Kdo je asi dneska ve své kůži? Album Ondřeje Suchého

Něco vám povím: Nejsem ve své kůži. Nevím sice, v koho kůži jsem, ale určitě to není kůže, na kterou jsem byl dosud zvyklý. Přemýšlím, kdo je asi ten, který chtěl být zrovna v kůži mojí? Co když šel s tou mou kůží na trh? To bych mu ale zrovna nedoporučoval! Já šel s kůží na trh v posledních létech asi dvakrát a nedopadlo to zrovna nejlíp.

Napadl mě rým: Co byste řekli, hoši, obléknout kůži hroší? O té ovšem Jan Werich s Miroslavem Horníčkem zpívali, že „v hroší kůži necítíš růži, růže se hrocha netýká“. Tak nic. Já k růžím rád čichám.

A ejhle! Růže! O nich bych vám mohl dneska něco povědět! 

 

Čichám, čichám, nikoliv člověčinu, ale k růži, nesoucí jméno legendárního Charlieho Chaplina

V roce 1989 byla ve Švýcarsku vyšlechtěna a kolem sochy tuláka Charlieho ve Vevey vysázena u příležitosti 100. výročí Chaplinova narození růže, která dostala jeho jméno. Tu růži mi přivezla v roce 1996 z Laussane kamarádka Jana Rašínová (mimochodem vnučka prvního československého ministra financí). Tenkrát už jsem věděl o růži se jménem Vlasta Burian, a tak mě napadlo, že bych mohl v budoucnu zopakovat setkání dvou velkých komiků, které se odehrálo na francouzské Riviéře v roce 1931. Proč by se ti dva nemohli po několika desítkách let setkat ještě jednou v podobě růží na jednom záhonu? Ta představa mě nadchla, a tak jsem se začal pídit po růži jménem Vlasta Burian.

 

Takhle Vlasta Burian vypadá v růžičkové podobě

Růži Vlasta Burian vyšlechtil v roce 1937 slavný pěstitel růží Jan Böhm z Blatné (zvaný též Růžový král). V roce 1990 jsem požádal kamaráda Jana Doležala (pochopitelně velkého Burianova ctitele), aby se pokusil po těch třiapadesáti letech něco o téhle růži vypátrat. Můj nápad si vzal za svůj úkol, kterého se zhostil vskutku náramně. Podívejte se, co vypátral prostřednictvím Böhmova synovce, zahradního architekta Čestmíra Böhma (Růžový král Jan Böhm zemřel v roce 1959). Získal nejprve odborný popis Burianovy růže, jejíž charakteristiku popsal Jan Böhm takto:

„VLASTA BURIAN - Mnohokvětka zakrslá - Rosa polyantha.

Velké kytice čistě žhavě karmazínových květů lákají z dálky k sobě. Jednotlivé květy plné, velmi trvanlivé, nepříznivou povětrností netrpí. Keř nízkého a stejnoměrného vzrůstu, výhony jen s málo ostny, bohatého a zdravého olistění. Jedna z nejkrásnějších polyant v tak živé a veselé barvě. Výborná na skupiny, záhony, pro nízký a stejnoměrný vzrůst také velmi vhodná na obruby záhonů. Nechá se též lehce rychliti ve skleníku a pěstovati v květináči. Velmi doporučitelná.“

O mém pátrání se pak dozvěděl nadšenec a znalec historických růží Marián Kováč V Bratislavě a po kamarádovi poslal senzační informaci: „Arboretum Borová hora – Zvolen 1965–1975. Růže Vlasta Burian, polyantka vysazená ve školce. Získali ji v rozáriu  Sangerhausen, NDR.“

Byl jsem na stopě! A závěr? Druhá „mezinárodní pikantnost“: Buriana k Chaplinovi do Šemanovic přivezl jednoho dne vrchní slovenský bidelník společnosti Werichovci, JUDr. Dušan Krivský ze slovenské Skalice.

Za rok začátkem července mi pak udělala na zahrádce radost událost, kterou jsem do té doby neprožil: V Šemanovicích u Kokořína nám rozkvetly dvě růže současně – Charlie Chaplin a Vlasta Burian!

 

Co měl Vlasta Burian (kromě filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, z něhož pochází tento záběr) ještě společného s Lídou Baarovou? Odpověď následuje.

Na kazetách, které mi kdysi věnoval spisovatel Josef Škvorecký, se svěřila Lída Baarová: „Taky jsem na zahradě měla růži Lída Baarová. Vypěstovali ji v Blatné a byla kouzelná! Když byla zavřená, byla růžová, a když se otvírala, tak ty kraje lístků byly červené. Byla moc krásná, když se rozvíjela! Tak to v tý Blatný udělali právě pro mě...“

Začal jsem o Lídě Baarové psát knihu, a tak jsem se ze zvědavosti začal pídit i po tom, v kterém evropském rozáriu asi tak mohou její růži mít. Tu také vyšlechtil Jan Böhm z Blatné, v roce 1934. Předpokládal jsem, že by ji mohli mít v Německu, ale začal jsem tím, že jsem oslovil (tenkrát už sám) šlechtitelova následovníka Ing. Čestmíra Böhma a vznikla mezi námi „napínavá" korespondence.

Postup pátrání dokumentují jeho e-maily:

6. 4. 2009

Vážený pane Suchý, můj strýc, arch. Čestmír Bohm, bohužel již před časem zemřel, takže nezbývá, než abych pokračoval v rodinném díle já. Vlastním archiv svého strýce, a tím potažmo i archiv prastrýce Jana z Blatné. Podívám se, co se dá najít. Bude to ale chvilku trvat, prosím o malé strpení.

18. 4. 2009

(...) Ptal jste se také na další růže věnované hercům. U tuzemských šlechtitelů jsem zatím na nic nenarazil. Tak trochu jsem sázel na Oldřicha Nového, ale nic. Několik spisovatelů, politici. Po 2. světové válce móda tzv. dedikačních jmen ustoupila. Dnes to řídí kravatoví specialisté, a tak se nachází jména velmi podivná, ale prý podporující prodej. Přesto věřím, že romantická doba, kdy bude nad jmény možno snít nebo vzpomínat, přijde.

20. 4. 2009

Tak jsem hledal a zatím marně. Je jisté, že v katalogu z roku 1934 není. Vím, že doma byl katalog z roku 1938 nebo '39, ale zatím jsem ho nenašel. Situaci komplikuje i to, že strýc Jan pojal katalogy jako naučné knihy o růžích, a seznam výpěstků je tak roztříštěný do spousty textu. Ptal jsem se i kolegů v rozáriích, ale nic o ní nevědí. Nejspíše zanikla (byla na trhu krátce), což je osud mnoha skvělých výpěstků s nevhodným jménem (namátkou Adolf Hitler, Tatíček Stalin, Komsomolská hvězda, Sláva komunismu a mnoho dalších). Konečně po Masarykovi bylo pojmenováno několik růží a v padesátých letech atd...

20. 4. 2009

(...) Ve WRI (Světový index růží) je Lída Baarová zapsána s rokem vyšlechtění 1934, jako čajohybrida rudé barvy (beautiful red). V katalogu z roku 1934 není. Byla uvedena na trh asi později. Ještě čekám odpověď ze Slovenska od kolegy.

20. 4. 2009

Další mail z dneška. Lída Baarová možná existuje! Ve sbírkovém fondu ji uvádí arboretum Technické university ve Zvolenu. Problém je, že inventurní seznam je k roku 2004. Ale nezbývá než se zeptat.

24. 4. 2009

Tak myslím, že hledání je u konce. Lída Baarová je na světě! Pokud budete chtít, můžete citovat přímo strýce Jana, protože on nejlépe věděl, o čem píše.

No a k tomu ještě fotka od Vladimíra Ježoviče. Víc se asi vybádat nedá. Jen mi vrtá hlavou ta barva. Je dost podobná původní Ophelii.

Ing. Čestmír Bohm“.

Tehdy jsem napsal: „Tolik malá detektivka s pátráním po růži pojmenované po Lídě Baarové.“

 

Také Čestmír Böhm byl rozpačitý z barevnosti růže Lída Baarová, ale věřme zvolenskému arboretu tamní Technické university

A zde je pár odborných informací, pocházejících z knihy Jana Böhma Dvacet let československých růží, 1938:

„Lída Baarova / Rosa tea hybrida. / Semenáč od Ophelia. {1934}

Poupě typu pravé Ophelie, tedy ušlechtilé, podlouhlé, pohárovitě stavěné, střední velikosti, roztomilé. Jest neseno na dlouhé, přímé a pevné stopce. Květ dosti plný, dobře stavěný, velmi trvanlivý, opět připomínající na mateční růži. Barva však velmi odlišná od růže mateční, jest jemně lososově růžová, tak čistá, jak jen u málo které růže najdeme, při tom tak trvanlivá, že ani v největším vedru se nemění. Vůně jemná, lahodná. Rostlina stejně silná a zdravá jako u růže Ophelia, přímých výhonů, s daleko od sebe rozestavenými menšími ostny, květenství přebohaté, od jara do podzimu. Výborná růže pro řez květů, skupiny, záhony, ku šlechtění na stromky i výborná pro rychlení.“

Nu a to je vše.

Všechny tři růže, o kterých jsem se dnes rozepsal, se časem dostaly i do mých knih – Vlasta Burian na cestě do 21. století (3. vydání, nakl. Brána, 2011), Velká kniha o Chaplinovi (Cinemax, 1997),  Tři životy Lídy Baarové (Ikar – Euromedia Group, 2. vydání, 2016) a Když Chaplin potkal Buriana (Brána – Euromedia Group, 2019).

Čekám na dobu, kdy růže začnou kvést. Rád k nim totiž čichám.  

 

Růže Charlie Chaplin ještě jednou. Bohužel, před léty u nás jednu zimu nepřežila…

 

…a tak se touto cedulkou, která mi po ní zbyla, obracím s dotazem na vás, milí čtenáři: Když jsme se v roce 2017 s jinou kamarádkou, Irinou Othenin-Girardovou, sháněli ve švýcarském Lausanne po téhle růži, byli jsme neúspěšní. Neúspěch mě čekal i v sousedním mětě Vevey, kde sídlí v Chaplinově domě úžasné Mistrovo muzeum. Budu vděčný tomu, kdo mě případně upozorní, kde bych mohl růži získat. Vlastovi Burianovi se stýská…

 

Vložil: Ondřej Suchý

HP, Album Ondřeje Suchého, růže,