Obrovský dar s duší anděla aneb Co nečekaného přinesl do života covid. Horká židle Mahuleny Bočanové

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Herečka Mahulena Bočanová v Show Jana Krause

Vždy s úsměvem, vtipná a sebejistá, prostě dáma, která to má v hlavě srovnané a ví, co od života chce. Populární herečku k tomu dovedl život, který se s ní ani trošku nemazlil, takže mi bylo od prvního okamžiku jasné, že Jan Kraus tentokrát na svůj oblíbený sarkasmus zapomene.

Na Krausovu červenou pohovku neusedla Mahulena poprvé, hned zpočátku oba zavzpomínali, jak se poprvé setkali před kamerou už v listopadu roku 2018. Od té doby ale nastala v životě temperamentní herečky radikální změna. „Covid jsem vnímala jako obrovskou změnu,“ přiznala. „A mně se to špatně říká, protože pro mě to byla v tom všeobecném smutku vlastně změna k lepšímu, protože jsem zůstala doma. Přestala jsem pracovat, jako všichni, a musela jsem, takže jsem neměla výčitky, že to dělám z nějakého rozmaru.“

Teprve vynucená stopka ji přiměla i k zamyšlení o hodnotách, které nejsou v žádném obchodě k mání. „Před covidem jsem pracovala jako šílenec. Dvacet představení v měsíci nebyla žádná výjimka. Pořád jsem pendlovala mezi školkou, školou, chůvou, doktorama, divadlem, televizí, dabingem, moderováním, tanečními vystoupeními… Neměla jsem odvahu odmítat práci, chtěla jsem vydělávat dost peněz, abychom s dcerou měly klid. Ten ale paradoxně nastal až ve chvíli, kdy přišla epidemie, svět se zastavil a já nevydělala ani korunu. Najednou jsem zjistila, jak mi utíkal normální život před nosem. Ten normální, nádherný život, kdy neděláte nic a nikam nemusíte.“

Ani Mahulenina návštěva se neobešla bez dárku pro Jana Krause

Samy doma

Málokdo může říct, že mu opatření, vynucená covidem, vlastně změnila život, Mahuleně a její Márince ale paradoxně velmi prospěla. „Nám to s dcerou výrazně zlepšilo život, protože dcera je autistka, a tím stereotypem, že jsme byly od rána do večera pořád spolu několik let samy doma, jeden na jednoho, tak jí to velmi pomohlo a udělala na naše poměry velký krok dopředu.“ Díky tomu, že nuceně vyskočila z rozjetého vlaku nekonečných divadelních představení a natáčení. „To skončilo, takže je ze mne takový domácí pecivál, ale vyhovuje mi to a jsem šťastná,“ připustila.

„Hraju teď jen v představeních, kde nemám alternaci, v Divadelním spolku Háta a v Činoherním klubu. Párkrát v měsíci točím Ordinaci, to bývá hlavně dopoledne, tak jsem pak brzy doma. Všemu ostatnímu se vyhýbám. Prospívá to mně i Márince.“ A hlavně se připravuje na natáčení filmu podle bestselleru kolegyně Jany Bernáškové Jak přežít svého muže, na které se prý moc těší. „Jana to napsala a její manžel Ruda Merkner tomu dal scenáristickou podobu a bude to i režírovat,“ vysvětlila a dodala, že námět knihy hodně čerpá ze Janina života. „Já když jsem to četla, tak jsem si říkala, že je odvážná holka. Ale vždycky, když jsem se jí ptala na něco konkrétního, tak říkala, ne ne ne, to nejsem já. Ale myslím si, že je.“

Až koronavirus přiměl Mahulenu konečně přibrzdit každodenní šílené tempo a zamyslet se v klidu nad tím, na čem v životě nejvíc záleží.

Na plný úvazek navždy

Vzápětí se ale rozhovor stočil zpátky k její dceři. Zjištění, že je vaše dítě jiné než ostatní, totiž obrátí navždy života vzhůru nohama. „Teď už se dokážu smát a radovat, ale ty začátky…“ zavzpomínala. „Jste nejdřív v šoku, pak tomu nevěříte, pak si začnete zvykat a objevíte úplně jiný svět, který je bohatší, krásnější a radujete se z maličkostí.“ Jedinou dceru Márinku porodila až v pětatřiceti, její handicap nikdy netajila a snažila se brát ji s sebou mezi lidi. Mimo jiné i na akce, během nichž by nejspíš notně zamávala tréma s většinou dětí. Setkaly jsme se například před lety na prezentaci novinek jisté kosmetické firmy, tehdy bylo Márince zhruba sedm, byla sice trochu plachá, akci ale zvládla na jedničku. Letos v létě už oslaví dvaadvacáté narozeniny, přesto zůstala svým způsobem navždy dítětem.

„Pro mě nejít do práce znamená, že ta druhá práce začíná doma,“ přiznala Mahulena s tím, že život ale není jen nekonečnou řadou malých i větších každodenních povinností. Dítě je také potřeba zabavit. A Mahulena přiznala, jak ji zpočátku ani nenapadlo, že se může bláznivý chvilkový nápad proměnit v celoživotní zvyk. „Třeba jsme spaly ve vaně, daly jsme si tam peřiny. A od té doby vždy, když jedeme někam do hotelu na dovolenou, vezme si polštář a peřinu a ubytuje se ve sprcháči… U autistů zase zažíváte tyhle srandy. Když jim vymyslíte nějakou blbost, tak oni v ní pokračují dál do konce života.“

Vyprávění o životě s autistickou dcerou přimělo k zamyšlení i Jana Krause.

To nevymyslíš

Autismus ale bohužel není jediný handicap Mahuleniny dcery. „Jelikož je Márinka epileptička, tak v letadle vždy objednávám stejné místo, a to v první řadě. Ona je tak odmala zvyklá, že přijde do letadla a vlevo je její místo. Jedna A. Ona ví, že na tomhle místě sedí Márinka,“ prozradila další stereotyp společného života s tím, že nemusí všechno vždy vyjít podle plánu. Třeba když nedávno musely projít ke svým sedadlům nejprve celou byznys třídou. „Já už věděla, že to bude průšvih. Márinka vešla do letadla, podívala se doleva na své místo a tam seděl nějaký Japonec. Ona se na něj podívala a řekla: Strejdo, jdi pryč, tady sedím já. Strejdo, vstávej. A začala se s ním přetahovat.“

Letušky situaci naštěstí rychle pochopily, Márinka ale ze svého stereotypu odmítala slevit. „Už si mu sedala i do klína. A rozhodně už není malé dítě. Pak pilot řekl, ať si tam sedne, že to chápe, ale maminka ať jde dozadu. Nakonec jsme Japonce přestěhovaly a my jsme seděly na jedničce. Vždycky, když letíme, tak kupuju ekonomickou třídu a říkám: Máňo, sekni se. Máma chce letět byznysem. Je s ní legrace.“

Svými zážitky s Márinkou umí Mahulena publikum pobavit díky svému nezničitelnému smyslu pro humor, přestože jí při jejich prožívání leckdy do smíchu nebylo.

Když se chce, všechno jde

Jan Kraus se nevyhnul ani otázce, jestli má Mahulena vůbec šanci na špetku soukromí. „Lidi se mě ptají, jestli mi Márinka neblokuje milostný život. Když už si někoho pustím tak nablízko, že ho pozná i Márinka, tak to musí být extrémně dobrý člověk,“ přiznala herečka, jak důsledným výběrem její partneři procházejí. „Ti lidi, kteří prošli mým životem a Márinka je poznala, tak i když já jim lezu na nervy, tak Márinku chtějí vídat dál. Ona má andělský dar, že komu vejde do života, tak na ni nezapomíná. Ona to fakt má.“ Se svým jedinečným smyslem pro humor navíc Mahulena pravidelně sdílí své zážitky s Márinkou na sociálních sítích, aby povzbudila rodiče, které náročná péče o autistické děti leckdy vyčerpává.

(zdroj: FTV Prima)

Vložil: Adina Janovská