Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Dostal padáka, takže svůj sen musel zabalit. Do romantického žalu se položil naplno, jíst se ale musí. Tajnosti slavných

28.04.2023
Dostal padáka, takže svůj sen musel zabalit. Do romantického žalu se položil naplno, jíst se ale musí. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní filmový archiv - Lloydfilm

Popisek: Jiří Dohnal jako Števa Buryja ve filmovém zpracování divadelní hry Gabriely Preissové Její pastorkyně, které natočil v roce 1938 režisér Miroslav Cikán

FOTO / VIDEO Miloval technické vychytávky a snil o dráze konstruktéra, jeho životní pány ale navždy zničila hospodářská krize. A tak se proměnil v neodolatelného milovníka, na kterého stály fanynky frontu.

Odbornou průpravu neměl žádnou, vyučila se v škole života. Na vytoužené studium peníze neměl, poradit si musel od mládí sám. Není tudíž ani divu, že sociální původ a existenční problémy nasměrovaly představitele zbožňovaných milovníků z filmů pro pamětníky Jiřího Dohnala k avantgardě a politické levici, které pak zůstal věrný po celý život. Časem se vypracoval k mistrnému ztvárňování psychologicky složitých hrdinů, řadu příležitostí mu nabídly film a televize v historických projektech. Mnohem častěji ale stanul před kamerou v různých uniformách či obleku a mimo jiné se stal prvním filmovým představitelem první dělnického prezidenta Klementa Gottwalda.

 

Uličnice:

Podnikavý šikula

Narodil se 12. srpna 1905 v Holoubkově nedaleko Rokycan a měl o sedm let mladšího bratra Jaromíra, který později působil jako ředitel pražského Intimního divadla. Otec, který pracoval jako úředník v místních železárnách, ale padl v první světové válce, a matka se pak vrátila s dětmi k rodičům do Strašic. Tam Jiří chodil do obecné školy, jako každé venkovské dítě ale také pomáhal v hospodářství a na poli. Brzy začal hrát s místními ochotníky, mnohem víc ho ale okouzlil film. Dostal totiž promítací stroj a od pojízdného biografu získával kousky zničených filmů, které pečlivě slepoval. Pořádal pak představení, při nichž dokonce vybíral vstupné, od dětí dva haléře a od dospělých dvacetníky.

V krizi bez šance

Rodný Holoubkov měl dlouhou průmyslovou tradici, která významně ovlivnila Jiřího start do samostatného života. Už počátkem 17. století tu vyrostla první vysoká pec, od šedesátých let 19. století se rozšiřovaly železárny a výroba obráběcích strojů. A tak rázný dědeček považoval za samozřejmost, že se jeho vnuk vyučí zámečníkem. Strojírenství Jiřího tak uchvátilo, že uvažoval o studiu na průmyslovce, a nebýt hospodářské krize, české publikum by nikdy nepoznalo jednu ze svých zbožňovaných hvězd. Ekonomické problémy začaly doléhat na holoubkovské železárny už ve dvacátých letech a Jiří se stal v roce 1923 jedním z těch, kdo přišli o práci. Najít další místo v oboru bylo nemožné, takže na studia, rázem neměl a na kariéru strojního inženýra musel definitivně zapomenout. Něčím se ale živit musel a starší kamarád ze Strašic Antonín Modr, který hrál na violu v České filharmonii, mu poradil, aby se porozhlédl po divadelních společnostech.

 

Dohnal Šustrová) Babička

Chasník Míla Jakub a Kristla (Božena Šustrová) v Babičce z roku 1940; foto se svolením Česká televize

Totální průšvih?

Jiří se rozhodl využít zkušeností z doby dospívání a stejnou cestou vykročil i bratr Jaromír, který se později stal úspěšným divadelním režisérem a v roce 1942 i zakladatelem pražského Intimního divadla, které působilo v malostranské Umělecké besedě. Jiří dostal první příležitost v Rokycanech v divadelní společnosti Alfréda Vladyky, s níž se poprvé představil publiku v roli číšníka ve frašce Pan farář a jeho kostelník. Své první vystoupení na jevišti později považoval za pořádný průšvih, tak zlé to ale nejspíš nebylo, protože u Vladyky dostával vedlejší role dál. Hned po první sezóně se ale přesunul až na druhý konec republiky a v sezóně 1924-1925 hrál převážně vedlejší postavy v činohře i zpěvohře Východoslovenského divadla v Košicích.

Hlad se neptal

Další sezónu strávil u kočovných divadelních společností Richarda Františka Branalda a Hanse Kleina. A pak načas divadlo opustil, prý kvůli nešťastné lásce. Romantické tesknění mu dlouho nevydrželo, protože z něčeho žít musel, takže už v roce 1926 se stal členem souboru Městského divadla v Plzni a zůstal v něm až do roku 1934. Mimo jiné si v něm vyzkoušel poprvé i divadelní režii především v pohádkových hrách pro děti. Pouze na sezónu 1931-1932 si odskočil do Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde ztvárnil třináct rolí, některé i v slovenských inscenacích.

 

Světlo jeho očí:

Ach, ty uši!

Už během působení v Plzni se snažil vrátit k svému dětskému snu, filmu. „Tehdy se mluvilo o natáčení Vančurova románu Útěk do Budína. Dohnal proto vyhledal doktora Vančuru, který mu sjednal zkušební snímek. Snímek dopadl dobře, jen mu řekli, že má příliš odstávající uši,“ popsal v roce 1940 jeho první pokus před filmovou kamerou časopis Kinorevue. Zpočátku pak údajně míval uši přilepené k hlavě pryskyřicí, později tento handicap definitivně vyřešil chirurgickým zákrokem.

Pokračování v pondělí 1. května

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Kinorevue, Česká televize, Český rozhlas, Dějiny českého divadla, Petr Hořec: Herecká ohlédnutí)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská