Tak nás napráskali na finské ambasádě. Ale má to dobrý konec. Komentář Štěpána Chába
komentář
22.05.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Spor, ilustrační foto
Jeden velmi rozdováděný čtenář označil článek kolegy Stanislava Korityáka za dezinformační, plný hoaxů. A jelikož kolega je kolega, nedá mi to a jdu na barikády. Pan učitel Korityák by zvolil cestu – orel much nechytá, jak pravil. Čtenář ovšem svým projevem napadl čest KrajskýchListů.cz, tam já volím cestu orel neorel, tohle si nemá co dovolovat ani moucha.
„Když sám neumíš číst, neumíš ani moc psát, nedokážeš vyhledávat informace a už vůbec je ověřovat, nemluvě o práci s cizím jazykem, ale nutně potřebuješ napsat článek o finském školství, o kterém víš úplné prd, nicméně ho potřebuješ shodit, protože tvůj vzdělávací vzor je Rakousko-Uhersko a učitel s rákoskou a zářivě červenou propiskou, mladí dospělí na gymnáziu jsou podle tebe nesvéprávní debilové a migranti by se měli někde izolovat, hlavně je, proboha, nepouštět do třídy k našim nebohým dětem.
Krajské listy – tuhle snůšku nesmyslů, navíc plnou faktografických omylů, bludů a přešlapů, opravdu myslíte vážně?
Jeden příklad za všechny, podle autora se – Teprve v roce 1917 Finsko zbavilo své závislosti na Švédsku – Akorát si pan moudrý jaksi nevšiml, že mezi 18. a 20. stoletím bylo ještě století 19., kdy bylo Finsko součástí Ruska…“
Následně Krajské listy přes Facebook naprášil finskému velvyslanectví slovy: „Embassy of Finland Prague - Suomen suurlähetystö Praha – tohle by vás mohlo a mělo zajímat, je to skoro na diplomatickou nótu. Hoaxy, dezinformace a lži.“ Redakčně opraveny akorát uvozovky, aby nám to v systému nedělalo bordel. Zároveň neuvádím identitu čtenáře, protože to nepovažuju za směrodatné. Diplomatická nóta na Krajské listy. To si zařadím do seznamu bizarností hned vedle věty - byl tu, snědl děti a šel.
Tak jdeme na to. Jediný přehmat, přešlap a omyl, který z pera pana Korityáka vzešel, je údaj, že se Finsko zbavilo v roce 1917 nadvlády Švédska. Nezbavilo, toho roku se zbavilo nadvlády Ruska. Omyl, jak jsem z pana Korityáka dostal, se udál jen proto, že pan učitel spěchal k myšlence celého článku a tento údaj mu ujel. Stane se, čtenáři se omluvil a přislíbil omluvu i ve svém dalším článku.
Byl to také jediný čtenářem vypíchnutý omyl. Neváhal jsem a na čtenáře se tedy obrátil s tím, kde nachází další dezinformace. Dostalo se mi další, slušné a milé odpovědi, kde čtenář uvedl tyto: „Jednou ze základních nepravd článku je hojně šířená dezinformace, že ve finských školách zrušili předměty, nic takového se nestalo, to snadno dohledáte i česky v kvalitních médiích. Podobně je to s výukou fenoménů, je holý nesmysl, že kvůli tomu studenti nechápou celek, to je naopak hlavní problém českého školství. Bylo by toho daleko víc, článek je povrchní směsicí nepochopených a neověřených informací, postavených na genderových a dalších stereotypech.“
Nuže, finské školství je postaveno na spolupráci a svobodě jednotlivých škol i žáků. Škola podporuje talenty, akcentuje jedinečnost. Inkluze je naprosto přirozená součást všech škol. Státní aparát je k jednotlivým školám velmi vstřícný a nechává jim svobodu. Tu velké množství škol využilo i k zrušení předmětů jako takových. Nemusíme chodit daleko, ve waldorfských školách v ČR se předměty jako takové také nevyučují. Učí se v tematických celcích s důrazem na propojení jednotlivých vědomostí do souvislostí. To, že se ve Finsku nezrušily předměty? Ne centrálně, ale mnohé školy na takový systém přistoupily. A není na tom nic špatného, pokud vzdělávání pojaly jinak. A pokud jim to funguje.
Ona finská výuka fenoménů? Podobný princip jako na waldorfských školách. Pointou celého textu pana učitele Korityáka byl fakt, že podle srovnávacích testů PISA se kvalita finského školství propadá. Z nadprůměru na přelomu tisíciletí sklouzli Finové k minulému roku do průměru. To je holý fakt, který zkonstatovalo i finské ministerstvo školství. A je to, usuzujme ze srovnávacích testů PISA, jeden z dokladů, že žáci finských škol souvislosti skutečně chápou o mnoho hůře, než předchozí generace Finů, která se několik málo let umísťovala na předních příčkách. Přesto o mnoho víc, než čeští žáci a studenti.
České školství si definuju na výuce jízdy na kole. České školy vysvětlí princip, popíšou každou součástku, kde má být, k čemu slouží, vypočítá tlak v pneumatice... a po několika letech intenzivní teorie a testování, těsně před závěrečnými zkouškami, postaví před vykuleného žáka kolo a řekne – jeď, všechno jsme ti vysvětlili, teorii znáš. A žák, samozřejmě, nepojede. I v České republice se přístup k žákům jistě zlepšuje. Pan Korityák jen předestřel k diskusi, kterým směrem bychom měli vyrazit. Následovat Finsko? Je na tom se vzděláním tabulkově lépe.
V zásadě nemám nic proti směru finského vzdělávání. Na papíře vypadá velmi sympaticky. Pokud by nedošlo k masivní imigraci, nejspíš by to ve Finsku zvládali ještě dlouho udržet vysoko nad průměrem. Jenže s imigrací se finské školství přestalo zaměřovat na vzdělávání, ale začalo řešit integraci a velké obtíže s ní. Po roce 2018 pak došlo k sestupu ve srovnávacích testech PISA. Ta souvislost je tam očividná. A ano, snad to ve Finsku zvládnou a nepropadnou se ještě níž.
Čtenář ve svém prvotním výkřiku narážel převážně na svůj a páně Korityákův světonázor. Inkluze, dle pana Korityáka chyba, dle čtenáře výhoda. Masivní migrační vlna a zahlcení tamních škol lidmi, kteří jsou z jiného prostředí, bez jazykových dovedností? Dle pana Korityáka jasný signál pro propad tamního školství, dle čtenáře příležitost. A to i navzdory tomu, že v samotném Finsku probíhala vášnivá diskuse napříč celou společností, která poukazovala na problém ze stejného pohledu jako pan Korityák… a ze stejného, jaký má náš ctěný čtenář. A hádka byla velmi vášnivá. Střet mezi konzervativci a progresivisty. Střet dříve snad trochu kultivovaný, dnes? Darmo mluvit.
Od čtenáře jsme schytali nálepku dezinformátorů, tvůrců hoaxů a šiřitelů lží. A tady narážíme do zdi, kterou nejde přelézt ani obejít. A dostáváme se i k základu toho, proč stojím na barikádách a vzduchovkou střílím do atomového hřibu společenské diskuse. Protože diskuse se vede už pouze s použitím nálepek a nátlakových akcí (co jiného je onen pokus nahlásit Krajské listy finskému velvyslanectví, co kdyby se velvyslanec chytil a zažaloval nás).
Jak řekl vrchní inkvizitor stran dezinformací František Vrábel v podcastu Čestmíra Strakatého: „...nejlepší dezinformace je buď zcela pravdivá, nebo obsahuje velkou většinu pravdivých informací.“ Z toho jasně plyne, že se u nás jede odstřel názorového oponenta už jen tím, že se označí za prolhaného dezinformátora kvůli tomu, že mluví pravdu. Jen ji říká v nevhodné souvislosti. Tedy s dezinformačním narativem, jak se v poslední době zavedl pojem. Což nám pregnantně předvedl čtenář.
Nejdřív se postavil do role inkvizitora Vrábela a bez argumentu napadl za názor pana Korityáka označením dezinformátor (onen rok 1917 opravdu neberu jako směrodatný, zmýlená neplatí a v souvislosti tématu článku je naprosto nepodstatná). Poté jako argument použil ne zcela pravdivé a ne zcela lživé údaje, které měly sloužit podpoře jeho pohledu na svět. Projevil se tak jako adept na označení dezinformátor dle definice vrchního inkvizitora. Ač, nutno dodat, prostě jen obhajoval své vidění světa. Čemuž se kdysi říkalo diskuse, když do toho nezapleteme snahu nahlásit problém někam výš. Vždyť je to směšné. Lepší zase zažít diskusi a do krve se pohádat, ne? Ale bez pocitu, že jedné ze stran diskuse svítí slunce ze zadku a má vždy a ve všem univerzální pravdu a oponent je vždy a nutně ten zlý a měl by skončit ve vězení, nebo aspoň bez práce.
A abych nebyl jednostranný, tak pan učitel Korityák, věren svému konzervatismu, se jal psát článek o finském školství s připraveným názorem. Vedou to tam špatně, propadají se ve srovnávacích testech. Neřekl všechno, to dobré minul, to špatné vypíchnul. Tradiční dezinformátor, dalo by se říct. Ale opak je pravdou, prostě hájil svůj světonázor. Stejně jako čtenář. Nejsme zpravodajský web, ale názorový. Pan Korityák tedy na finské školství pohlížel s mnohaletou zkušeností v českém školství. Porovnával a obhajoval své přesvědčení. Zcela v pořádku. Pan Korityák se snažil článkem vyvolat diskusi, kde se tyto dva světy střetnou...
A povedlo se mu to. Po prvotním rozjařeném naprášení na finskou ambasádu začal druhý den čtenář s panem Korityákem komunikovat a vyjadřoval se o poznání smířlivěji a obhajoval si svůj postoj. Stejně jako pan Korityák ten svůj. A tak se oba dostali do fáze, kde měli být už od začátku. Do diskuse, do názorového střetu bez nálepek, bez nahlašování a bez hysterie. Tak se můžou oba, jak čtenář, tak pan Korityák, dostat dál. Což platí pro celou společnost a její diskusi. Není to bez těch nálepek dezinformátor lepší? Stále spolu nesouhlasí, ale už to není doprovázeno nenávistí a pohrdáním.
Ač jsem z kolegiality zcela na straně pana Korityáka, přesto se názorově kloním spíše k čtenáři, protože přístup Finska k vzdělávání je fascinující a rozhodně bych ho zažil mnohem, mnohem radši, než českou verzi teorie bez praxe a nalévání všem stejnou měrou bez souvislostí a bez ohledu na osobnost žáka. České školství je dlouhá desetiletí bez faktického vývoje. Jistě, také se živelně posouvá, ale je spoutané špatnou koncepcí a nesvobodou škol jako takových. Na jednoho dobrého učitele, a jsem pevně přesvědčen, že pan Korityák je jedním z nejlepších, protože svým učitelstvím žije, je navěšených deset podprůměrných, kteří si to jdou před tabuli jen odkecat a na dětech jim nesejde (z čehož pak plyne, že v srovnávacích testech dopadáme permanentně mnohem hůř než Finsko).
Pro příklad z osobní zkušenosti. V sedmé třídě jsem si při hodině češtiny pod lavicí četl Idiota od Dostojevského. Přistoupila ke mně učitelka, knihu mi vytrhla, podívala se na titul a pravila - Idiot? - takovým tónem, kterým celé třídě oznamovala, že idiot jsem já. Tatáž učitelka si nevšímala mé probouzející se vášně ke čtení a psaní, naopak, trestala mě horem dolem a snažila se mě neustále dostat na kolena. Naprosto mi tím znechutila školu a dohnala to až k vyhrůžkám propadnutím. Jinak učit neuměla. A ne, gramatiku mě nenaučila, což byl vlastně její jediný úkol. Když něco učí tyran, dítě se prostě vzepře a předávané se odmítne podvědomě naučit. Naprosto přirozená reakce na tyrana. Jasně, vzpomínka z raných devadesátek. Jenže ta samá učitelka teď dělá na té samé škole ředitelku. Takhle se posouvá naše školství. Podprůměrné tyrany zásluhově povyšuje a konzervuje tak naše školství v dobách dávno minulých. Taková soudružka tyranka nemá na to posunout školu jinam, než do stavu trochu jemnější káznice. To je ve skutečnosti naše školství. Takže i přes problémy, v kterých se finské školství topí, mu můžeme jeho vývoj jen závidět. A Finsko nám zase na oplátku může závidět našeho pana Korityáka.
Vložil: Štěpán Cháb