Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Na silnici do Prášil aneb Na cestě z 19. do 21. století. Album Ondřeje Suchého

06.05.2023
Na silnici do Prášil aneb Na cestě z 19. do 21. století. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Zpěvák, hudebník a vedoucí skupiny Cestáři Jiří Straka

Životnost písniček bývá velmi rozdílná. Dodnes se běžně setkáváme s písničkami, které nepřežijí ani rok, a jen ty nejchytlavější přečkají několik desetiletí. Nejchytlavější z chytlavých přežijí celé století (jako jeden z příkladů uvedu alespoň ty od Karla Hašlera). A pak jsou výjimky, které jdou „ze století do století“.

 Cestářská

 

Když se u nás písnička o cestáři začala proslavovat…

Tolik moje laická úvaha k písničce Cestářská, která vznikla ve Francii v okolí Paříže kolem roku 1820 a u nás vyšla přeložena do češtiny Hanušem Jelínkem ve sbírce Zpěvy sladké Francie poprvé v roce 1925.

V lednu roku 2010 skončil po osmnácti letech zábavný týdeník Padesátník, který jsem připravoval a uváděl každou neděli v Českém rozhlase na stanici Praha. Po celá léta byla jeho závěrečnou znělkou melodie, kterou jsem našel v jedné hudební směsi hitů z padesátých let, v podání orchestru Karla Vlacha. Byla to instrumentální verze písničky, kterou si v roce 1957 zpívalo celé Československo. Jmenovala se Cestářská a během let 1957-58 se stala nejprodávanější písní na gramofonových deskách, prodalo se jich tenkrát 167 727 kusů! (V statistice prodeje desek v letech 1949-1965 se pak s počtem 273 030 kusů dostala na 6. místo.) V roce svého vzniku předehnala Cestářská (anebo prostě Cestář, jak se jí říkalo častěji) největší šlágry té doby, jako byly Tina Marie, Příběh naší lásky, Arrivederci Roma, O Cangaceiro, Příliš mlád, Krokodýlí slzy či Lavička v jasmínu.

 

Jiří Straka

Zpěvák, hudebník, vedoucí skupiny Cestáři, povoláním právník Jiří Straka. Muž, který písničku upravil a se svým souborem proslavil.

K historii písničky jsem dodatečně po letech dohledal, že ve francouzské verzi byli Cestáři pokaždé na jiné silnici. Původně u Damville západně od Paříže, dnes se zpívá o Louviers severozápadně od Paříže, u nás jsou to Prášily, což je obec v okrese Klatovy, kde žije 146 obyvatel a rozlohou je největší obcí v České republice, která není městem. Tohle všechno jsem ovšem v devadesátých létech nevěděl, a tak jsem v Padesátníku požádal posluchače, kteří něco o písničce a jejím interpretu ví, aby mi napsali a pomohli v pátrání. Čekalo mě překvapení, přicházel jeden dopis za druhým. Nejcennější byl pro mě ten od tehdy posledního žijícího člena Cestářů a zároveň jejich kronikáře, Karla Kuttmana. Napsal mi:

„Jiří Straka byl především výborným hudebníkem, ovládal klávesové nástroje (piano, harmoniku, elektrofonické varhany), byl dobrým aranžérem, ovládal hudební teorii. Znal jsem se s ním od mládí a hráli jsme spolu doma v bytech, jen tak pro radost (já hrál na saxofon a klarinet). V roce 1941 jsme spolu založili malý hudební soubor: piano, saxofon a klarinet, harmonika, kytara, basa a bicí nástroje. Bylo to za války, za německé okupace, a tak jsme vystupovali spíš na soukromých akcích a někdy pro nějaký podnik. Hrálo se jen k poslechu, tanec byl tehdy zakázán. Náš repertoár sestával ze skladeb tehdejších českých autorů a také známých amerických šlágrů, které se ovšem nesměly hrát. Tyto zákazy jsme obcházeli tím, že jsme jim dávali české názvy a české texty. Tak to dělaly konečně i ostatní soubory.

Po skončení války nastaly pro plzeňské hudební soubory pravé muzikantské žně. V Plzni byli Američané, otevřely se kavárny, restaurace, taneční sály, hrálo a tančilo se i na ulicích. Byla to éra swingové muziky a náš soubor dokazoval, že i v malém obsazení se dá dělat slušná hudba. Byli jsme amatérským souborem, každý z nás měl své povolání. Po roce 1948 musel mít každý amatérský soubor, který chtěl vystupovat veřejně, svého takzvaného zřizovatele. Obvykle to byl závodní výbor ROH nějakého podniku. A protože dr. Straka pracoval jako podnikový právník u Státních silnic, staly se Státní silnice naším zřizovatelem. Naše činnost byla velmi bohatá a brzy jsme se stali v Západočeském kraji velmi známým souborem. Tehdy byly populární estrády – pořady hudby, zpěvu, mluveného slova, scének, kouzelníků atd. Složili jsme u Krajského podniku pro film, koncerty a estrády kvalifikační zkoušky a stali se poloprofesionálním souborem.

A jak to bylo se vznikem písně o cestáři? Někdy v roce 1955 předala manželka známého plzeňského herce Zdeňka Kryzánka Jiřímu Strakovi papír s primitivním, neúplným notovým záznamem písně o cestáři. Nikdo nevěděl, ani ona sama, kde k záznamu přišla a nikdy se nám to také nepodařilo zjistit. Jedině to, že text pochází z knížky Zpěvy sladké Francie, kterou z francouzštiny přeložil Hanuš Jelínek a která obsahuje přes sto pikantních a veselých francouzských písniček z 15. až 18. století. Cestář je lidová píseň z 18. století a původní text zněl: ‚…na silnici do Damville…‘ Tady zapracovala naše autocenzura, protože jsme se obávali, že nám tehdejší cenzoři, a v Plzni byli obzvlášť horliví (!), nepovolí hrát píseň, která pochází ze země za železnou oponou. A tak jsme si vymysleli Prášily, ono se to rýmovalo a v písničce to už zůstalo. Jiří Straka ji upravil pro náš soubor, a protože jsme byli souborem Státních silnic, začali jsme ji hrát na podnikových večírcích opravdovým cestářům.

V Plzni existovalo veřejné nahrávací studio, které využívali především rodiče k nahrávání básniček, písniček či přáníček dětí k narozeninám nebo jmeninám dědečkovi, babičce, atd. Nahrávky byly lisovány na skleněné gramofonové desky. V tomto studiu jsme pořídili první nahrávku Cestáře, která se pak prodávala zájemcům na zmíněných skleněných deskách. Byl o ni ohromný zájem. Odtud se dostala do různých jiných podniků, do plzeňského rozhlasu a stala se hymnou plzeňského zimního stadionu, kde se hrála v přestávkách každého hokejového utkání. Hráli jsme Cestáře i na estrádách a tak se stal populární i za hranicemi západočeského kraje. Nakonec nás pozvala tehdejší firma Supraphon k nahrávce gramofonové desky do Prahy, a tato nahrávka se pak stala nejprodávanější gramodeskou roku. To je tedy celá historie o vzniku písně Cestář.“

 

Cestářská

Etiketa gramofonové desky z roku 1957

„Jinak byl náš repertoár pestrý, jako bylo pestré i naše publikum. Celý repertoár upravoval, nacvičoval a řídil Jiří Straka. Hráli jsme i několik vlastních skladeb, avšak žádná píseň z našeho repertoáru už nedosáhla popularity písně o cestáři.

Jiří Straka byl veselý a společenský člověk, měl rád lidi a byl velmi oblíben. Přestože povoláním právník, jeho velkým životním koníčkem byla hudba, které věnoval všechen svůj čas. Soubor Cestáři existoval čtyřicet let, jeho členové zestárli, někteří zemřeli a v roce 1980 jeho činnost pomalu končila. Jen Jiří Straka neskončil. S herci plzeňského divadla účinkoval dál v estrádním pořadu, s kterým jezdili po celém západočeském kraji. Jednou jsem se ho zeptal, jak dlouho chce ještě hrát. Řekl mi, že do té doby, dokud udrží harmoniku v rukou a dokud vydrží sedět na stoličce u piána. Své slovo dodržel. V roce 1985 těžce onemocněl, stal se nepohyblivým a byl upoután na lůžko. Přesto si ještě občas dokázal i na lůžku zahrát na malé elektrofonické varhany, jen tak, pro sebe a pro přátele, kteří ho navštěvovali. V roce 1986 Jiří Straka, dobrý kamarád a výborný muzikant, zemřel.“

 

Překvapení, které najdete na YouTube: V roce 1980 si Cestáře zazpívali francouzsko-česky slavný francouzský herec a zpěvák Jean-Pierre Cassel s Helenou Vondráčkovou. (Jean-Pierre Cassel byl u nás známý z několika filmů, natočených v letech šedesátých a sedmdesátých. Oceňován byl jeho král Louis XIII. ve filmech Tři mušketýři a Tři mušketýři 2, z let 1973-74.)

O posledních dnech Jiřího Straky mě podrobně informoval ještě také Jiří Miegl, někdejší sólista operety Divadla J. K. Tyla v Plzni, známý z plzeňského rozhlasu jako zpěvák lidových písní, který tam dlouhá léta uváděl pořady Hrají a zpívají Plzeňáci, Hrajeme na přání či Cesty za folklórem: „Jako jeho přítel (absolvoval jsem desítky vystoupení s jeho souborem jako konferenciér a zpěvák), jsem se o Jirku ‚staral‘ až do jeho neveselého konce. JUDr. Jiří Straka zemřel opuštěn 9. července 1986 ve věku 64 let. Výborný muzikant, a hlavně dobrý člověk…“

Cestářskou u nás později zpívala řada populárních zpěváků. V roce 1973 ji (pod názvem Cestář) nazpíval v Supraphonu na desky Josef Zíma, pamětníci pak vzpomínají, že ji na repertoáru měli také například Josef Bek a Milan Chladil. Dodnes lze texty, noty a akordy k písničce najít na Internetu a dodnes zní tu a tam při lidových sešlostech. A kdo chce, může si text, upravený Jiřím Strakou, přečíst na závěr i zde:

 

1. /: Na silnici do Prášil
jeden mladý cestář žil.:/
/: A kamení a kamení a kamení
tam roztloukal, když silnici štěrkoval.:/

2. /: Paní v zlatém kočáře
uviděla cestáře.:/
/: A povídá a povídá a povídá:
Cestáři náš, těžkou práci tady máš.:/

3. /: Cestář na to odpoví:
Vzácná paní, to se ví.:/
/: Kdybych já moh‘, tak jako pán,
jezdit ve zlatém kočáře, nedělal bych cestáře.:/

 

Cestáři

 Skupina Cestáři v plné sestavě

 

Ondřej Suchý

QRcode

Vložil: Ondřej Suchý