To je feminismus jako víno. Rovnoprávnost, že by člověk radostí zavýskal. Komentář Štěpána Chába
komentář
30.05.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Miminko
Byla doba zkracování, doba utahování opasků, doba konsolidačních balíčků, teď je doba demonstrování. Na středu 31. května se chystá na Malostranském náměstí „demonstrace" s názvem Happening proti obchodu s dětmi a ženami. Pořádá ho Aliance pro rodinu. A pořádá ho proti takzvanému surogátnímu mateřství (dále jen náhradní mateřství). Tedy mateřství, kdy si neplodný pár nechá odnosit dítě plodnou ženou. Dříve akt lidské dobroty a solidarity, nyní velmi často akt nemravného kšeftu pod duhovou vlajkou.
Tak se podívejme na samotné mateřství pro kšeft. V současné době je náhradní mateřství zakázané v Bulharsku, Francii, Německu, Portugalsku, Itálii, Španělsku a na Tchaj-wanu, informuje agentura Reuters. Ve Spojených státech není federální legislativa proti mateřství pro kšeft, některé státy USA tedy takovou formu brigády určenou na nákup nového iPhonu povolují.
Fascinující je kouknout na trendy vyhledávače Google. Zajímavé jsou první tři položky, nejčastěji vyhledávané otázky. První – proč je v Německu zakázané náhradní mateřství? Druhá – proč je ve Francii zakázané náhradní mateřství? A třetí, pro nás zajímavá – je v České republice legální náhradní mateřství? Takže zájem by očividně byl. Odpověď Googlu na třetí otázku? Náhradní mateřství není českým zákonem výslovně upraveno, ale není zakázáno. A tady nastupuje Aliance pro rodinu, která chce dosáhnout toho, aby taková forma přivýdělku u nás byla nezákonná.
Co o tom píše Aliance pro rodinu? „Náhradní mateřství je prokazatelně zneužíváním sociálně a ekonomicky slabých žen a obchodem s dětmi. Těm je již předem upřena máma, ale také se tímto způsobem mohou stát obětmi trestných činů, které vůbec nechceme domýšlet. Ani Policie ČR nemá totiž představu, kde, jak a zda tyto děti vůbec žijí. Bolestně se čtou i případy dětí, které se narodí hendikepované a objednavatelé si je ani nevyzvednou, jak za mnohé dokazuje ukrajinský příběh malé Bridget. Ten má ale Bohu díky šťastný konec! Ne už tak příběh moravského dítěte, které porodila náhradní matka a po porodu mu bylo diagnostikováno zdravotní postižení. Dítě objednatelé nechtěli a skončilo nakonec v dětském domově.“
Je na místě úplný zákaz náhradního mateřství? Jistě není. To bychom šli do zbytečného extrému, kdy neplodnému páru, například v rodině, odnosí sestra sestře dítě. Je to zcela očividně pomoc a velmi lidský skutek. Tam bychom šli polskou cestou, kde se potrat stal zločinem. Ale vedle toho jsou případy na kšeft odnošených dětí pro páry, které ne že jsou neplodné, ale jejich pohlavní kampatibilita je na štíru s přírodními zákony. Samozřejmě, i oni mohou vytvořit dítěti láskyplnou rodinu. Ale otázkou je, jestli jsme v tomto případě ochotní ukročit z našich civilizačních zásad a povolit faktický obchod s lidmi a udělat z nemajetných žen nosnice, které jako v kotci budou rodit jedno dítě za druhým.
Problémem do budoucna je i citová, emoční stránka věci. Ty dojemné příběhy hollywoodské provenience o tom, jak nebohá adoptovaná sirota po dosažení dospělosti začne zoufale hledat své biologické rodiče. Dítě vyrůstá u láskyplného, pohlavně nekompatibilního páru, vše je v pořádku, ale uvnitř mladého člověka nutně vyvstane otázka – kdo je moje matka, kde je. A začne celosvětové hledání vlastních mateřských kořenů. A co s takovými potomky „nosnice“ s kocovinou po přechodu? Emočně to také otupí samotné „nosnice“, protože porodem v mozku většiny žen vybuchne celá řada hormonů, které matku nutí k tomu, aby dítě chránila, milovala, byla s ním. A s takovou zásobou mateřských hormonů si „nosnice“ nechá dítě odervat a daruje ho, třeba za 100 tisíc na ruku, cizím lidem. Takové odervání dítěte se na psychickém stavu ženy rozhodně podepíše.
Velmi ošemetná otázka. Jen se nám tu do společnosti plazí pravidlo – všichni jsme si rovní, ale někteří jsou si rovnější. To znamená, že uděláme úkrok stranou z našich civilizačních zásad při legalizaci obchodu s dětmi, abychom narovnali práva pohlavně nekompatibilním osobám. Nejsem si jistý, jestli je to správná cesta.
Vložil: Štěpán Cháb