Česká jasnovidka našla Nobileho vzducholoď. Záhady života
21.05.2023
Foto: Wikimedia – volné dílo
Popisek: Umberto Nobile
Ztroskotání vzducholodi Italia v roce 1928, které se později stalo námětem pro film i knihy, bylo vskutku velkým dobrodružstvím se šťastným koncem pro část posádky. Málokdo ale ví, že na hledání vzducholodi se úspěšně podíleli i čeští spiritisté.
Pro úplnost si zopakujme, co se tehdy v květnu přihodilo. Umberto Nobile, známý italský konstruktér tehdy populárních vzducholodí, byl vyzván polárníkem Roaldem Amundsenem, aby navrhl vzdušné plavidlo, které by bylo schopné přeletět Severní pól. Už dva roky předtím spolu na vzducholodi Norge tohoto cíle dosáhli, tentokrát ale mělo jít o významnější výpravu, jíž se účastnilo šestnáct výzkumníků. Většina z nich byli Italové, jeden ze dvou cizinců byl český radiolog František Běhounek.
Mimochodem, tuto výpravu sponzorovala fašistická vláda Benita Mussoliniho, který si tím udělal velkou reklamu. Umberto Nobile svůj úkol splnil a zkonstruoval vzducholoď Italia. Byl to stroj v té době nevídaný a vzbuzující úctu. Na délku měřil 106 metrů, maximální objem plynu se počítal na 19 000 metrů krychlových. Na nebi se vzducholoď pohybovala rychlostí až 113 kilometrů v hodině!
Příroda se bouří
Dne 23. května 1928 startovala Italia ze zátoky Kings Bay na Špicberkách. Druhý den po poledni dosáhla Severního pólu, ale kvůli nepříznivým podmínkám se nepodařilo na místě vysadit průzkumné mužstvo, jak se původně plánovalo. Vzducholoď se tedy vracela zpátky na základnu. Jenže počasí se stále zhoršovalo, byla mlha, sílil protivítr a na lodi se objevila i námraza. Tím se stávala neovladatelnou a pomalu začala klesat. Neodvratně muselo dojít k nejhoršímu…
František Běhounek na to později ve svých pamětech vzpomínal: „…vzducholoď se při nárazu na ledovou plochu rozlomila, jedna část zůstala, a ta druhá se zase vznesla…“ Paradoxně ti, kteří spadli na zem, měli mnohem větší štěstí než ti, kteří pokračovali v cestě. Mezi zraněnými byli Nobile a jeho druh Cecioni, oba měli zlomenou nohu. Ostatní vyvázli nezraněni. O dramatičnosti tohoto okamžiku svědčí i další Běhounkova vzpomínka: „Na lávce levého motoru stál Arduino nehnutě jako socha. Snad uvažoval, jestli nemá seskočit dolů ke svým druhům. Ale čas k rozmyšlení byl jen velmi krátký. Vzducholoď rychle stoupala a v několika vteřinách zmizela v mlze, unášejíc s sebou šest mužů…“
Ti nikdy nebyli nalezeni a jejich další osud patří k velkým záhadám. Jisté je jen to, že neměl šťastný konec jako u zbývajících deseti trosečníků. Ti si ovšem protrpěli svoje při dvouměsíčním nedobrovolném pobytu na ledové kře asi sto kilometrů od Špicberků. Odtrženi od světa jásali, když objevili krátkovlnnou vysílačku, jenže ta tři týdny mlčela, než se podařilo navázat první spojení se světem. Okamžitě se rozjela obrovská záchranná akce, do níž se zapojili námořníci, letci, badatelé včetně slavného Roalda Amundsena. V této hektické době se tisk celého světa zaobíral jediným tématem. Najdou je? Zachrání je? A také u nás to byl hlavní příběh novin. Na jejich výzvu se ozvali i čeští spiritisté…
Nebyli to blouznivci
Je třeba vědět, že tehdy byl u nás spiritismus velmi rozšířený. V knize Jaromíra Kozáka Spiritismus se například dočteme: „Jejich počet odhadoval Tomáš Garrigue Masaryk na téměř tři sta tisíc. Významné spiritistické centrum bylo v Nové Pace nebo v Ostravě–Radvancích, kde měli spiritisté vlastní dům, kde se odehrávaly spiritistické seance…“
Masaryk se skutečně o spiritisty zajímal, dopisoval si s nimi, a dokonce spolku v Radvancích věnoval 2000 korun pro vzdělávací účely. Zkrátka a dobře, spiritisté byli tehdy, na rozdíl ode dneška, uznáváni jako vzdělávací spolek. Jaromír Kozák dodává: „Řekne-li se dnes spiritismus, většině lidí se vybaví představa blouznivců, odtržených od reality. Ve skutečnosti tak spiritismus ovšem představovali veřejnosti jeho odpůrci, kteří se jej nikdy nenamáhali poznat. Pod toto jediné a příliš zobecňující slovo spadá široké spektrum přístupů k duchovnu, sahající od vysoce duchovní úrovně až po mimořádně primitivní a zavrženíhodné projevy zneužívání těchto sil…“
Paní Emilie v kontaktu s Běhounkem
Jakmile se roznesla zpráva o ztroskotání Italie, zaujalo to také spiritisty v Nové Pace. Jistý profesor z Jilemnice, František Jezdinský, uveřejňoval četné články o spiritismu a také sám rád experimentoval. Napadlo jej, zda by se některý ze zdejších jasnovidných lidí nemohl napojit na Františka Běhounka. Vybral si k tomuto experimentu místní švadlenu Emilii Skálovou, která se osvědčila už při předchozích pokusech, například při určování vzdálených předmětů a událostí. Během čtyřhodinové seance, podle jeho svědectví, se Emilie Skálová dostala nejprve do změněného stavu vědomí a vzápětí, jak také potvrdilo několik svědků, popsala podrobně průběh katastrofy vzducholodi. Mimo jiné uvedla: „Doktor Běhounek je zdráv a těší se ze svého zachránění. Ale vrátí se domů pozdě. Vidím ho v mlze na ledové kře, a to na kraji propasti. Ale vrátí se zdráv. I já zde jeho radost pociťuji…“
Teprve krátce po této seanci zachytil poprvé radioamatér z městečka Vozněsenskaja volání trosečníků na krátkovlnné vysílačce… Švadlena z Jilemnice tedy popsala skutečnou situaci ještě předtím, než došlo ke spojení s lidmi z Italie! Je třeba ovšem dodat, že tentokrát nešlo o typickou spiritistickou seanci, v které se zpravidla vyvolávají duchové zemřelých, ale spíš o médium, jehož prostřednictvím se dostala informace ze vzdáleného místa.
Mimochodem, nejlepší média podle zkušeností spiritistů byli právě prostí, nevzdělaní lidé. Jistě se nedalo očekávat, že paní Emílie bude cokoliv vědět o jakési vzducholodi a průzkumnících, kteří na ní cestovali.
Běhounek: Vše se shodovalo
Na Severním pólu se zatím odehrávalo drama. Výpravu se vydalo zachránit hned několik skupin. Ze vzduchu se o to pokusili švédští, norští, francouzští a sovětští letci. Také Roald Amundsen vyrazil v letounu s pěti přáteli. Bohužel to byl jeho let poslední. Amundsen a další členové posádky zmizeli na cestě za záchranou, dali o sobě vědět jedinou zprávou z vysílačky, a pak už se nikdo neozval. Dne 18. června se ztratili beze stopy. První se k trosečníkům dostal švédský letec Lundborg, který odvezl zraněného Nobileho, ale při návratu pro další sám havaroval a musel zůstat na kře s ostatními. Nakonec to byl ledoborec Krasin, který se po dvou měsících k uvězněným na ledovém ostrově probojoval.
Profesor Jezdinský měl v Jilemnici z návratu Františka Běhounka takovou radost, že se s ním spojil a v telegramu mu popsal seanci s paní Emilií. Zanedlouho nato dostal od Běhounka telegram tohoto znění: „Vše se shodovalo. Chybí ještě kapitán se psy a druhý oddíl posádky Italie. Telegrafujte, jsou-li živí. Nobile čeká netrpělivě vašich zpráv. Pozdravy Běhounek, Nyaalesund.“
Bohužel, za pár dní odešel za Běhounkem další telegram, v němž sdělovala Emilie Skálová: „Dosud se chvěji hrůzou, druhý oddíl posádky Italie byl mrtev dříve, než dopadl na zem. Kapitán se psy čeká na svou záchranu podle ušlého ostrova...“
Kapitán se psy, to byl italský velitel alpínů Gennaro Sora, který se vydal na záchranu se dvěma druhy a se psím spřežením a také se ztratil. Nakonec byli nalezeni 14. července, tedy pár dnů poté, co Běhounkovi došel telegram z Jilemnice! Sora se opravdu nacházel, jak paní Emilie naznačila, na pobřeží ušlého ostrova, tedy na kře. Bohužel její druhá informace o zbytku posádky Italie nemohla být ověřena. Nikdy se totiž po nich nenašla ani památka.
Jak to tedy bylo?
Současný badatel a znalec spiritismu Jiří Kuchař se zamýšlí na onou částí telegramu, v níž paní Emilie říká „ještě se třesu“. „Tenhle druh výpovědi, co jsem měl možnost vidět, chce říct, že ona uvolnila určitou část svého éterického těla… což často způsobuje třes. Je to, jako kdyby vás ve spánku navštívil dejme tomu dvojník, takovým způsobem si to propojila.“ Jedno je ale jisté, vědec a racionální badatel v oblasti radiologie a kosmického záření František Běhounek nijak spiritisty nepodceňoval. Dokonce jim poděkoval za jejich zájem a potvrdil, že měli ve všem pravdu. Později s nimi měl těsné kontakty a často si s nimi psal.
Je až neskutečné, jak přesným způsobem prostá švadlena z Podkrkonoší popsala rozpad a pád vzducholodi Italia, přičemž v té době neměla přístup k nějakým podrobnějším informacím...
Zajímají vás záhadné příběhy z historie i současnosti? Pak je tu právě pro vás měsíčník Záhady života! Právě teď je na stáncích NOVÉ ČERVNOVÉ číslo. A co si v něm přečtete? • Paranormální jevy: Co se dělo v roce 1991 ve španělském Madridu? Rodina Lázarových bojovala s ďábelskou entitou! Kříže na zdech se obracely „hlavou“ dolů. Obsáhlý popis všeho, co se dělo! • Pokusy s lidmi: Dá se vyšlechtit dokonalý člověk? V SSSR se o to také pokoušeli a nebyli jediní! Jak šílené pokusy dopadly? • Nejtajnější mystéria zapomenutého českého básníka: Čeho Julius Zeyer jako mystik dosáhnul a opravdu byl gay? • Strašidelné hotely: Tady byste bydlet nechtěli... ale můžete! Pokoje v exotice i se strašidlem k pronájmu. • Hastrman není mýtus! Skutečný příběh lidského vodníka. • Proroctví Bretaňského Nostradama z 18. století se nebezpečně plní. A jak vypadaly jeho předpovědi? • Tipy pro vaše oči: Odložte brýle! Úžasné cviky, jak si zlepšit zrak• Záhadná nemoc: Z lidské kůže vyrůstají umělohmotná vlákna! Jak je to možné a co to pro lidstvo znamená? • Bohém, který uzdravil i beznadějné případy rakoviny. Nenechte si vzít naději! • Minulé životy: Jmenuji se Bridey, jsem Irka a je rok 1818! Případ reinkarnace, který spustil davovou hysterii• Záhrobí promluvilo: Hledači pohřbených křížů a neuvěřitelný příběh indiánských artefaktů. Bytosti ze světa mrtvých dávaly informace, kde je hledat! • 7 pravidel, jak přitáhnout do svého života bohatství a hojnost •Záhada jménem dalajláma: Víte, jakými zkouškami kdysi musel projít?… a mnoho dalšího! Záhady života si můžete i objednat ZDE.
Vložil: Redaktor KL