Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Odešel milovník černého humoru, tvůrce text-appealu, průkopník a zakladatel divadel malých forem Ivan Vyskočil

30.04.2023
Odešel milovník černého humoru, tvůrce text-appealu, průkopník a zakladatel divadel malých forem Ivan Vyskočil

Foto: Se svolením Nedivadlo

Popisek: Ivan Vyskočil, zakladatel pražského Divadla Na zábradlí

Oslavil 94. narozeniny a… Zemřel. Tragické, ano. Ale zároveň i poněkud groteskní, že? Jako by si tuhle tragicko-komickou zápletku sám vymyslel, a nakonec i zrealizoval (zaimprovizoval?). Vždyť Ivan Vyskočil byl milovníkem černého humoru, groteskní nadsázky, absurdity a prolínání fantaskního se skutečností.

Filozof, divadelník a literát za sebou navždy zavřel dveře a sociálními sítěmi rezonuje překvapení: „Kdo že to umřel? Ten herec, co o něm píšou v bulváru?“ Profesor Ivan Vyskočil byl mimo jiné i herec. A to herec mimořádných kvalit, velký improvizátor. Aniž bych se chtěla dotknout jeho jmenovce, jenž plní obrazovky nejrůznějších televizních kanálů, Ivan Vyskočil dramatik, prozaik, divadelní teoretik, pedagog, scenárista, publicista, zakladatel divadel i tvůrce žánru text-appealu byl osobností výrazně jiných kvalit a mnohem většího formátu.

Říct, že odešlo velké jméno české literatury 20. století, je klišé. Ale na podstatě věci se tím nic nemění. A Ivan Vyskočil vždy dokázal i klišé ústrojně zapojit do svého bohatého a mnohovrstevnatého díla.

Texty musí být sexy!

Ivan Vyskočil se narodil 27. dubna 1929 v Praze. Vystudoval herectví a režii, absolvoval také psychologii a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Specializoval se na psychologii klinickou, nápravnou a kriminální. Během studia brigádničil jako vychovatel v nápravných zařízeních a učil češtinu v Domově korejských studentů. Později externě vyučoval psychologii a pedagogiku na DAMU. V letech 1957 a 1958 vystupoval s Jiřím Suchým v pražské vinárně Reduta. Už v roce 1957 vymyslel text-appeal. Zbrusu nový termín odvodil ze slov sex a appeal. Texty měly být sexy, tedy přitažlivé, atraktivní, a zároveň musely působit, apelovat na diváky.

Vznikl zcela nový typ představení ve formě literárního kabaretu, sestaveného z písniček, povídek, veršů, komentářů a krátkých scének. Představení měla obrovský úspěch. Vyskočil psal povídky a obstarával také improvizované komentáře, Suchý skládal texty písniček. Společným prvkem byla významová hra se slovy a příběhy. Pomocí fantazie, nadsázky a absurdní grotesky autoři pronikali k realitě a vedli s diváky dialog o tématech, o nichž se jinak mlčelo. Působivost text-appealů umocňovala hudební složka. Na jeviště se vrátil dlouho tabuizovaný jazz a výsledkem byly večery, vyvolávající pocit sounáležitosti aktérů s obecenstvem, jehož podněty dodávaly každému představení charakter improvizace, výjimečnosti a neopakovatelnosti.

V doznívající atmosféře tuhých padesátých let, spojených s monstrprocesy, vedenými s faktickými i jen údajnými nepřáteli komunistické diktatury, text-appealová vystoupení v Redutě zapůsobila jako zjevení. O tom, jak mocně nová divadelní forma rezonovala v tehdejším kulturním světě, svědčí mimo jiné i fakt, že v šedesátých letech bylo v Praze i na dalších místech republiky hned několik míst, kde různí autoři předváděli své vlastní text-appealy. Vyskočil ty své publikoval později v knižním debutu Vždyť přece létat je snadné, který vyšel v roce 1963.

Zakladatel Divadla Na zábradlí

V roce 1958 se s dalšími dvanácti autory podílel na tvorbě divadelního pásma Vzhůru po rio Botičo a v témže roce také založil s Jiřím Suchým, režisérkou Helenou Philippovou a skladatelem Vladimírem Vodičkou Divadlo Na zábradlí. Už v Redutě Suchý s Vyskočilem vytvořili novou koncepci divadelnictví, která popřela tradiční představu divadla, opírajícího se o velké drama. Odstartovali tím zakládání divadel malých forem. Mladí divadelníci, hlásící se k tomuto hnutí, po jejich vzoru pracovali s netradičním typem dramatického textu i herectví.

Divadlo Na zábradlí zahájilo svou činnost premiérou scénického leporela Suchého a Vyskočila Kdyby tisíc klarinetů. Ve volně rozvíjeném pásmu se hrané výjevy prolínaly s písněmi a pantomimou. Ústředním motivem se stala proměna zbraní v hudební nástroje. Později vznikl i stejnojmenný film.

Odchod Suchého a spolupráce s Havlem

V květnu 1959 Divadlo Na zábradlí uvedlo Suchého a Vyskočilovu hru Faust, Markéta, služka a já. Jiří Suchý však vzápětí z divadla odešel a založil Semafor. Ivan Vyskočil zatím zůstal a jako první přinesl na české jeviště prvky groteskní absurdity, inspirované tvorbou Samuela Becketta a Eugèna Ionesca. S Milošem Macourkem a Pavlem Koptou napsal Smutné Vánoce, premiérované v roce 1960. O rok později Divadlo Na zábradlí uvedlo Autostop autorské dvojice Ivan Vyskočil a Václav Havel. Vyskočil do textů vnášel svůj zájem o absurdní momenty lidského bytí a o groteskní hru se smyslem nesmyslu, čímž výrazně ovlivnil i začínajícího dramatika Havla.

Opravdu vlastní pojetí divadla nalezl až pod odchodu ze Zábradlí v roce 1962 a založení Nedivadla. Vytvořil koncepci ne/divadla jako prostoru setkávání lidí z jeviště a hlediště. Herci i diváci mají společný zájem nalézt vzájemné porozumění, proto každé představení jako by bylo ve stavu zrodu.

Nedivadlo se posléze stalo Vyskočilovou nejosobitější autorskou i hereckou platformou. Jeho poetika byla založena na improvizaci, kontaktu s publikem a důrazu na různé možnosti interpretace autorského textu. Šlo o autorské divadlo, v němž Vyskočil také režíroval a účinkoval. V návaznosti na text-appealy vyšlo i Nedivadlo z tvůrčího vyprávění, v němž autor a herec v jedné osobě neustále interpretoval a reinterpretoval původní text a zároveň vedl dialog s divákem.

Ironie nadsázka a černý humor

V roce 1963 měla premiéru inscenace Poslední den, demonstrující nemožnost vzájemné mezilidské komunikace. Zdánlivě improvizované vyprávění, plné ironické nadsázky a hromadění nepředvídatelných nesmyslů, přinesla v roce 1965 parodická hříčka Křtiny v Hbřbvích aneb Blbá hra, která parodovala dobovou angažovanou dramatiku a dějová klišé pokleslých románů. O rok později vznikly Meziřeči, v nichž autor inscenoval situaci, která měla uvodit vyprávění příběhu, na které ale záměrně už nedošlo. Vyskočilovo pojetí dramatické tvorby a improvizovaného divadla inspirovalo množství následovníků.

Nedivadlo se pro Vyskočila stalo autorsko-hereckou tvůrčí dílnou, v níž se zrodily postupy, které ovlivnily i výstavbu jeho knižně vydaných textů. V roce 1966 vyšel povídkový soubor Kosti, obsahující deset satirických povídek. Společným tématem je abiturientský večírek, setkání absolventů fiktivního pomocného gymnázia, navazujícího na pomocnou školu. Autor tu rozvíjí absurdní teorii o existenci pomocných životů i zaměstnání, jako je například likvidátor nepohodlných otázek nebo pomocný ženich. Další hrdina se zabývá pomocnou dobročinností, spočívající ve vytahování lidí z vlastnoručně vykopaných jam. Povídky jsou založeny na slovních hříčkách a černém humoru. V podobném duchu o rok později navázal i soubor Malé hry aneb Maléry.

Hamlet v časech normalizace

Nedivadlo pokračovalo v činnosti i v době normalizace, ale muselo se vyrovnávat s nepřízní mocných. Vzniklo představení Kurz a po něm ještě Rekurz kurzu. V roce 1976 se hrálo představení Malý Alenáš. Stejnojmenná novela pro děti i dospělé vznikla už o šest let dříve, Vyskočil však nesměl publikovat, a proto text, zdůrazňující význam fantazie a hravosti v životě člověka, mohl vyjít až po sametové revoluci.

Hra z roku 1980 Haprdáns neboli HAmlet PRinc DÁNSký ve zkratce je reinterpretací Shakespearovy tragédie v duchu znormalizované současnosti. Charaktery známých postav Vyskočil pojal v groteskní, jakoby klaunské nadsázce. Princ Hamlet je ve hře rozmazlený Hami, trpící oidipovským komplexem, zatímco Claudius osvícený reformátor. Hra nekončí tragicky, Hamlet s Claudiem se v závěru usmíří. Přesto v ní autor konjunkturální kompromisy odsuzuje.

Kýč je kýč a totalita nemá smysl pro humor

V roce 1990 začal Ivan Vyskočil vyučovat činoherní herectví na DAMU, o dva roky později byl jmenován profesorem a založil katedru autorské tvorby a pedagogiky. V roce 2009 byl oceněn Medailí Josefa Hlávky. Získal také zvláštní cenu Kolegia pro udělování Cen Thálie. I v pokročilém věku si zachoval schopnost nadhledu a kritického myšlení. „Dnes lidé nevědí, že ten škvár je škvár. Stále se domnívají, že to je chutné, i když je to kýč,“ uvedl v rozhovoru u příležitosti svých osmdesátin.

V reakci na zprávu o úmrtí velkého divadelníka portál Paměť národa připomněl slova Ivana Vyskočila: „Totalitní režim nemůže mít smysl pro humor, protože humor znamená zpětnou vazbu: obrátit se, vrátit se nazpátek a zase vyjít dopředu.“

 

Krejčí Vladimíra

Vložil: Vladimíra Krejčí