Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Mistr parodie povýšil lidovou zábavu na umění, u nabubřelých maloměšťáků ale narazil. Tajnosti slavných

15.05.2023
Mistr parodie povýšil lidovou zábavu na umění, u nabubřelých maloměšťáků ale narazil. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením kulturního portálu Scéna

Popisek: Legendární kabaretiér, humorista, spisovatel a hudební skladatel Jiří Červený

AUDIO Dal Praze mimořádnou novinku – prázdné popíjení při prvoplánových vtípcích povýšil na umělecký zážitek s intelektuálním nábojem. Mělo to ale háček. Jeho parodie vyžadovala vnímavé a kultivované publikum.

V pondělí 16. května se rozloučíme se světoznámou operní pěvkyní a herečkou Soňou Červenou, která se dožila úctyhodných 97 let. Při té příležitosti bych chtěla připomenout jejího otce, který se stal před sto lety významným tvůrcem a později ředitelem nového typu zábavy. Nejprve Jiří Červený studoval práva, paragrafy ho ale zas až tak moc nebraly. V té době se totiž rodily kabarety jako houby po dešti, jenže většina trpěla základním nedostatkem. Nedokázala spojit zábavu s uměním, takže jejich úroveň byla prachmizerná. A právě proti tomu brojila Červená sedma, která se vymykala tradici idylického lokálního humoru staropražských šantánů i velkoměstské reprezentativní noblese, kterou představoval především Kabaret Lucerna. Sedmičkáři chtěli bavit vkusně, s vysokými uměleckými nároky a současně i reagovat na aktuální společenské problémy. Skupinka mladých intelektuálů tak založila novou tradici autorských scén, která trvá dodnes.

 

Biograf:

Studentská vzpoura

Mimořádně všestranný talent, písničkář, hudební skladatel, humorista, spisovatel i dramatik, se narodil 14. srpna 1887 v Hradci Králové. Vnuk vynálezce žesťových hudebních nástrojů a známého výrobce Václava Františka Červeného stanul poprvé na jevišti už jako student gymnázia coby princ hispánský v pohádkové baladě Jaroslava Kvapila Princezna Pampeliška. V roce 1903 založil s přáteli čtenářský, debatní, výletní, karetní a kabaretní spolek Mansarda, jehož počátečním programem bylo sebevzdělávání a měl i vlastní knihovnu. Časem se z něj vyvinulo literární a divadelní sdružení, členové pořádali výlety a večírky s programem a tancem a jejich činnost mířila především proti mravům měšťanské společnosti. Tehdy ještě nešlo o záměrnou kritiku ani provokací, spíš o výraz mladické bujnosti. Vedle literatury Jiří miloval od dětství i hudbu a toto spojení se neslo i později celou jeho tvorbou.

Parodie na Dumase

Po maturitě začal studovat v Praze na právnické fakultě, přivydělával si klavírním doprovodem písničkářů a jejich repertoár doplňoval svými kompozicemi. S přáteli z Hradce dál hrál o prázdninách mikrofrašky, pantomimy a kuplety a v Praze se scházeli v tzv. pražském koutku, kde se při vzpomínkách na rodné město zrodily Hradecké písničky. A časem i myšlenka na založení literárního kabaretu. V roce 1909 vzniklo studentské amatérské kabaretní sdružení Červená sedma (Č7). Sedma byla parodií na Dumasovy tři mušketýry, kteří byli ve skutečnosti čtyři, sedmičkářů bylo šest. Kromě Jiřího Sedmu tvořili malíř Míla Beránek, farmaceut Antonín Formánek, jeho bratr, právník Zdeněk, medik Oto Pik a technik Karel Steinfeld. Poprvé vystoupili 6. června 1910 na všestudentské slavnosti na pražském výstavišti a pro tuto příležitost vytvořili jednoaktovou operní parodii Carmen.

 

Píseň o neznámém studentovi:

Výjimeční amatéři

Až do roku 1913 působila Červená sedma amatérsky, na repertoáru pracovala většinou kolektivně a získávala stále větší popularitu, takže se hlásili další spolupracovníci. Působila hlavně v Praze, v roce 1912 ale uspořádala dva zájezdy na Moravu a o rok později vyrazila i do Vídně. V té době získala nejvýznamnější posilu v novináři, zpěvákovi, textaři, herci, recitátorovi a výborném konferenciérovi Eduardu Bassovi. Své výstupy psal sám, byl skvělý humorista, zpíval a hrál v parodiích. Díky němu se Sedma propracovala k profesionálnímu výkonu, v roce 1914 získala povolení k provozu, chyběly ale prostory. V roce 1916 přijali členové angažmá v novém kabaretním divadle Rokoko, kde byli tak úspěšní, že ho během poslední válečné sezony zcela ovládli. Těsně před převratem, 3. října 1918, získala Č7 stálou scénu v sále hotelu Central v Hybernské ulici (pozdější Komorní divadlo), vybavenou vestavěným jevištěm a stolovým zařízením v hledišti, kde působila do října 1921. Pak hrála až do zániku v březnu 1922 ve vinárně Obecního domu.

Umělecká moderna

Č7 vnesla do kabaretu prvek satirického výsměchu, jehož terčem se stal namyšlený bodrý maloměšťák. Byla generační platformou, kterou prošla řada významných osobností, od Vlasty Buriana přes Emana Fialu a Ference Futuristu až po Jaroslava Haška, Jindřicha Plachtu a Kocourkovské učitele. Uváděla na scénu moderní šansonovou tvorbu, která se stala pocitovou i názorovou generační výpovědí. Hlásila se k umělecké moderně, což se promítlo především do volby autorů, jejichž díla tu byla zhudebňována a inscenována. Tři desítky svých písní nahrála na gramofonové desky, většinou pod vedením dirigenta R. A. Dvorského.

 

Naše svatební:

Provinční Brno nepochopilo

Její hudební, literární i politická parodie vyžadovala vnímavé a kultivované publikum, s nímž dokázala navázat úzký kontakt. Pražský úspěch inspiroval tvůrce v roce 1919 k založení filiálky v Brně, tam ale vinou provinciálního prostředí narazili na nepochopení a brzy ztroskotali. Odliv publika postupně narůstal i v Praze vinou nástupu jazzu, filmové grotesky, dadaismu, poetismu a dalších nových avantgardních koncepcí. V roce 1922 Č7 zanikla a na její odkaz navázala až malá divadla druhé poloviny padesátých let, zejména Rokoko a Paravan a později skupina Šanson. Jiří Červený pokračoval v umělecké a tvůrčí práci dál. Složil množství písní a popěvků na texty vlastní i cizí, mimo jiné zhudebnil například Nerudovu Ukolébavku, báseň J. V. Sládka Bílá hora, verše Fráni Šrámka Svatební či básně Petra Bezruče. Jeho jméno je spojeno s více než šesti stovkami písní, šansonů a kupletů a je autorem nebo spoluautorem několika lidových operet.

Návrat k paragrafům

Po zániku Červené sedmy se krátce živil jako žurnalista, pak se vrátil ke své profesi a působil jako advokát. Během druhé světové války byl uvězněn na Pankráci, a poté v koncentračním táboře Terezín. Z prvního manželství s Žofií, rozenou Bergerovou, měl dceru, slavnou operní pěvkyni a herečku Soňu. Po osvobození byl činný v autorské organizaci OSA, pořádal vzpomínková vystoupení a až do roku 1949 se věnoval advokátní praxi. Později o něj pečovala druhá manželka, herečka Erna Červená, s níž měl dceru Jiřinu. Zakladatel legendárního kabaretu zemřel 6. května 1962 v Praze. Jeho literární práce jsou zahrnuty do knížek Kapky jedu, Tenkrát, Rozmary, Kabaretní brejle nebo Slané mandle. Rukopisy jsou uloženy v pozůstalosti stejně jako rukopisy několika jeho divadelních her. Literární činnost završil dokumentární vzpomínkovou knihou Červená sedma a jeho pozůstalost získal Literární archiv.

(zdroje: Wikipedia, FDB, ČSFD, Databáze českého amatérského divadla, Český rozhlas, Dějiny českého divadla, Jiří Červený: Červená sedma, Česká televize)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská