Až příliš krásná na herečku: Výhoda, nebo spíše prokletí? Sára Rychlíková má roli ulhané zlatokopky. VIP skandály a aférky

Foto: Se svolením Sára Rychlíková (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Sára Rychlíková na novém, sotva pár dnů starém snímku, pořízeném v Bratislavě

Pro divadlo opustila sportovní kariéru, na ledovou plochu se ale stále vrací. Říká o sobě, že duší patří do generace bez mobilů a chaosu. Mladá herečka nabitá energií má v těle eleganci baletky a v očích zadumanost, měnící se v jiskru smíchu.

V Dobrých zprávách hraje Monu, zlatíčko, hlavní moderátorku. Řada diváků v ní možná ani nepoznala houževnatou vojandu Mariku z 1. mise. Z maskáčů se převlékla do exkluzivních modelů a kostýmků, přirozenost bez make-upu zaměnila za výrazné televizní líčení. Marika i Mona jsou ovšem jen role, po kterých mladou herečku čekají další proměny. Před kamerou i na jevišti, které je pro ni důležitější školou.

Dobré zprávy, foto FTV Prima

Marika ji zasáhla, ale domů si nosí víc práci na divadle

Po roli v internetovém seriálu Lajna přišla „velká“ televize a dlouhodobý seriál 1. mise. Mladé herečky v něm moc ženskosti předvést nemohly, většinou jim scénář předepisoval akci v maskáčích a kanadách. Sára Rychlíková ale na Mariku vzpomíná ráda.

1. mise: Atraktivní i v maskáčích, foto FTV Prima

„Ne každá role mě ovlivní. Záleží i na tom, jak dlouho se hraje a kolik práce se jí dá. Marika z 1. mise mě ale docela zasáhla. Měly jsme společnou touhu jít si za svým. Taky se nenechám jen tak od ničeho odradit. V seriálu byla i linka s jejím tatínkem a rodinou, té jsem dala hodně času. Chtěla jsem, aby vyzněla věrohodně,“ ohlíží se v rozhovoru pro Novinky za seriálem, v němž se od ní žádalo předvést disciplínu a řád. To prý má rozhodně raději než chaos. 

Zlatíčko Mona jí provětralo šatník

Mona v Dobrých zprávách přinesla herečce něco docela jiného. Tahle až trochu modelkovská role jí umožňuje oblékat množství elegantních moderátorských kostýmků i velkých večerních šatů, v nichž uvádí společenské akce. „Tahle postava ráda chodí v kostýmcích a elegantně oblečená. To se mi zalíbilo,“ říká. „V módě jsem se vyžívala vždycky. Nosím ale všechno. Kdysi jsem se hodně věnovala sportu, hlavně krasobruslení, a díky tomu mám blízko i k teplákovkám. Ty nosím ve volném čase, když se jdu někam projít. Mám ale ráda i eleganci, takže oblékám šaty, košile, kostýmy. Střídám to, nemám jen jediný styl. Oblékám se podle toho, jak se ráno probudím,“ popisuje svůj styl a dodává, že je ochotná se i desetkrát převléknout, aby se cítila dobře. Že teď hraje rozmazlenou potvoru jí nijak nevadí, je to přece jen role. „Víc než natáčení mě ovlivní zkoušení na divadle. To je práce, kterou si člověk bere domů víc. Emoce, které vznikají na jevišti, mě často zasáhnou,“ vysvětluje, že práce na jevišti je pro ni intenzivnější prožitek než natáčení seriálu. 

Mona v Dobrých zprávách, foto FTV Prima

Dětství a mládí na bruslích

Smysl pro disciplínu si Sára Rychlíková vypěstovala už v raném dětství. Když jí byly čtyři roky, maminka ji přivedla na led, aby vyzkoušely, jestli by jí šlo krasobruslení. Maminka měla tenhle sport ráda, a tak, když Sára projevila talent, začaly jim oběma dlouhé roky ranního vstávání na tréninky, kombinace sportu a školní docházky. Sára krasobruslení miluje, později si k němu přidala ještě aerobic a tanec, ale ledová plocha má dodnes před jakýmkoliv sportem přednost. I když dnes má čas zaplněný divadlem a natáčením, stále si najde chvilku, aby si šla zabruslit. Sport má zkrátka v krvi. „Já si občas zasportuju. Je to pro mě únik z reality i z únavy. Nevysiluje mě to. Chodím si zatancovat a zaběhat. Když to jde, vracím se na led. Každý týden či čtrnáct dní. Pokud nemám krasobruslení, cítím se, jako by mi chyběl člen rodiny,“ popisuje svůj vztah k bruslení, které opustila, až když byla přijata na DAMU, tam už pravidelné tréninky se školou skloubit nešly.

Na MFF v Karlových Varech

Umí žít sama se sebou

Bulvár si nějaký čas všímal půvabného mladého páru, když Sára Rychlíková chodila s Vojtěchem Vodochodským. To je ale minulost a Sára nelituje. Říká o sobě, že sice má ráda společnost, ale také umí žit sama se sebou. Ráda čte, poslouchá hudbu, jde si zasportovat, stále se učí. Angažmá v Divadle na Vinohradech, které navázalo na hostování na této scéně během studií DAMU, je pro ni stále velký úkol. Umí naslouchat zkušeným kolegům, miluje jejich historky vyprávěné v divadelním klubu a pochvaluje si, že ji soubor dobře přijal. Méně jásá nad stavem současného světa. „Do politiky se pouštět nechci, na to si netroufám. Ale změnila bych toho hodně. Duší jsem trochu jiná generace. Nechci být pesimistická, ale změnila bych třeba celý způsob komunikace. Žijeme v době, kdy všechno, co si člověk myslí, může kamkoli napsat. V jakékoli formě. Přijde mi, že lidi začali být zákeřní a nepřející. Je mnoho věcí, co se mi nelíbí. Faleš dost převládá,“ posteskla si v rozhovoru na Novinkách. Tyhle nálady ale určitě zvládá díky množství práce, kterou tolik miluje. Ve třiadvaceti letech ji velké role teprve čekají, ale našlápnuto na ně určitě má.

Na jevišti Divadla na Vinohradech, foto se svolením DnV

Tereza Brodská slavila narozeniny v ZOO

V seriálu hraje soudkyni a zároveň babičku vnoučat od nezdárného syna. Důstojnost a elegantní oblékání paní soudkyně jí moc sluší a pětapadesát byste jí asi nehádali. Ale čas nezastavíš. A tak kolegové připravili pro Terezu Brodskou malou oslavu přímo na place. Bylo to pro ni překvapení, protože oslavu půlkulatin plánovala jen v kruhu rodinném. „Nepočítám to. Věk řeším až ve chvíli, kdy mám nějaké zdravotní neduhy. Pan doktor mi říkal: Máte vysoký cholesterol, vyřeší se to. Za půl roku mi řekne: Co ty kameny ve žlučníku? Tak v té chvíli si řekneš, že už to stáří asi klepe na dveře,“ směje se herečka, která nikdy neztrácí optimismus. Ani v okamžiku, když by se měla ohlédnout. „Já ničeho v životě nelituji. Možná jen toho, že se moji rodiče rozvedli. Možná jsem také mohla být benevolentnější ve výchově syna Sama, protože teď, když mám vnučku a vidím, jak ji vychovávají, tak se mi to strašně líbí. Říkám si, že jsem neměla být taková úzkostlivá. Nechat ho skákat do kaluže nebo oblečeného plavat v moři.“

Tereza Brodská slaví narozeniny na place, foto FTV Prima

V okamžiku, kdy by se měla herečka srovnávat se svými rodiči Janou Brejchovou a Vlastimilem Brodským, má jasno. „Já si myslím, že jsem čím dál tím víc, a i se o to dost snažím, po tátovi než po mamince. Zjistila jsem to, když jsem s ní psala knihu – Moje máma Jana Brejchová.“ Redakce Krajských listů se připojuje ke všem gratulantům a přeje herečce zdraví a krásné role. 

Street dance, nový cirkus a architektura na festivalu KoresponDance

V letních měsících se uskuteční již 11. ročník největšího site-specific festivalu současného pohybového umění u nás, KoresponDance. Letošní téma s názvem Architektura a krajina propojí
obor architektury se současným tancem, pohybovým uměním a novým cirkusem a dá zrodit nové umělecké formy. Festival bude zároveň oslavou výročí významných osobností české architektury, Karla Pragera a Jana Blažeje Santiniho.

Pražská část KoresponDance zavítá  27. června do CAMP – Centra architektury a městského plánování - a poté se přesune do Žďáru nad Sázavou, kde se ve dnech 13.–17. července uskuteční jeho hlavní část. V Praze si připomeneme principy tvorby a 100. výročí narození Karla Pragera, žďárská část představí architektonické principy Santiniho a vzdá mu hold u příležitosti 300 let od jeho úmrtí.

Snímek z loňského ročníku, foto se svolením Centrum choreografického rozvoje SE.S.

Do Prahy i do Žďáru letos zavítá řada zvučných uměleckých jmen a uskupení z Česka i ze zahraničí, které přinesou pestrý program. Pražská představení budou laděna do street dance a nového cirkusu, na festivalu ve Žďáru pak bude zastoupen neméně špičkový program napříč tanečními žánry. 

David Švehlík podruhé jako Josef Formánek

Po úspěchu filmu Úsměvy smutných mužů se režisér Dan Svátek vrátil znovu ke knihám Josefa Formánka, aby podle nich natočil další příběh - Dvě slova jako klíč. Film bude mít v kinech premiéru 27. července 2023. V hlavních rolích se představí David Švehlík a Ivan Franěk. Každý z několika hrdinů filmu hrdinů stojí před zásadní změnou ve svém životě a jejich kroky mohou ovlivnit příběh toho druhého. Jejich samostatné cesty se začnou prolínat, a nakonec se spojí do jednoho velkého příběhu života.

Josef Formánek a Dan Svátek v NY, foto BontonFilm

Snímek vznikal po celém světě v reálném prostředí, kromě Česka natáčel štáb také ve Francii, Dánsku, Indii, Himalájích, New Yorku, Japonsku nebo v Indonésii na ostrově Siberut, jenž ve svých knihách přiblížil právě Josef Formánek. „Uvidíš film, který nezapomeneš. Film, který se ti opře do srdce,“ vyprávěl Jaroslav Dušek po zhlédnutí filmu během jednoho svého vystoupení. „Můžu vám s naprostou jistotou říct, že je to něco, co tady dlouho, a bůhví jestli v české kinematografii vůbec někdy, nevzniklo. Blbé je, že to hodně probrečíš. Ale ne, že by to bylo smutný, ale protože je to tak silný.“

Natáčení na Siberutu, foto BontonFilm

Vedle Davida Švehlíka se ve svých rolích z Úsměvů smutných mužů vrátí Jaroslav Dušek, Ivan Franěk a Marika Šoposká, v dalších rolích se pak objeví také zahraniční hvězdy Daniel Olbrychski, Pierre Richard nebo Jana Nagyová. 

Zdroj: CSFD, Prima TV, Novinky.cz, i-divadlo, Centrum choreografického rozvoje SE.S., Bontonfilm

Vložil: Ela Nováková