Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Na úspěch si musela počkat, pak ale hravě strčila do kapsy i Pištěka či Marvana. Tajnosti slavných

10.05.2023
Na úspěch si musela počkat, pak ale hravě strčila do kapsy i Pištěka či Marvana. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní filmový archiv (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Marie Nademlejnská jako písařka v komedii z roku 1939 o souboji generací Teď zas my

FOTO / VIDEO Její tvář zná snad každý, přinejmenším z historického dramatu Kladivo na čarodějnice. Navenek vždy solidní až upjatá, pod důstojností jemně probleskoval smysl pro humor. Nikdy však nesklouzla k laciné karikatuře.

Vysoká, extrémně štíhlá, s výrazným smyslem pro charakterní herectví, přestože měla zpočátku o své kariéře zcela jinou představu. Pokud se její jméno objeví, zpravidla s konstatováním, že patří k nejtajemnějším českým herečkám. Přestože si zahrála v téměř osmdesáti filmech, sebemenší informace o jejím soukromí jsou téměř k nenalezení. Skvělá herečka, zpěvačka a tanečnice Marie Nademlejnská si navzdory svému mistrovství a talentu musela na první stálé divadelní angažmá počkat skoro čtyřicet let a film jí otevřel brány dokořán až po druhé světové válce.

 

Hotel Modrá hvězda:

Malá tanečnice

Narodila se 27. června 1896 v Praze do rodiny, v níž především zněla hudba. Její otec Josef Nademlejnský byl dlouholetým členem orchestru Vinohradského divadla, v němž působil rovněž jako archivář. O dva roky později přišel na svět ještě bratr Antonín Maria, který mimo jiné doprovázel na klavír při vystoupeních mimo divadlo legendární pěvkyni Emu Destinnovou. Jako divadelní kapelník a sbormistr působil mimo jiné v pražském rozhlasovém orchestru a v Městských divadlech pražských, skládal doprovodnou hudbu k činohrám a filmům, operety a různé populární písničky. Není divu, že Marie stála na jevišti odmalička, když ve Vinohradském divadle potřebovali obsadit dětskou roli, byla prostě po ruce. Nadšeně hrála s ochotníky a od dvanácti let už tančila ve sboru Vinohradského divadla. Pak ho ale režisér Karel Hugo Hilar definitivně proměnil v činoherní scénu, a tak Marie, která mnohem víc tíhla k operetě, hledala uplatnění jinde.

Dlouhé čekání

Není ani známo, zda herectví studovala, nebo vycházela jen z nabytých zkušeností, talent jí ale rozhodně nechyběl. Díky tomu získala první profesionální angažmá v roce 1920 ve Vinohradské zpěvohře, v níž vystupovala tři sezony. V té době už zřejmě byla provdána za pražského advokáta Karla Ettela. V roce 1923 přešla do Švandova divadla na Smíchově, čímž se na dlouhá léta se svým operetním snem rozloučila. Postupně prošla soubory smíchovské Arény, Intimního divadla a Jiráskova divadla ve Vršovicích, na podzim roku 1934 se představila publiku i v legendárním Osvobozeném divadle. Po jediné sezoně ale odešla, protože konečně dostala nabídku stálého angažmá, na kterou dlouhá léta čekala. Zakotvila ve Vinohradském divadle, jehož jeviště dobře znala z dětství. A teprve v roce 1948 se konečně mohla vrátit k svému snu z mládí na scéně Hudebního divadla Karlín, z nějž po deseti letech oficiálně odešla do důchodu.

 

Nademlejnská Čapkovy povídky

Sousedka ve filmové adaptaci knihy Karla Čapka Povídky z jedné a druhé kapsy, kterou natočil v roce 1947 režisér Martin Frič

V společnosti hvězd

Svět filmu si jí povšiml už v němé éře, poprvé se představila divákům jako manželka velkostatkáře Hampla v komedii režiséra Svatopluka Innemanna z roku 1929 Neviňátka. A hned se ocitla v té nejlepší společnosti, ve filmu zářila celá plejáda tehdy populárních komiků a kabaretiérů, od Ference Futuristy přes Járu Kohouta po Emana Fialu. Výraznější roli jí ale nabídl teprve v roce 1937 Hugo Haas ve filmové adaptaci dramatu Karla Čapka Bílá nemoc, v níž ztvárnila matku druhého asistenta. A brzy se jí hrnula jedna nabídka za druhou, režiséři se o ni začali tak přetahovat, že byla vytíženější než třeba vyhlášený workoholik Theodor Pištěk či Jaroslav Marvan. Jen v roce 1939 si zahrála v sedmi filmech, od rodinné komedie se skvělou Věrou Ferbasovou v hlavní roli Venoušek a Stázička přes romantickou komedii Paní Morálka kráčí městem, v níž mimořádná Růžena Šlemrová bravurně vystihla maloměšťácké pokrytectví, po úspěšnou hudební romanci se Zdenkou Sulanovou Lízino štěstí. I když pro Marii zbyly jen vedlejší role, vždy v nich byla nepřehlédnutelná.

Téměř na roztrhání

O práci neměla nouzi ani během válečných let, zahrála si například hospodyni v hororové komedii Martina Friče Tetička či slečnu Fafejtovou, majitelku hotelu Merkur, v jeho nestárnoucí komedii s Natašou Gollovou a Oldřichem Novým Hotel Modrá hvězda. Výraznější příležitost, postavu Filomeny, jí nabídl v roce 1944 režisér František Čáp ve venkovském dramatu Děvčica z Beskyd. V poválečné znárodněné kinematografii se Marie konečně zařadila k nejobsazovanějším herečkám a dočkala se i výraznějších příležitostí. Hlavní ženskou postavu jí konečně nabídl v roce 1946 Václav Wasserman ve válečném dramatu Nadlidé, mimo jiné si ale zahrála i v Hostinci U kamenného stolu, v nesmrtelné historické komedii v hlavní dvojroli s Janem Werichem Císařův pekař a pekařův císař, ve dvou dílech Vávrovy husitské trilogie Jan Hus a Proti všem či v jeho filmové adaptaci stejnojmenného románu Jana Otčenáška Občan Brych. A režisér Vávra jí v roce 1969  také nadělil jednu z jejích nejvýraznějších hrdinek, která se stala její poslední, kořenářku Davidku v dramatu Kladivo na čarodějnice. Osvědčená představitelka vedlejších postav Marie Nademlejnská zemřela 24. ledna 1974 v Praze.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Divadlo na Vinohradech, Encyklopedie českého filmu, Pražský den)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská