Velikonoce, pokus druhý, den třetí. Jednou to vyjít musí. Sobota Jaromíra Janáka
komentář
15.04.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Velikonoce
Probudil jsem se do sluncem rozzářeného rána. Po všech těch pošmourných a nepříjemných dnech konečně Neděle velikonoční. Pustil jsem si rozhlas, konkrétně tedy stanici s „loserským“ jménem Dvojka, která se kdysi jmenovala Praha. Typická velikonoční hudba: od Mississ Robinson přes Three coins... Naštěstí pak následoval výlet na Kokořín, za jakousi Kateřinou, která zná milovat.
Dámy z naší rodiny, manželka a dcera Bětuška, ještě unavené po celonočním pečení, koukaly na pomlázku, kterou jsem se včera pokusil uplést. Jejich kritické pohledy jsem chápal. Na Moravě je to, pravda, spravedlivější, tam děvčata na oplátku za šmigrust polévají chlapce studenou vodou a voňavkami, ale snad můj výtvor tentokrát ještě i v Čechách přežije beztrestné symbolické poplácání po partiích, o jejichž velikonočním mučení se ještě nedozvěděla eurokomisařka pro rovná práva.
Na stole ležel talíř s vajíčky, za která padla velká část mé penze, protože slepice, které snášívaly vejce za hubičku, už dávno opustily tuto zemi a emigrovaly do Polska, kde mají lepší DPH, zrní – a nejspíš i zacházení.
Druhý den sluníčko stále svítilo a já jsem si z profesionální deformace zopakoval text:
Hody hody doprovody
dejte vejce malovaný
nedáte-li malovaný
dejte aspoň bílý
slepička vám snese jiný
v koutku na zeleným proutku.
Když se proutek otočí
korbel piva natočí:
Pijte pijte páni
máte plný džbány!
Pijte pijte paničky
máte plný skleničky!
Zvonek. Běžel jsem otevřít první návštěvě. Pánové ve věku mezi dvěma roky a šedesátkou se s pomlázkami, vyzdobenými stuhami, vrhli na naše ženy, které s potěšením předstíraly zděšení, a prchaly, aby se daly brzo dostihnout. Kluci nastavovali košíčky a měnili si čokolády, ačkoli jejich DPH bylo ve všech případech stejné, zatímco starší kluci se s frťánkem dali na cestu. A mě, který jsem zpívával i v kostele, napadlo:
„…et resurrexit tertia die…“ – „ …třetího dne vstal z mrtvých“
Řekové, Srbové, Černohorci, Bulhaři, Makedonci, Rumuni, Moldavani, Gruzínci, ba i finsky mluvící Karelové, arabsky mluvící Koptové, turecky mluvící Gagauzové i Asyřané, mluvící jazykem Ježíše Krista, aramejštinou, jinými slovy všechny národy východního ritu, které co do svátků dodnes jedou podle juliánského kalendáře, si Velikonoce „opakují“ až tenhle víkend. A s nimi samozřejmě i mnozí Ukrajinci, Rusové a Bělorusové. Děti žádného národa (ani těch, kterým se dnes přikazuje verbovat, šikovat, bojovat a stavět lazarety) si – pokud je to jen trošku možné – nedají vzít své svátky.
Et resurrexit… Snad někdy nastanou časy klidu, vzájemné lásky, úcty k lidem a míru pro všechny. I kdyby až napodruhé a tertia die…
Vložil: Jaromír Janák