Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

O šanci stát se zbožňovaným milovníkem ho připravila krutá příroda. Tajnosti slavných

03.05.2023
O šanci stát se zbožňovaným milovníkem ho připravila krutá příroda. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní filmový archiv

Popisek: Miloš Nedbal jako dvorní lékař v nesmrtelné historické komedii režiséra Martina Friče Císařův pekař – Pekařův císař

VIDEO Nerudný, přísný a nekompromisní, až publiku naskočila husí kůže. Jako by se narodil jen proto, aby mohl poroučet a vládnout. Nahlédnutí do své křehké duše a téměř něžný smysl pro humor byl ochoten dopřát opravdu jen málokomu.

Odmalička jsem ho vnímala jako muže, kterému by bylo lepší raději se vyhnout. Nahrávaly tomu jeho přísní, nekompromisní, autoritativní a leckdy notně arogantní hrdinové, od profesorů přes různé šéfy, soudce a úředníky po muže v různých uniformách a nerudné dědky. Nejvíc k tomu přispěl jako přísný francouzštinář Šeda v komedii Cesta do hlubin študákovy duše. Přísnému a upjatému profesorovi bychom napohled hádali hezkých pár křížků, přitom jeho představiteli bylo během natáčení pouhých třiatřicet. Občas sice odkudsi vykoukl i smysl pro humor, opravdu ale jen zlehýnka.

 

Cesta do hlubin študákovy duše:

Zněl naplno do všech koutů

A stejně prý vnímali později Miloše Nedbala i jeho studenti. „Nedbalovo herectví se opíralo o jadrnou, zvonivou sílu hlasu – sytého, jenž jako by se vznášel do prostoru divadla, do všech jeho nejzazších koutů. Bylo prostě předurčeno pro úlohy rekovské, hrdinské, pro postavy, v nichž mohl uplatnit nejen svůj potlačovaný humor, ale i deklamační projev. Měl sympatie obecenstva, stejně jako nás všech v souboru. Jeho chování na jevišti i v zákulisí mělo zvláštní, někdy šibalský, jindy utlumený, vždycky však ohleduplný humor. Ať hrál hlavní role či figurky, vždycky s úplným zaujetím,“ prozradil o něm František Filipovský ve svých vzpomínkách, které s ním sepsal Jiří Tvrzník.

Kouzlo loutek

Narodil se 28. května 1906 v Rožmitále pod Třemšínem. Jeho otec, vášnivý ochotník a loutkář, byl učitelem kreslení a díky němu se začal Miloš zajímat o loutkové divadlo a recitování poezie. Když mu bylo jedenáct, přestěhovala se rodina do Prahy, takže po obecné škole nastoupil na legendární gymnázium v Křemencově ulici, kde byli jeho spolužáky Jiří Voskovec a Jan Werich, a současně se věnoval s choreografem Sašou Machovem loutkářství. Po maturitě začal studovat na Právnické fakultě Karlovy univerzity, po dvou semestrech ale studium přerušil a absolvoval dramatické oddělení Státní konzervatoře. Současně ale studoval zpěv v soukromé Pivodově pěvecké a operní škole, protože z něj matka chtěla mít hvězdu operety, nakonec ale dal raději přednost činohře.

Mistr sarkasmu a ironie

Jeho zvučný bas byl v přímém kontrastu s drobnou, štíhlou postavou, od počátku byly jeho devízami mimořádný smysl pro sarkasmus a ironii. Citová zdrženlivost, pochmurný výraz a precizní psychologické vykreslení postav ho předurčily stát se mistrem dramatu a tragédie, vynikal ale také jako intelektuální komik. První zkušenosti získal jako ochotník v Umělecké Besedě, pak se stal v roce 1927, ještě před ukončením konzervatoře, členem souboru Osvobozeného divadla a hrál v něm až do roku 1933 s výjimkou jedné sezóny, kterou strávil na jevišti Státního divadla Brno. Pak působil jako herec i režisér v Ostravě, Brně a v roce 1938 se přesunul do pražského Divadla na Vinohradech. V roce 1942 sice přešel na dvě sezóny do Uranie, pak se ale na Vinohrady vrátil. Po osvobození byl až do oficiální odchodu do důchodu v roce 1976 členem činohry Národního divadla, pouze od února 1970 do konce roku 1972 hrál v v Divadle za branou.

Zákeřné geny

Voskovec s Werichem ho také přivedli poprvé před filmovou kameru, v režii Jindřicha Honza si s nimi zahrál v roce 1931 ředitele Čedoku v komedii Pudr a benzin a o rok později si střihl v dalším filmu legendární trojice Peníze nebo život hned dvě malé vedlejší role, policejního prefekta a muže s vázou. Další příležitost, postavu Tragače, mu nabídl až v roce 1937 Miloš Wasserbauer v dětském filmu s populárním Jindřichem Plachtou Ztratila se Bílá paní. A pak už zaplul do škatulky přísných, nekompromisních a panovačných mužů. Navzdory mimořádnému hereckému projevu mu totiž osud v éře zbožňovaných milovníků nedal šanci, protože měl velmi brzy výraznou pleš. Po důstojném obhájci v dramatu Jiřího Slavíčka Soud boží ale ztvárnil v roce 1939 postavu, z níž dodnes naskočí každému studentovi husí kůže, přísného profesora francouzštiny Šedu v nesmrtelné komedii režiséra Martina Friče Cesta do hlubin študákovy duše. Během druhé světové války pak patřil k nejžádanějším představitelům vedlejších postav, od komisaře v kriminálce Pelikán má alibi a komerčního radu Čeňka Felixe v hororové komedii Tetička přes barona Vožického v dramatu Pražský flamendr či JUDr. Kejře v dramatu Advokát chudých po profesora Nekulu ve filmovém zpracování novely Marie Pujmanové Předtucha.

 

Sňatky z rozumu:

Navždy zaškatulkován

Jako představitel seriózních, přísných a leckdy i notně arogantních hrdinů pokračoval i po osvobození, jedinou velkou a náročnou psychologickou roli dostal v roce 1948 v dramatu Jiřího Krejčíka Svědomí. K jeho výraznějším postavám patří mimo jiné dvorní lékař císaře Rudolfa II. v historické komedii Císařův pekař – Pekařův císař. Od šedesátých let začal pravidelně spolupracovat i s televizí, k jeho výrazným hrdinům patří mimo jiné protivný a nabubřelý otec, pohrdající svými dcerami, doktor Vácha v seriálu Sňatky z rozumu. Důstojných a významných mužů ztvárnil před kamerami celkem přes sto sedmdesát a jeho monology vycházely i na gramofonových deskách.

Pan profesor

Poprvé se oženil už v roce 1931 s Vladimírou Volnohovou, s níž měl syna Petra a dceru Janu. Krátce po rozvodu se v roce 1951 se stala jeho druhou manželkou Jana Moravcová a po její smrti se stihl oženit i potřetí. Už v roce 1942 začal vyučovat herectví na konzervatoři, od roku 1947 pak na Divadelní fakultě AMU a v roce 1977 získal za svou pedagogickou činnost medaili J. A. Komenského. V roce 1958 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec. Jak dokázal klamat svým projevem, potvrzuje ve své vzpomínce na jediný rozhovor s ním, navíc jen telefonickým, Ondřej Suchý na svém webu Šemanovice: „Překvapilo mě, jak poté co se mi v telefonu ozval svým typicky přísným hlasem, změnil pojednou tón... „ Nebyl strohý, naopak, aniž bych na něm loudil nějakou ,veselou historku‘, hned si jednu krátkou vybavoval a se smíchem (!) mi ji vyprávěl.“ Výrazný herec, režisér a významný divadelní pedagog Miloš Nedbal zemřel 31. října 1982 v Praze.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Národní divadlo, Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Ondřej Suchý: Šemanovice)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská