stanula před kamerou v roce 1941 jako domovnice Šťastná v nestárnoucí komedii režiséra Jiřího Slavíčka Pantáta Bezoušek, působení Němců ve filmových ateliérech a jejich nátlak na české herce ji pak přiměl k rozhodnutí odejít definitivně na odpočinek. Na rozdíl od mladších kolegů se měla na co vymluvit, se šesti křížky na krku už mohla odejít do penze. Během celé kariéry spolupracovala příležitostně s rozhlasem a ještě v roce 1947 byla evidována v seznamu herců zestátněného československého filmu. Populární představitelka výřečných tetek, služek, kuchařek či sousedek Betty Kysilková zemřela v sanatoriu 21. října 1951 v Mělníku.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Encyklopedie českého filmu, Wikiwand)
Vložil: Adina Janovská