Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pod líbivými hesly lásky, tolerance a úcty je vedeme k nenávisti k sobě samým. Komentář Štěpána Chába

komentář 24.04.2023
Pod líbivými hesly lásky, tolerance a úcty je vedeme k nenávisti k sobě samým. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Děti, středobod lidstva i násilné propagandy za každého režimu, který stojí na ideologii

Toto není můj komentář. Toto bude komentář arcibiskupa Jana Graubnera. Stvořím kolem jeho proslovu jen lehký vánek svých slov, která mají uvést arcibiskupovy myšlenky, jež by se měly dostat k co největšímu množství lidí. Aby snad trochu probudily v lidech chuť navrátit naši civilizaci a náš vývoj zase do kolejí, kde je slovo láska nepodmiňované pohrdáním a nenávistí. A tak strašným odlidštěním.

Slova arcibiskupa Jana Graubnera:

„Naše současnost je také součástí dějin, na které se budou dívat další generace. Na nás záleží, jestli s vděčností, nebo s kritikou.

Prosazujeme práva dospělých na úkor dětí. Žijeme na dluh, který mají oni splácet. Mnohým jsme nedovolili se narodit, a oni budou trpět nedostatkem pracovníků. Preferovali jsme svobodu rodičů měnit partnery a nerespektovali právo dětí na bezpečí, jistotu a stabilitu harmonického domova, na lásku otce i matky. Víme, že chceme-li vychovat úspěšného sportovce či hudebníka, musíme jeho talent intenzivně rozvíjet od útlého dětství, ale výchovu k mužské či ženské identitě zanedbáváme tak, že někteří nevědí, kdo vlastně jsou. Dokonce chceme uzákonit otrocké zneužívání žen k náhradnímu mateřství. 

Už dlouho nerespektujeme právo nenarozených na život a máme uzákonit i zabíjení starých a nemocných, skrývané pod tajemné slovo eutanazie. Ač malá země, jsme druzí největší výrobci pornografie na světě, a nikoho nezajímá, jak velké procento školáků má díky tomu narušený zdravý vývoj.“

Za přepis jeho slov přináleží velký dík Konzervativním novinám – choďte je číst, podpořte je, dělají výbornou práci.

 

Má nedokonalá slova k tomu. Získáváme pocit, jako kdybychom byli unášeni neodvratným proudem. Jako kdyby se cesta naší země, kontinentu i světa nemohla ubírat jinudy. Necháváme strhávat duševní i duchovní monumenty lidské civilizace a dáváme je na oltář novodobé víry bez Boha a bez svědomí. S falešným pocitem mesiáštví jsme se rozhodli zachránit všechny přede vším. Místo oslavy života vystavíme sochu kojícího muže a předstíráme, sami před sebou i před veškerou existencí, že tohle jsme my, to je naše budoucnost, to je naše definice. A přitom je to jen definice bláznovství, bezbřehého šílenství, které má potenciál udělat z naší civilizace pouhou zastávku pro ponížení u cesty dějin.

A do toho šílenství jako pomstychtiví krysaři vedeme své vlastní děti. Vždy pod líbivými hesly lásky, tolerance, úcty, je vedeme k nenávisti k sobě samým, k vlastní kultuře, ke svým předkům. V kultuře přepisujeme své dějiny i svou paměť, samotnou kulturu tím shazujeme na úroveň děvky. Učíme děti slabosti, nárokům, požadavkům, neučíme je zodpovědnosti, spolehlivosti, zdravé sebeúctě. Sebeúctu jsme vyměnili za hystericky vyřvávanou nejistotu. Naším heslem jsme stanovili slova – válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla – a řídíme se jimi do otupění. A jako společnost hodnotově degenerujeme, ač se rétoricky neustále vehementně přesvědčujeme o opaku.

Krásně to arcibiskup Graubner řekl. Katolická církev je stále konzervativní kotvou, která si v dějinách také prošla fanatickým dogmatismem s masovými vraždami po celém světě a postupně došla k pochopení slov Krista o lásce a pokoře. I novodobé kazatele falešné rovnosti a genderové nejednoznačnosti čeká emancipace a okamžik prozření. Stejně jako k němu došla po staletích barbarského dogmatismu církev, dojdou k němu, doufejme, i oni. Jenže teď jsou ve fázi nesmyslné nenávisti a hořících ohňů inkvizice. Ve fázi slepoty své pravdy, na jejímž piedestalu jsou schopní a ochotní ukřižovat dalšího nevinného člověka. 

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb