Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Od nejlepšího Švandy dudáka všech dob až po Klementa Gottwalda. Tajnosti slavných

01.05.2023
Od nejlepšího Švandy dudáka všech dob až po Klementa Gottwalda. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní divadlo - Jaromír Svoboda

Popisek: Jiří Dohnal v roce 1959, v dramatu maďarského autora Józsefa Darvase Spálená křídla, zachycujícím pokus o kontrarevoluční převrat v Maďarsku v roce 1956

FOTO / VIDEO Po návratu ze Slovenska Jiří Dohnal nejprve hostoval na pozvání režiséra Jana Bora v pražském Komorním divadle a v roce 1935 se stal konečně řádným členem činoherního souboru Národního divadla. (Pokračování z pátku 28. dubna)

Už v roce 1933 se ale konečně dočkal první opravdové filmové příležitosti, v hudební komedii režiséra Svatopluka Innemanna U svatého Antoníčka si zahrál malíře Jiřího Voborného. Právě začínající scenárista Karel Steklý se v ní pokusil zasadit do folklorního rámce moravského Slovácka několik milostných příběhů, které podbarvovaly známé operetní melodie, a zrodil se jakýsi kříženec veselohry a lidové naivistické činohry. Jednoduché dílko zachraňovaly jen zajímavé tváře, od Hany Vítové přes herecký a pěvecký výkon mladé Ljuby Hermanové až po Járu Pospíšila a malíře Otu Bubeníčka.

Karel a já:

Slavínského milovník

Film se stal vzápětí příčinou Jiřího ročního výpadku v divadle, protože se objevil na stříbrném plátně hned ve třech filmech, které měly premiéru v roce 1935. V romantické komedii Vladimíra Slavínského Vdavky Nanynky Kulichovy si zahrál učitele Vejlupka a před kamerou také zpíval. Díky tomu ho Slavínský vzápětí obsadil jako konzervatoristu Zdeňka Vilíma i ve své úspěšné komedii Studentská máma a jako studenta techniky Jaroslava v melodramatu První políbená. Slavínský tak odstartoval jeho kariéru filmového milovníka a v roce 1936 už Jiří stihl dalších pět filmů, přestože se právě stal členem činoherního souboru pražského Národního divadla.

Nejslavnější Švanda

Přestože začaly chodit nabídky i od dalších režisérů, Slavínský na něj nezapomněl a postavy romantických hrdinů v tematicky nenáročných, ale divácky vděčných filmech zajistily Dohnalovi mimořádnou popularitu, dočkal se ale i umělecky hodnotnějších rolí. Mimo jiné si zahrál například fotbalistu Frantu Cikána v melodramatu Martina Friče z roku 1936 Ulička v ráji. O rok později ho Svatopluk Innemann obsadil jako hlavního hrdinu v hudební komedii na motivy klasické divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Švanda dudák a dodnes se říká, že Dohnal byl nejlepším Švandou v divadelní i filmové historii. Na plátně se objevil také jako Števa Buryja v Její pastorkyni, továrníkův syn Oldřich v nesmrtelné komedii s Jindřichem Plachtou Karel a já, zahrál si i v adaptaci Babičky Boženy Němcové z roku 1940, v níž ztvárnila hlavní postavu Terezie Brzková a Jiří v ní ztvárnil chasníka Mílu Jakuba. Až do konce druhé světové války si zahrál v čtyřech desítkách českých projektů.

 

Dohnal Strakonický dudák

Po filmovém Švandovi následoval časem i divadelní. V Strakonickém dudákovi si poprvé zahrál v pražském Národním divadle v roce 1939 Šavličku v režii Karla Dostala, v níž Švandu ztvárnil Ladislav Pešek. V novém nastudování v roce 1943 už ho ale Jiří Frejka obsadil do hlavní role; foto se svolením Národní divadlo Josef Heinrich

Šéf a poradce

Na jevišti byl v mládí zaškatulkován jako „tylovský“ herec především klasického českého repertoáru, od počátku čtyřicátých let se pak přehrál do charakterních rolí především v inscenacích českých a ruských autorů, a v závěru kariéry pak nejčastěji představoval kladné a rázovité hrdiny. Od třicátých let se angažoval v Levé frontě, stal se členem Svazu českých dramatických umělců a roce 1936 i antifašistického Klubu českých a německých divadelníků. V roce 1944 si na rok odskočil do Intimního divadla, které vedl jeho bratr Jaromír, a výrazně se podílel i na jeho řízení a jako umělecký poradce. Po osvobození se stal jedním ze zakladatelů Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (dnešní Švandovo divadlo na pražském Smíchově) a do roku 1946 působil jako jeho první ředitel. Pak se vrátil do činohry Národního divadla a v letech 1970-1974 působil jako umělecký šéf Divadla Jaroslava Průchy v Kladně.

Prezidentem hned dvakrát

Charakterní role mu po válce nabídl i film, mimo jiné ho režisér Václav Krška obsadil jako spisovatele Pavla Josefa Šafaříka v dramatu Revoluční rok 1848, Jakuba Arbesa v životopisném filmu Mikoláš Aleš či hraběte Buquoye v historickém dramatu o životních osudech vynálezce parního stroje Josefa Božka Posel úsvitu. Dvakrát si zahrál i Klementa Gottwalda. V roce 1953 v dramatu Miroslava Cikána Výstraha stanul před kamerou v latexové masce, což byla tehdy v našem filmu absolutní novinka, a o dva roky později ztvárnil kontroverzního prezidenta ještě jednou, ve válečném filmu Ivo Tomana Tanková brigáda. Snímek mapuje cestu posádky tanku na nejtěžším úseku bojové cesty První československé samostatné brigády, v bojích o Dukelský průsmyk, a ve válečných scénách tehdy účinkovali tři tisíce příslušníků Československé lidové armády.

 

Dohnal Lucerna

Jako vodník Ivan v Jiráskově Lucerně, s nímž se v roce 1984 definitivně rozloučil s hereckou kariérou; foto se svolením Národní divadlo - Vilém Sochůrek

Rozloučení s Jiráskem

Přestože se po válce objevoval před filmovou kamerou už jen sporadicky, najdeme v jeho filmografii celkem více než stovku filmů. Stále častěji ale spolupracoval s rozhlasem, objevoval se v televizi, v níž působil i jako scenárista a režisér, a dál zůstával významnou osobností kulturní scény. Na jevišti ztvárnil během kariéry zhruba tři stovky postav a posbíral řadu ocenění. V roce 1958 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec, v roce 1964 převzal Řád práce, v roce 1968 se stal zasloužilým členem Národního divadla, o tři roky později národním umělcem a v roce 1980 mu byl udělen Řád Vítězného února. S koncem roku 1981 odešel oficiálně do důchodu a v roce 1982 se naposledy objevil na stříbrném plátně jako plukovník kníže Sigismund Czapp von Eppinghausen v historickém dramatu Jaroslava Balíka Šílený kankán. S Národním divadlem se definitivně rozloučil 1. dubna 1984 jako vodník Ivan v Jiráskově Lucerně. Významný český herec a divadelní režisér Jiří Dohnal zemřel 9. září 1984 v Praze.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Kinorevue, Česká televize, Český rozhlas, Dějiny českého divadla, Petr Hořec: Herecká ohlédnutí)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská