Komik z trampské osady zvedl tlak i hradnímu pánovi aneb Bavit lidi není žádná sranda. Tajnosti slavných
12.04.2023
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Jaroslav Štercl v zábavném pořadu o koních, dostizích a lidech kolem nich Sedm koní a vavříny, který natočil v roce 1966 pro Československou televizi režisér Alexej Nosek
AUDIO/VIDEO Živé noviny na scéně. Přezdívka moudrý šašek pro vášnivého trampa, populárního kabaretiéra a komika poklonou. Mimořádný herec s unikátním projevem miloval totiž lidi, publikum zbožňoval a tvořil především pro ně. Pak ale pocítil na vlastní kůži, jak moc se nevyplácí strefovat se do mocipánů.
Fanynky mu láskyplně říkali Jaroušek, léta ale působil ve stínu legendárního krále komiků Vlasty Buriana, takže na celovečerní film, který by mu zajistil uměleckou nesmrtelnost, nikdy nedošlo. Co ale publikum ocenit umělo, to byl jeho drsný, leckdy až tvrdý humor, s nímž glosoval aktuální společenské dění, takže přezdívka moudrý šašek, kterou si vysloužil, rozhodně byla poklonou. A pak jednoho dne koncem šedesátých let přivítal Jaroslav Štercl v pražské Lucerně sovětskou delegaci, dočasně umístěnou na balkóně. A bylo zle…
Šel jsem jednou se svou pannou:
Chronický repetent
Na svět přišel 18. listopadu 1919 v Blovicích u Plzně, jeho dědeček ale pocházel z Bavorska a do Čech ho přivedl obchod s chmelem. V roce 1925 se tatínek rozhodl přestěhovat do Prahy, koupil dům ve Vyšehradské ulici a začal podnikat ve stavebnictví. Nevybral si ale tu pravou dobu. Brzy totiž vypukla velká hospodářská krize a jeho firma zkrachovala. Rodina pak trpěla nedostatkem a několikrát se stěhovala. Jaroslav si ale existenční problémy nepřipouštěl. Pilným a disciplinovaným žákem rozhodně nebyl, spíš si naplno užíval studentského života. Nejprve navštěvoval klasické gymnázium v Londýnské, jenže dvakrát propadl, takže pak pokračoval na gymnáziu v Kodaňské ulici ve Vršovicích, kde v té době rodina bydlela. I odtud ale musel odejít. Uspěl až na třetí pokus, když se na otcovo přání přihlásil na Vyšší průmyslovou škodu stavitelskou v Betlémské ulici.
Burian mu učaroval
Od raného dětství se začal seznamovat s filmem, téměř pravidelně chodíval na odpolední nedělní přestavení pro děti, kde se sice promítaly klasické filmy pro dospělé, navíc ale obohacené o grotesku před začátkem a po skončení filmu. V té době to byly ještě projekty němé éry. Později začal také chodit na pohádky do paláce Rádio na Vinohradech, které četl Vlasta Burian, a na revue do smíchovské Arény. Právě Burian Vlasta Burian a Ferenc Futurista se svým živelným herectvím a smyslem pro komiku stali jeho velkými hereckými vzory. V sedmnácti letech poprvé sám vstoupil do herecké branže. Začínal v nuselském pivovarském kabaretu s prvním humorným číslem Pan Paďour na trampu. Po maturitě si na něj v roce 1940 okamžitě došlápla i nacistická protektorátní moc, takže byl totálně nasazen u firmy Junker.
Vůně benzinu:
Kritika nebyla v kurzu
Za druhé světové války sám založil divadlo s písničkami, nazvané Divadýlko na dlani, které sídlilo ve Štěpánské ulici. Pak prošel už jako profesionál řadou kabaretů a divadélek, ať již to byl Kabaret mladých, Rozmarné divadlo v Alhambře, Kabaret U Tomáše či Kabaret U Fleků. Miloval prostředí kabaretu, v němž měli účinkující i publikum k sobě blízko, kde panoval neformální, spíš bohémský styl, upřímnost a pohoda. Na svou práci kabaretiéra, který produkuje čistou a dobrou zábavu, později velmi rád vzpomínal. Po únoru působil jednu sezónu v Nocturno revui, z níž v roce 1950 přešel do legendární Alhambrou revue. V roce 1957 z ní ale musel odejít z politických důvodů. Jeho tvrdé narážky na nedostatky nové socialistické společnosti se totiž nehodily do krámu. Dalších deset sezón strávil na scéně Pražské estrády, v roce 1967 přijal nabídku souboru Laterny magiky, s níž se účastnil světové výstavy Expo ‘67 v Montrealu a o rok později i zájezdu do Mexika.
Živé noviny
Na kabaretní scéně velmi rád vystupoval Štercl také jako živé noviny, bezprostředně reagující na události, které se právě doma i ve světě odehrály. Samozřejmě pokud to bylo vůbec možné. A činil tak i při hostování na scéně kamenného divadla, kde výstupy své postavy v mezích možností také ‘aktualizoval‘. A tak například v roce 1968 ve slavné operetě Na tý louce zelený, kterou uváděly souběžně Hudební divadlo Karlín i Hudební divadlo v Nuslích, které byly od roku 1963 oficiálně sloučeny a působil v nich jeden soubor, reagoval coby hajný Štětivec na srpnové události řadou narážek. Například když Štětivcova žena posílala svého muže do lesa, aby z něj vyhnal pytláky, bránil se: „Copak můžu do lesa s dvojkou, když jsou tam jednotky?!“ A publikum se válelo smíchy.
Má milá voní fialou:
Pokračování v pátek 14. dubna
(zdroje: Wikipedia, Česká televize, ČSFD, Český film, FDB, Encyklopedie Prahy 2, Český rozhlas, Supraphon, Muzeum hudby, Jaroslav Štercl: Kabaret)
Vložil: Adina Janovská