Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Sexuální poradna, Praha 8, Hudební divadlo Karlín. Sobota Jaromíra Janáka

komentář 22.04.2023
Sexuální poradna, Praha 8, Hudební divadlo Karlín. Sobota Jaromíra Janáka

Foto: Se svolením České televize

Popisek: Nelly Gaierová

Gender, MeToo, polyamorie, sexismus, pořád to kolem sebe slyším a vlastně ani moc nevím, co ta slova znamenají. Jediné, na co si ve svém věku občas vzpomínám, je slovo sex…

Celý život jsem prožil v divadle, kde občas někdo někoho poslal do pr..., ale to asi tedy nebyl sexismus. „Normální lidi“, jak jsme říkali publiku a všem lidem, kteří nebyli od divadla, měli o divadelním životě dost nepřesné představy. Kdyby viděli pod pokličku, řekli by, že jen blázni běží ráno do práce, aby do dvou odpoledne zkoušeli na zaprášeném jevišti, pak honem letěli domů, aby nakoupili a zkontrolovali, jestli se jim nerozpadlo manželství, a vpodvečer zase švihali do divadla. Ale i v divadle se život odehrává v několika rovinách a žije se tam. Nejen v klubu (což je cosi jako divadelní lokál), v ředitelně (i té naší, kterou prošli E. F. Burian, Jiří Frejka, Jan Werich, Oldřich Nový, Zdeněk Pospíšil i Ladislav Županič), v zákulisí, kde se mezi zaprášenými kulisami čeká na vejšlap (spisovně výstup), v šatnách, ale třeba i v koupelnách. Na všech těchto místech se kromě jiného vypráví o životě, domlouvá se tam cokoli, od prodeje nemovitostí po přespání, a některé slabší nátury si tam dokonce opakují texty.

A teď se vrátím k tomu sexu a sexismu. Citlivější povahy předem varuji, aby na tomto místě přestaly číst, a nebyly tak strašlivým, nekorektním způsobem poznamenány na celý svůj další život.

Měli jsme kolegyni, která přišla do divadla krátce po konzervatoři, a hned po absolutoriu se neprozřetelně vdala. Starší kolegyně ji dle divadelního zákona ze začátku neměly moc rády, protože cítily konkurenci, ale po čase milá absolventka začala přicházet do divadla nešťastná, s kruhy pod očima, a když v šatně pobrekávala, kolegyně ji vzaly na milost, což pro ně byla jediná možnost, jak se něco dozvědět.

„Manžel podal žádost o rozvod,“ svěřila se s brekem, „prý se vyhýbám sexu.“

„No tak mu občas dej a bude to,“ dělily se s ní o své zkušenosti.

„Já bych mu dala, jenže on chce pořád jen zezadu a já mám už hrozně odřená kolena, bolí mě za krkem a začínám kulhat,“ vysvětlovala své neštěstí kolegyním, které hned zatepla všechno svěřily nám, kolegům. Chodili jsme za milou kolegyní, litovali ji, nabízeli své služby, které jsme ve své fantazii měli větší než její manžel, ale chudák holka jen vrtěla hlavou a z očí jí kapaly slzy jako hrách.

Po čase žárlivý manžel vyrazil do divadla na výzvědy, proč s ním jeho žena nechce obcovat. Protože ale pocházel z neuměleckého prostředí, ještě než stačil trémou dokončit větu, kolega mu nalil štamprli a zeptal se napřímo: „Chlape, ty nevíš, že ona to nemá ráda zezadu?“ Když se chudák manžel totéž dozvěděl asi od deseti zaměstnanců Hudebního divadla v Karlíně, oči se mu podlily rudou.

Jak to mají ve zvyku v amerických seriálech, v nejlepším odbočím. Nelly Gaierová, „naftalínová baletka“ z filmu Já už budu hodný, dědečku!, byla už starší dáma. Skvělá herečka, stále upravená, přesná, dokázala odehrát titulní roli v představení Hello, Dolly! i se zlomenou nohou, jen měla všude po cestě na jeviště popelníky, a pokud to šlo, režisér jí naaranžoval cigaretu i na forbínu. Z jejího zápisníku se jmény partnerů by se navíc daly sestavit dějiny české kultury, takže když bylo třeba, nenápadně pomohla i mladým herečkám, už protože v jejím věku ji nemohly ohrozit.

Právě na tuto legendární divu narazil rozezlený manžel ve své jízdě pomsty po našem divadle. Umělkyně odložila svou nepostradatelnou cigaretu, povstala a svým zvučným, lehce ochraptělým hlasem s precizní výslovností, kterou znaly desetitisíce lidí i z dabingu, kde hovořila za nejslavnější světové hvězdy, prohlásila: „A vy, mladý muži, nevíte, že ona to zezadu vůbec nemá ráda?“

Manžel se zarazil, zbledl a dopadla na něj celá tíha situace: Buďto bude podezřívat ze smilstva s jeho ženou i zasloužilou umělkyni s úctyhodným počtem křížků na zádech, anebo se smíří s vysvětlením, že v divadle (jak říkal Krokodýl Dundee) se všechno rozkecá a je po problému.

A to je konec vyprávění, které končí jako pohádka. Manžel stáhl žádost o rozvod a oba manžele dodnes potkávám jako dvě hrdličky. A Nelly Gaierová se na ně spokojeně dívá z nebe a neslyší, jak ji inspicient volá: „Ježišmarjá, kde seš – už máš bejt dávno na jevišti!“

 

QRcode

Vložil: Jaromír Janák