Český král absurdní grotesky šel od průšvihu k průšvihu aneb Kam se hrabe Spielberg. Tajnosti slavných
21.04.2023
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Režisér Jan Němec na snímku k programu, uvedeném k uctění jeho památky na ČT Art den po jeho úmrtí
VIDEO Šok, provokace, pokus o něco nového, co nepasovalo do žádné zavedené škatulky. Enfant terrible českého filmu odmítal kompromisy, autentické záběry z prvního dnu srpnové okupace 1968 dokonce propašoval do rakouské televize. A to se neodpouštělo.
Patřil k výrazným tvářím takzvané nové vlny československého filmu šedesátých let, s druhou manželkou, legendární zpěvačkou Martou Kubišovou natáčel jedny z prvních videoklipů, normalizace ho ale odstavila na vedlejší kolej. Režisér Jan Němec věřil, že se v emigraci neztratí, jenže se svým příchodem strefil do doby, kdy o české režiséry nebyl zájem. Po návratu domů pak už jen velmi obtížně hledal témata.
Démanty noci:
Malý jazzman
Narodil se 12. června 1936 v Praze a dětství prožil na Vinohradech, kde jeho matka pracovala jako obvodní oční lékařka. Otec byl elektroinženýr a dlouholetý ředitel zkušebny Elektrotechnického svazu československého. Odmalička inklinoval spíš k hudbě, hrál na klavír a klarinet a prosadil se i jako amatérský jazzový muzikant. Není divu, že se po maturitě na jedenáctiletce v Londýnské ulici jen velmi obtížně rozhodoval mezi hudbou a filmem. Nakonec v roce 1954 úspěšně složil přijímací zkoušky na FAMU, pak nastoupil jako filmový asistent, mimo jiné i u legendárního Václava Kršky. V roce 1960 konečně natočil svůj absolventský krátkometrážní film, válečné drama na motivy jedné z povídek Arnošta Lustiga Sousto.
Transport smrti
Válečná tematika se stala leitmotivem i jeho prvního celovečerního filmu Démanty noci. Psychologické podobenství o útěku z transportu smrti mu zajistil i první mezinárodní uznání, scénář si k němu napsal sám na motivy další Lustigovy povídky a významně se na filmu podílela jako výtvarnice o třináct let starší Ester Krumbachová, s níž se krátce nato oženil. Film získal Velkou cenu města Mannheimu a Velkou cenu festivalu svobodného filmu v Paříži a Němec se jím zařadil mezi tvůrce československé nové vlny. O rok později natočil jednu část úspěšného povídkového filmu Perličky na dně podle povídek Bohumila Hrabala, nazvanou Podvodníci, a film také získal několik ocenění. A během pobytu na festivalu v Amsterdamu stihl za pouhé tři dny natočit krátký film Matka a syn, na němž opět spolupracovala i Ester, tentokrát ale jen po telefonu.
O slavnosti a hostech:
Urážka majestátu
Mimořádný smysl pro absurdní grotesku a výtvarnou stylizaci tvůrčí manželský tandem znovu potvrdil v roce 1966 podobenstvím O slavnosti a hostech, v němž exceloval Němcův přítel, herec a hudební skladatel Jan Klusák. Jednu z hlavních postav měl původně ztvárnit spisovatel Josef Škvorecký, nakonec dal ale Němec přednost režisérovi Evaldu Schormovi. A vysloužil si jím i první velký průšvih. Film byl okamžitě zakázán, protože se v postavě vladaře poznal tehdejší prezident Antonín Novotný a považoval ho za osobní urážku, a Němec pak nesměl natáčet na Barrandově. Nakonec byl ale film přece jen puštěn do distribuce, získal Cenu československé filmové kritiky, Cenu mezinárodní filmové kritiky v Bergamu a britský časopis Film And Filming díky němu později vyhlásil Němce jako nejlepšího světového režiséra roku 1969. Přesto následná normalizace film definitivně poslala na dalších dvacet let do trezoru.
Osudové seznámení
V roce 1966 se během natáčení v Paříži seznámil s Karlem Gottem, s nímž později natočil úspěšný hudební snímek Čas slunce a růží, a hlavně s Martou Kubišovou. V roce 1967 natočil dokument ze studentské říjnové demonstrace, jímž posílil odpor vládnoucí garnitury. Protože do ateliérů nesměl, zaměřil se na práci pro televizi. Natočil s Martou několik hudebních snímků, rozvedl se kvůli ní s Ester a v roce 1968 se vzali. A 21. srpna vyrazil do pražských ulic. Pořízené záběry ještě téhož dne propašoval do Vídně, takže je hned druhý den zhlédl v televizích téměř celý svět, a později z nich vznikl dokument Oratorium pro Prahu. „To byl můj nejúspěšnější film, vidělo ho přes miliardu lidí. Kam se hrabe Spielberg,“ rád komentoval úspěch filmu. V roce 1969 ještě natočil další Martin recitál Proudy lásku odnesou, o rok později ho Ester obsadila do jedné z vedlejších rolí ve své komedii Vražda Ing. Čerta, a pak už odstartovala normalizace, která udělala za kariérou všech tří definitivní tečku.
Vlk z Královských Vinohrad:
Žít, jak se dá
Jan i Marta byli bez práce, takže se přestěhovali na chalupu na Slapech a později přiznali, že měli z čeho žít jen díky podpoře přátel. Jan uvažoval o emigraci a Marta ho v tom podporovala, sama si ale odchod do ciziny bez možnosti návratu neuměla představit. V roce 1972 se rozvedli a o dva roky později se Němcovi podařilo vycestovat. Přes Německo, Švédsko a Velkou Británii se postupně dostal až do Spojených států, jako režisérovi se mu ale prorazit nepodařilo. Natáčel svatby, naučil se stříhat, učil na univerzitách v Berkeley a Yale, k celovečernímu filmu se ale nedostal. V roce 1975 natočil v Německu televizní inscenaci podle povídky Franze Kafky Proměna. V roce 1988 působil v USA jako poradce při natáčení filmu podle románu Milana Kundery Nesnesitelná lehkosti bytí a za dokument o polském spisovateli Czeslawu Miloszovi získal nominaci na cenu Emmy. A v emigraci se také potřetí oženil s Veronikou Bauman.
Hledání sama sebe
Po listopadu 1989 se vrátil do vlasti a zůstal věrný své nezávislosti. Už v roce 1990 natočil podle knihy Ladislava Klímy nekonvenční komedii V žáru královské lásky, točil dokumenty a portréty pro televizní cykly Gen a Genus. Další uznání mu ale vynesly až v roce 2000 Noční hovory s matkou, které získaly Zlatého leoparda na festivalu v Locarnu. V roce 2002 byl vyznamenán prezidentem Havlem Medailí za zásluhy II. stupně, o čtyři roky poději pak obdržel Českého lva za celoživotní přínos českému filmu. V roce 2003 se počtvrté oženil s Ivou Ruszelákovou, která se podílela na jeho filmech jako producentka, a v 67 letech se stal otcem dcery. V roce 2011 vydal knihu Nepodávej ruku číšníkovi, v níž sepsal v 31 příbězích svoji životní dráhu, přednášel na Katedře dokumentární režie a Katedře hrané režie FAMU, kterou v letech 2012-2013 také vedl. Dokončení svého posledního autobiografického filmu Vlk z Královských Vinohrad se už ale nedočkal. Legendární režisér nové vlny Jan Němec zemřel po těžké nemoci 18. března 2016 v Praze.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Jan Bernard: Jan Němec - Enfant terrible české nové vlny)
Vložil: Adina Janovská