Co mu chybělo na kráse, nahradil odhodláním, temperamentem a inteligencí. Tajemství Jana Žižky z Trocnova. Záhady života
07.05.2023
Foto: Wikipedia - Jan Starec, CC-BY-SA-3.0
Popisek: Jan Žižka z Trocnova, jak si ho představoval sochař Bohumil Kafka, shlíží na Prahu z Vítkova, kde pod jeho vedením zvítězili husité v roce 1420 nad křižáckým vojskem. Jezdecká socha, vysoká 22 metrů a vážící 16,5 tuny, je největší u nás i ve střední Evropě a třetí největší na světě.
O vítězstvích tohoto slavného Jihočecha jste se zajisté učili ve škole. Další zajímavosti jste se dozvěděli v příbězích několika více či méně přesných filmů a knih. Přesto musí historici události ze života nikdy neporaženého husitského hejtmana složitě skládat jako ztracené dílky puzzle. Mnohé informace o něm totiž chybí! Mezi nerozluštěná tajemství Jana Žižky patří i jeho vzhled. Souviselo s ním také jeho příjmení? Nebo bylo spojeno s čímsi ještě mnohem podivnějším?
Z dálky se ozývá dusot kopyt dvanácti koní, jedoucích po udusané lesní cestě. Malý jízdní oddíl se rychle přibližuje k obydlené tvrzi uprostřed odlehlého kraje. Když se ozbrojenci ocitnou na dosah malého dvorce Trocnov, stojícího u jihočeské vesničky Záluží (dnes nese také název Trocnov - pozn. redakce), zpomalí. Úmysl vojáků v službách tehdy nejmocnějšího šlechtického rodu Českého království je zřejmý. Rabovat všude, kde se rožmberským žoldákům nemůže postavit rovnocenný soupeř! Zatímco dva z ozbrojenců kradou přivázaného koně, jejich kolegové se chystají vyloupit stodolu a statek. Z dřevěné budovy však neohroženě vyběhne asi desetiletý chlapec. A s hroty vidlí, namířenými proti jezdci, mu zatarasí cestu. Jenže zkušený rabiát se improvizované zbrani vyhne rychlou otočkou. Poté se jezdec zakloní v sedle a sekne dolů mečem. Kovové ostří roztrhne mladému Janovi část tváře včetně jednoho oka a těžce zraněný hoch padá na zem…
Co následuje? Odvážného chlapce má po odjezdu zběsilé soldatesky ošetřit jeho sestra Anežka a také přivolaný ranhojič z Čeřejova. Znetvořená tvář a slepé oko prý mladému Janu Žižkovi z Trocnova už zůstávají navždy. Může mít stará pověst, zachycují prý událost z období kolem roku 1370, reálné jádro? Tím však mystéria naší historické detektivky rozhodně nekončí...
Muž tělnatý a statný
O legendárním vojevůdci byly již napsány tisíce stran, ale některá témata byla poněkud opomenuta. Proč například stále odhadujeme, jak Jan Žižka vypadal? Většina dobových písemných pramenů se totiž zmiňuje především o jeho vítězstvích na válečném poli a majetkových transakcích a ostatní důležitá data jeho života jsou zmíněna jen velmi povrchně. A tak zpátky k důležitým indiciím. Jedním z nejstarších zobrazení údajné podoby slavného velitele je hlavička vyrobená z opuky, vytvořená kolem roku 1516. Pochází tedy z doby až téměř devadesáti let po Žižkově smrti, k níž došlo v říjnu roku 1424. Jak moc lze této „hlavičkové“ podobě věřit? Vždyť ji nevytvořil umělec, který mohl hlavního hrdinu našeho textu spatřit na vlastní oči. Opatrnost je tedy na místě.
A co tvrdí další zdroj? „Byl muž prostřední postavy, tělnatý a statný, který měl plece a hruď velmi široké, hlavu velikou, kulatou a veskrze ostříhanou, vous oholený a po způsobu polském s kníry, ústa velká a nos orlí, přes čelo vrásku shora dolů se táhnoucí… barvu tváře přecházející ze sněda do žluta, šat polský, zbraň sudlici a palcát,“ píše v plaské kronice Tilia Plassensis její autor a zároveň cisterciácký mnich německého původu Johann Georg Vogt. Mohl tento všestranně nadaný muž, geograf, hudebník, dějepisec a spisovatel, popsat poměrně přesně podobu slavného husity? Toť otázka, vždyť žil až na přelomu 17. a 18. století…
Spatřil věrohodný Žižkův obraz?
Výše uvedenou charakteristiku Vogt pravděpodobně převzal ze staršího díla českého jezuitského učence, vlastence a historika Bohuslava Balbína. Konkrétně z jeho Výtahu z dějin českých. Jenže kde tyto informace zjistil Balbín, který byl asi o padesát let starší než Vogt? Díky Vogtově zmínce o „...malované podobizně Žižky z dob jeho života, uchované v majetku rodiny Griesbeků“, jsme získali docela slušnou stopu. Ta nás přivádí k ještě o něco dříve narozenému evangelickému faráři a učenci česko-německého původu.
Proč jde o horlivého luterána Zachariáše Theobalda (1584-1627), sympatizujícího se stavovským povstáním? Právě on sepsal obsáhlé dílo Husitská válka. V něm uvádí, že v Čechách existuje mnoho navzájem velmi odlišných obrazů, fresek a soch Jana Žižky. Ale Theobald za nejvíce věrohodný považuje Žižkův obraz, přechovávaný dlouhé roky v šlechtické rodině Griesbeků. Proč? Pocházela tato (dnes již ztracená?) malba skutečně z počátku 15. století, jak se tradovalo v této rodině? A namaloval ji kdosi, kdo Žižku osobně znal? Právě podle tohoto obrazu Theobald popsal slavného táborského hejtmana tak, jak to od něj později převzali Balbín a Vogt. Mohli se v popisu velmi přiblížit skutečnosti?
Z Polska si přivezl slušivý knír
Jak víme, Žižka úspěšně přežil nespočet menších šarvátek, ale i velkých bitev, při nichž stál často v první linii. Lze u něj tedy logicky předpokládat statnou a svalnatou postavu. Palcát pak patřil mezi typické zbraně středověkých jezdců (především ze střední a východní Evropy, ale také Osmanů - pozn. redakce). Palcát, vlastně vylepšený kyj, byl také využíván „kališnickými“ veliteli jako symbol jejich moci.
„Orlí“ nos by pak mohl naznačovat stejně jako u dalších podobně anatomicky obdařených osob Žižkovu rozhodnost a impulzivnost. A to podle dobových popisů zcela souhlasí! Ale co ona „vráska přes čelo se táhnoucí“? Že by šlo o pozůstatek jakéhosi zranění? A co onen knír, zastřižený po tehdejším „polském způsobu“? Podle dobových zápisů totiž Žižka bojoval v Polsku ve službách tamního krále Vladislava II. proti řádu německých rytířů. „Krojem i úpravou vousů přizpůsobil se Polákům, a ti holili brady, nechávajíce pouze knír,“ napsal o tom český spisovatel, žijící v 19. století, Svatopluk Machar. Odkoukal tedy Žižka od našich severních polských sousedů nejen některé válečné fígle, ale také úpravu vousů? Nelze to rozhodně vyloučit.
Byl prý zrzavý…
Současně Žižku některé zdroje kupodivu popisují jako muže se světle hnědými vlasy a vousy, nebo dokonce jako zcela ryšavého muže! Mohlo být ironií osudu, že bojovník, proslulý úspěšnými bitvami proti přesile rytířů a pěšáků římského, uherského a českého krále Zikmunda Lucemburského, byl sám zrzkem? Asi není třeba připomínat nelichotivou přezdívku tohoto vladaře. Původně nehanlivé označení Liška ryšavá měl Zikmund získat již během svého mládí podle barvy svých vlasů.
Zatímco na předchozí otázku nebudeme nikdy znát jednoznačnou odpověď, jinak to může být s dalším mystériem. Jak to vlastně bylo s osudným zraněním, kvůli kterému Žižka viděl většinu života pouze na jedno oko? (A po zranění u hradu Rabí na stará kolena už ani na to druhé - pozn. redakce). Vypadal tedy Žižka jako mohutný vousáč s páskou přes jeho (slepé) levé oko, držící v ruce svůj oblíbený palcát, tedy zhruba tak, jak ho na své přední straně zobrazuje modrá československá dvacetikoruna ze sedmdesátých let 20. století? Jenže zmíněný obrázek vychází především z podoby již výše zmíněné kamenné sošky jeho hlavy. A ta, jak už víme, představuje přinejmenším spornou podobu českého bijce křižáků.
Na které oko neviděl?
Situaci pak ještě více zamotává Göttingenský rukopis z přelomu 15. a 16. století, stejně jako Jenský kodex z podobné doby. V obou rukopisech totiž najdeme zobrazení již zcela slepého hejtmana s páskou přes obě oči. A navíc v nich většinou nemá vousy! Řešení této záhady ale zřejmě přece jen existuje. Podle výzkumů z posledních let se kupodivu zdá, že pověst o Žižkově zranění, uvedená na začátku našeho článku, může být v podstatě pravdivá.
Víme, že po původním místě pochování Žižkova těla v Hradci Králové byly jeho ostatky poměrně záhy převezeny do čáslavského kostela svatého Petra a Pavla. A právě v tomto svatostánku byl během archeologického výzkumu roku 1910 objeven zazděný výklenek. Obsah dutiny, pocházející z 15. století, přinesl překvapení. Na jejím dně totiž ležely stehenní kosti společně s kusem kameninové mísy, úlomky dalších lidských kostí a poškozená vrchní částí lidské lebky. Komu tyto tajemné ostatky patřily? A mohla být pouhá náhoda, že podle starých zápisů měl být slavný vojevůdce pochován právě v tomto městě?
Následné vědecké analýzy takzvané čáslavské kalvy přinesly šokující rozuzlení našeho mystéria. Tým pod vedením českého lékaře a antropologa Jindřicha Matiegky nejprve odhalil, že část lebky zcela jednoznačně patřila jednookému muži…
Výsledky analýzy
Na dalším zkoumání objeveného fragmentu lebky v druhé polovině 20. století se podílela esa ve svých oborech. Po uznávaném ortopedovi Otakaru Hněvkovském a nejznámějším českém paleoantropologovi 20. století Emanuelu Vlčkovi šlo také o jejich maďarského kolegu Imre Lengyela. Jaké jsou konečné výsledky jejich bádání?
Lebka stejně jako jedna ze stehenních kostí a část pravého žebra patřila starému muži. Ten zemřel ve věku 61 až 65 let a mohl se pochlubit výrazným orlím nosem. To kupodivu zcela odpovídá známým faktům o našem hrdinovi.
Podle dějepisných výkladů, vyvozených z dochovaných majetkových zápisů, byl Žižka synem poměrně nevýznamného jihočeského zemana. A narodil se kolem roku 1360 pravděpodobně v tehdejším dvorci Trocnově, jižně od Záluží. Podle některých zdrojů měl prožít Žižka dětství právě zde, v Trocnově (alias Záluží) na tvrzi, podle jiných šlo jen o opevněné hradiště se statkem. Zcela jistě pak zemřel v již zmíněném roce 1424.
Ostatní kosti z čáslavské krypty pak zřejmě patřily jinému člověku a byly snad nedopatřením smíchány s Žižkovými. Ale sedí i další detaily: „Z důvodu vážného zranění levé očnice a tváře byl nos vychýlen o tři milimetry doleva,“ zjistil renomovaný maďarský vědec. Blížíme se tedy k vyřešení problému, na které oko původně slavný hejtman neviděl? Další analýzy ostatků potvrdily, že vlastník lebky byl během dětství (zhruba ve věku 10 až 13 let) zraněn silnou sečnou ranou do hlavy. Vysvětluje to onu „vrásku přes čelo“, o níž psal jak Zachariáš Theobald, tak i jeho knižní následovníci. Jejich popis vojevůdce byl, jak vidíme, poměrně výstižný!
Muž se znetvořeným obličejem
Právě kvůli oné ráně mečem oslepl Žižka na levé oko. Byla tedy jednou provždy vyřešena záhada, na které oko Žižka neviděl, a také potvrzeno, že k tomu došlo v jeho dětství kvůli sečné ráně kovovou zbraní. Možná bylo právě toto zranění důvodem, proč později nenáviděl Rožmberky a soustavně jim jako lapka i nájemný žoldák škodil. Zásah mečem od neznámého útočníka také zdeformoval levou část jeho obličeje a kromě očnice poškodil i žvýkací úpon. Oko pak pod vlivem poničené očnice kleslo o čtyři milimetry. Měl kvůli tomu Žižka problémy s řečí, ale i s kousáním, jak tvrdí dnešní experti? Že by kvůli postižení i šišlal? Jisté je, že šlo o částečně znetvořeného jedince s mírně pokleslou levou částí obličeje. Děsil svou „drsně“ zohyzděnou vizáží (možná úmyslně) své nepřátele?
Co však Janovi chybělo na kráse, to vynahradil odhodláním, temperamentem a inteligencí. Přestože menší část badatelů a vědců o identitě čáslavské lebky pochybuje, k její pravosti nás přivádí i další souvislost. Experti zjistili, že patřila jedinci, který současně v pozdním věku oslepl i na zbylé, tedy pravé oko. A to vlivem silného krvácení dovnitř. Jak se to prolíná s tím, co o veliteli Sirotků a Táboritů již víme? Během dobývání Rabí totiž Žižka zcela oslepl. Došlo k tomu kvůli zásahu šípem z nepřátelské kuše. Slavný hejtman tedy nebyl zrovna krasavcem. Zato byl člověkem, postiženým od dětství deformací levé strany obličeje a osleplým na levé oko. Měl skutečně výrazný nos a zřejmě i pronikavý pohled. Asi i statnou postavu a pečlivě zastřižený knír. Některé ze starých zdrojů jeho vzhled tedy zobrazují poměrně přesně. Jak to však bylo s původní barvou jeho vlasů, se už asi nikdy nedozvíme…
A pokud vás zajímají historické záhady a tajemství, najdete je v časopise - měsíčníku Záhady života, který je právě teď na stáncích. A co si v něm přečtete? Mrtvá dívka si na tři měsíce půjčila živé tělo! Případ první spolehlivě prokázané dočasné reinkarnace • Odhalená tajemství kouzelných tvorů: Draci, gryfové a jednorožci existovali! • Jaké bylinky mají letos největší sílu a co čekat v roce 2023 • Jak bude vypadat váš příští život? Kdo rozhoduje o tom, jaké budete mít pohlaví a jaký osud? • Záhadná úmrtí vědců NASA: Věděli víc, než se má lidstvo dozvědět? • Zhubněte myšlenkou! Prokázaly to vědecké studie! • Vražedné záhrobí: „Děti byly v bezvědomí. V době, kdy je našli, téměř nedýchaly a z úst jim tekly husté sliny!“ • Mandelův efekt: Kdo si hraje s naší historií a hlavou? • Domy, postavené na bývalém hřbitově, probudily pohřbené mrtvé!… a mnoho dalšího!
(zdroj: časopis Záhady života)
_20230507.jpg "Záhady života")
Vložil: Adina Janovská