Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Voskovcova Káča prošla zdí jen s kabelkou a psem. Uchvátila celý svět, jen doma jako by nebyla. Tajnosti slavných

12.05.2023
Voskovcova Káča prošla zdí jen s kabelkou a psem. Uchvátila celý svět, jen doma jako by nebyla. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní divadlo - SOP

Popisek: Operní pěvkyně Soňa Červená na civilní fotografii z 50. let

AUDIO Zahrála si po boku největších prvorepublikových hvězd, po dramatickém útěku posledním průchodem Berlínskou zdí pak ztvárnila na čtyřech kontinentech více než stovku operních rolí. Domů se mohla vrátit až po roce 1989.

Krásná i s devíti křížky na krku, patetická a exaltovaná. Mohla si to ale dovolit. Jako by se jí smrt vůbec netýkala, dokonce si ji několikrát i zahrála. „Nerada se dívám dozadu, raději dopředu a na projekty, které mě čekají. Láká mě všechno nové. Každý večer jsem někde. Jsem takový tažný pták,“ říkávala. To je Káča – prohlásil kdysi o ní Jiří Voskovec. Tenkrát ještě Soňa Červená nevěděla, že to není urážka, ale ocenění výkonu a přidělení hlavní role v slavném muzikálu.Do světa současného umění ji uvedl otec, zakladatel legendárního prvorepublikového kabaretu Červená sedma. Pravnučka známého královéhradeckého výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů Václava Františka Červeného nakonec emigrovala posledním otevřeným přechodem z východního Berlína. Světově proslulá mezzosopranistka a altistka se z emigrace konečně mohla vrátit domů až po několika desítkách let.

 

Divotvorný hrnec:

Maminka byla proti

Narodila se 9. září 1925 v Praze a díky otci vyrůstala mezi nejvýznamnějšími osobnostmi naší kulturní scény. Její otec, doktor práv Jiří Červený, byl totiž zakladatelem legendárního literárního kabaretu Červená sedma, takže si u nich doma podávali kliku spisovatel František Gellner, světoznámý hudební skladatel Bohuslav Martinů či populární herci Eduard Kohout, Ferenc Futurista a Jindřich Plachta. Rodiče se ale brzy rozvedli a otec se odstěhoval, což Soňu velmi mrzelo, protože si s ním rozuměla mnohem víc než s matkou, která ji od umění odrazovala. Marně. Navzdory jejímu nesouhlasu se Soňa přihlásila na konkurz do Osvobozeného divadla po jejím vystoupení zvolal Jiří Voskovec nadšeně na celé divadlo: „To je Káča!“ Zdrcená opustila jeviště, ale u východu ji zadržel vrátný a poslal ji do kanceláře. Tam se dozvěděla, že dostala hlavní roli – Káču Maršálkovou v muzikálu Divotvorný hrnec, v němž pak zářila po boku Jana Wericha.

Původ, který nebyl IN

Později vystupovala v Hudebním divadle Karlín s Vlastou Burianem i Oldřichem Novým a v roce 1947 se poprvé představila filmovému publiku jako Helena v komedii Poslední mohykán, kterou natočil režisér Vladimír Slavínský podle divadelní hry Františka Xavera Svobody Poslední muž a do hlavní role obsadil Jaroslava Marvana.Stále více ji ale lákala opera, takže nedala na tvrdé hodnocení jistého známého operního pěvce, který prohlásil, že její hlas za výuku nestojí. Dál vytrvale chodila na hodiny zpěvu a učila se hrát na klavír. A udělala dobře. Po válce získala angažmá v brněnské Janáčkově opeře, brány pražského Národního divadla ale před ní zůstaly uzavřeny. „Měla jsem rodinný původ, který se tehdy nenosil," vysvětlila.

 

S čertem si hrát:

Únos uprostřed noci

Její matka Žofie, rozená Veselíková, si prošla peklem. Nejprve ji během druhé světové války věznili nacisté v jednom z nejtvrdších ženských lágrů. „Asi dva měsíce po válce přišla maminka pěšky z koncentračního tábora v Ravensbrücku úplně zubožená. Tak jsme se objaly. Já jsem se s maminkou moc málo objímala. To byly takové dvě minuty, kde jsme se našly,“ prozradila v dokumentu České televize Třináctá komnata. Dlouho si ale svobody neužila. Sotva se dostala z nejhoršího, zatkli ji v listopadu 1948 pro změnu komunisté. Později se Soňa dozvěděla, že její matka zemřela za nevyjasněných okolní ve vazební věznici na Pankráci. „Jednoho rána mi zavolal jeden student medicíny, syn naší známé rodiny, že měli na patologii, na pitevně, pravděpodobně tělo mojí matky. Večer jsem tam přišla a šla dolů do sklepa za panem doktorem Pánkem. Strašně jsem ho prosila, aby mi ji dal. Byl tak hodný, že mi její tělo vydal. Mělo jít s ostatními do společného hrobu. V noci jsem zavolala pohřební službu, unesla jsem ji a za několik dní ji tajně, v úplném tichu, pohřbila do naší hrobky na Vyšehradě.“

Pod dohledem StB

Hned po válce se provdala za majitele továrny na výrobu čokolády Františka Slabého a prožila s ním tři šťastné roky. V roce 1948 se ale manžel rozhodl emigrovat a Soňa ho kvůli péči o maminku nechala odejít samotného. Už nikdy se nesetkali a o jeho dalším osudu neměla sebemenší informace. Přesto byla kvůli němu neustále pronásledována StB, takže se nakonec nechala rozvést v nepřítomnosti. „Tehdy jsem se doslechla, že měl těžký přechod, několikrát ho chytli, ale nakonec se dostal do Kanady. Tam jsem ztratila stopu,“ svěřila se v týdeníku Téma. V roce 1958 přešla z Brna do slavné berlínské opery Unter den Linden. Zpívala v nejslavnějších operách a poprvé za ně také dostala v roce 1961 čestný titul komorní pěvkyně (Kammersängerin). Přímo famózní úspěch jí přinesla role Carmen v inscenaci dirigenta Herberta Kegela. Toto provedení bylo v roce 1960 úspěšně nahráno na gramofonové desky, a Carmen pak Soňa zpívala na nejpřednějších světových scénách 156krát.

 

Carmen:

Útěk s kabelkou a psem

V té době se ji ke spolupráci snažily získat východoněmecká Stasi i česká StB, která na ni vedla osobní svazek č. 10324 už od roku 1951. Neuspěla ani jedna. I když po únorovém převratu odmítla emigrovat, nakonec se přece jen rozhodla vlast opustit. V roce 1962 jí totiž pražská divadelní agentura nařídila okamžitý návrat z Berlína do Prahy, takže využila posledního otevřeného přechodu v Berlínské zdi a jen s kabelkou a psem jím prošla. A už o týden později jí Německá opera v Západním Berlíně nabídla smlouvu a tím se jí otevřel celý svět. Spolupracovala s takovými dirigentskými esy, jako byl Rafael Kubelík, Herbert von Karajan či sir Charles Mackerras. Večeřela s Marií Callas, zpívala s José Carrerasem, v operetě Netopýr vystoupila pod taktovkou Plácida Dominga a slavný Luciano Pavarotti pro ni vařil špagety. Jen amerického rockera a někdejšího frontmana skupiny Velvet UndergroundLou Reeda musela osobně přesvědčit, aby získala roli v jeho muzikálu Time Rocker. Zazpívala mu v jeho ateliéru píseň Cremation. „Když jsem skončila, přistoupil ke mně Lou Reed – a políbil mi ruku!“ zavzpomínala pobaveně.

Život bez domova

Začala žít s manažerem největších světových orchestrů a jejich vztah vydržel třicet let, až do partnerovy smrti. S ním také čekala své jediné dítě. „Řekla jsem si, že dítě chci a že půjdu z divadla. Ale ještě jsem chtěla splnit smlouvu v opeře v San Francisku a odletěla tam. Jenže těhotná nemá létat – potratila jsem,“ prozradila. Znovu otěhotnět už se jí pak nepodařilo. Svého oblíbeného amerického režiséra Roberta Wilsona pak rok po návratu z emigrace zlákala i ke spolupráci v Národním divadle a nastudovala s ním Janáčkův Osud a Čapkovo drama Věc Makropulos. Zpočátku byla dokonce nařčena ze spolupráce s StB, nakonec ale byla soudem očištěna. A přes dlouhou dobu, strávenou v emigraci mluví výborně česky. „Vzali mi přátele, rodinu, majetek, ale český jazyk mi vzít nemohli,“ dodala s tím, že ale domov nikde neměla. Život prožila na cestách za prací a její spřízněnou duší byla kočka. V roce 2004 převzala cenu Thálie, v roce 2011  medaili Artis Bohemiae Amicis a 28. října 2013 jí prezident Zeman předal medaili Za zásluhy. K devadesátinám jí ministr kultury Herman udělil titul Dáma české kultury a k 95. narozeninám si sama nadělila založení nadačního fondu na podporu talentovaných hudebníků a zpěváků v oboru klasiky. Světoznámá operní pěvkyně Soňa Červená zemřela 7. května 2023 po delší hospitalizaci v jedné z pražských nemocnic. Poslední rozloučení se uskuteční 16. května od 11 hodin na jevišti Národního divadla, které bude otevřeno pro veřejnost od 10:30.

(zdroje: Wikipedia, Česká televize, ČSFD, Téma, Olga Sommerová: Červená, Český rozhlas, FDB, Národní divadlo, Soňa Červená: Stýskání zažehnáno, Česká divadla: Encyklopedie divadelních souborů)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská