Říkali mu Dušinka aneb Bonviván, který prošel z němého filmu až do televize. Tajnosti slavných
31.05.2023
Foto: Se svolením Národní filmový archiv-Československá filmová společnost
Popisek: Bedřich Vrbský jako baron Rohn ve filmovém zpracování dramatu Karla Čapka Krakatit, které natočil Otakar Vávra v roce 1948
FOTO Dokonalý bonviván bez sebemenší chybičky, napohled vždy dokonalý a noblesní společník. Jako jeden z mála byl stejně žádaný za první republiky i po komunistickém převratu, přestože si dokázal s představiteli režimu nezadat.
Zahrál si v téměř sedmdesáti filmech, hlavních rolí ale dostal jako šafránu. Mnohem výraznější stopu zanechal na divadelním jevišti. Vždy dobře naladěný a záruka dobré zábavy, svými historkami prý dokázal bavit společnost dlouhé hodiny. Nikdy ale nesklouzl k laciné komedii. „Bedřich Vrbský byl dušinka. Říkali jsme mu tak, protože každého, s nímž měl něco důvěrnějšího, tituloval dušinka. Bývalý bankovní úředník byl herec jasného oboru: bonviván. Dokonalý frakman, kultivované společenské vystupování,“ napsal o něm jeho dlouholetý kolega z pražského Divadla na Vinohradech Vladimír Hlavatý ve své knize Monolog herce z Vinohrad.
Komisař Brown v kriminálce z roku 1933 Záhada modrého pokoje; foto se svolením Česká televize
Nadaný amatér
Narodil se 4. května 1891 v Praze jako jediný syn typografa Jana Wrbky a jeho ženy Anny a základy své pověstné elegance a dobrého vychování získal už v dětství. Typografie byla v té době váženým umělecko-technickým oborem, jejími dnešními pokračovateli jsou výtvarníci a grafici, věnující se grafické úpravě tištěných děl. Vystudoval obchodní akademii a po maturitě pracoval několik let jako úředník Městské spořitelny pražské, to mu ale nebránilo věnovat se současně své lásce, které propadl už v raném mládí, divadlu. Začínal jako amatér v roce 1911 v Lyrickém divadle, pak vždy po jedné sezóně vystřídal Volné divadlo, Intimní divadlo a Umění lidu, z nějž přešel v roce 1916 dokonce do Loutkového divadla Umělecké výchovy. A už v roce 1913 stanul také poprvé před kamerou v komedii legendárního herce a režiséra Jiřího Steimara Pan profesor, nepřítel žen, která se ale bohužel nedochovala.
Hilarův objev
Od roku 1916 začal hrát v profesionálním divadle a díky tomu si ho všiml v roce 1919 mimořádný divadelní tvůrce a režisér Karel Hugo Hilar, který ho přivedl na jeviště pražského Vinohradského divadla. Vinohrady se staly Bedřichovou domovskou scénou na celý život, na jeho jevišti prožil více než čtyři desetiletí. Občas ale hrál a režíroval i na jiných pražských scénách a v padesátých letech dvakrát vystoupil jako host Národního divadla, jako sir George Crofts v satiře anglického dramatika Georga Bernarda Shawa Život paní Warrenové a jako lord Caversham v nesmrtelné komedii Oscara Wilda Ideální manžel.
Katecheta v dramatu Václava Kršky z roku 1954 Stříbrný vítr; foto se svolením Národní filmový archiv
Film pro Haase a Baarovou
Působil, jako by se do salonů společenské smetánky přímo narodil, základem jeho mistrovství se stalo noblesní chování, spojené s civilním projevem, perfektní artikulace a rychlost a břitkost v dialogu. Když promluvil, vždy jeho slova přímo zazvonila. Díky tomu se stal žádaným představitelem komických postav v konverzačních hrách, jeho nejslavnějšími hrdiny ve Vinohradském divadle byli lord Goring v Ideálním manželovi a otec Doolittle v nejslavnější komedii anglického dramatika George Bernarda Shawa Pygmalion. Sám byl také autorem několika divadelních her, frašek, adaptací, výstupů a skečů. Například hry Transport č. 20, jejímž spoluautorem byl herec Zdeněk Štěpánek, či Bloudění Jindřicha od Věže, které hrálo v roce 1941 Národní divadlo, a Zázračný lékař, kterou už v roce 1933 zfilmoval režisér Vladimír Slavínský pod názvem Její lékař a do hlavních rolí obsadil Huga Haase a Lídu Baarovou.
Konečně zvuk
V roce 1918 byl spoluautorem scénáře k filmu Gabriela Harta Láska si nedá poroučet, který se bohužel rovněž nedochoval. V němé éře si zahrál ještě několikrát, mimo jiné lékaře v blázinci ve filmovém zpracování Haškova Švejka, které natočil v roce 1926 Karel Lamač s Karlem Nollem v hlavní roli pod jednoduchým názvem Dobrý voják Švejk. Spolupráci s filmovými produkcemi ale naplno rozjel až po nástupu zvuku, poprvé promluvil na stříbrném plátně v roce 1931 jako policejní komisař v komedii se Zdeňkem Štěpánkem a Jindřichem Plachtou Obrácení Ferdyše Pištory. A pak už si připisoval do své filmografie jednu postavu za druhou, od policejních komisařů v dramatu Vladislava Vančury a Svatopluka Innemanna Před maturitou či v kriminálce Miroslava Cikána a Karla Hašlera Záhada modrého pokoje přes různé továrníky a notáře až po důstojníky v rozličných uniformách. Nejspíš si ho vybavíte jako závistivého podplukovníka Kinzla v komedii Martina Friče s Vlastou Burianem v hlavní roli Pobočník Jeho Výsosti nebo jako historika a spisovatele Františka Palackého v historickém dramatu Josefa Rovenského Za ranních červánků.
Hrabě Šternberk v historickém dramatu Martina Friče Psohlavci; foto se svolením Československý státní film
Z fraku do historie
Po druhé světové válce vyšli jeho elegáni ve fraku z módy, takže se velké hlavní role už nedočkal. Jeho typ ale našel uplatnění v řadě velmi kvalitních projektů, především historických. Velmi rád a často ho obsazoval režisér Václav Krška, pod jehož taktovkou si zahrál například barona Rohna v dramatu Karla Čapka Krakatit či hraběte Stadiona v Revolučním roku 1848. Do historických kostýmů ho ale oblékali i další režiséři, například Martin Frič jako hraběte Šternberka v Jiráskových Psohlavcích. Svůj smysl pro satiru a sarkasmus skvěle uplatnil mimo jiné i v „haškovských“ filmech, ztvárnil postavu svérázného doktora Grünsteina v Dobrém vojáku Švejkovi a vojenského soudce generála Finka von Finkensteina v Poslušně hlásím. Naposledy stanul před kamerou Jiřího Krejčíka jako předseda soudu v povídkovém filmu z roku 1964 Čintamani & podvodník.
Oblíbený rozhlasák
Často spolupracoval také s rozhlasem, který využíval jeho perfektní mluvený projev v dramatizacích klasických děl, a počátkem šedesátých let se několikrát mihl i na televizní obrazovce, například jako Roubínek v historické romantické komedii režiséra Františka Filipa Magdalena Dobromila Rettigová. Za působení v divadle mu byla v roce 1956 udělena Cena ÚNV hlavního města Prahy a o rok později byl jmenován Zasloužilým umělcem. O jeho soukromém životě ale neexistují téměř žádné informace. Bedřich Vrbský zemřel 23. února 1966 v Praze.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Amatérské divadlo, Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Český rozhlas, Svatopluk Beneš: být hercem)
Vložil: Adina Janovská