Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Dimenze našich šašků. Komentář Štěpána Chába

komentář 11.04.2023
Dimenze našich šašků. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Markéta Pekarová Adamová

Vláda se mediálně snaží, aby její boj vypadal jako snaha vyhnout se státnímu bankrotu. Probíhá to tím stylem, že se začíná postupně dupat na všechny. Nejdřív celoplošné bombardování inflací, tedy i zvýšeným vybíráním daní, končí to trestáním vybraných skupin lidí.

Příznačnou ukázkou se stala předsedkyně Poslanecké sněmovny, která na tiskové konferenci 23. března vzala štítivě do rukou mobilní telefon Huawei, který tam měl novinář, aby mohl nahrávat její prázdná slova. A řekla: „Huawei? No to snad ne. To není dobré. To nemáte na iPhone?“ Hýkavec za ní, asi její osobní asistent, radostně hýkal do prostoru své smíchem naplněné pohrdání. Nakazil se, chudák.

Další krásný zásek do totemu dobývání České republiky udělal v diskusi na CNN Prima News premiérův poradce Štěpán Křeček, tohoto času ekonom a podporovatel polské ekomiky a trhu s potravinami. Ten se bránil tomu, aby se zvedaly plošně daně. Tvrdil, že stát se musí zeštíhlovat. Po největším čtvrtletním záseku do státního rozpočtu v historii republiky by pomalu bylo na čase. Nic tomu nenasvědčuje, ale budiž, ať si krofou o vzdušných zámcích, na ty jsme zvyklí. Ale pak přidal obhajobu zvedání některých daní.

„Umím si představit navýšení daní u těch neřestí, za ty si lidé mohou připlatit. Stejně tak si umím představit zvýšení daně u nemovitostí, protože lidé, kteří vlastní nemovitost, tak se nemají úplně špatně,“ řekl Křeček. Pominu to, že ke kouření a alkoholu, u kterých se zvedání daní obhájí vždycky, přiřadil i bydlení ve vlastním jako neřest. A pokusím se vyvrátit takový nepěkný mýtus, který se nám tu nešťastně usazuje. A tím je tvrzení, že lidé, kteří vlastní nemovitost, na tom nejsou tak úplně špatně.

Vezmu to na vlastním příkladu. Kupuju dům, děkuju za optání, je pěkný, mám ho rád. To jsem takhle jednou vyrazil s dětmi na kolotoče do vedlejší vesnice. Cestou z vlaku jsme potkali opuštěný dům. Na první pohled v něm už řadu let nikdo nebydlel. Nějaká lufťáky opuštěná cihlová duše. Jedno dítě sedělo v kočárku, druhé stálo na stupačkách a já, jako volský potah, celý ten bengál táhl na pouť. Před oním domem jsem zastavil, vzhlédl a zařval – ten bude můj. Musí být.

V té době jsme žili v nesmyslně předraženém podnájmu, který nám laskavě propůjčila katolická církev. S trochou lásky k bližnímu, protože jsme půl roku předtím zoufale hledali bydlení a místní farář se ustrnul, na druhou stranu zcela bez lásky, protože byt byl ve staré nezkolaudované škole a naprosto bez vybavení. Tím myslím, že tam nebyla ani kuchyň, umyvadlo nebo záchod. Nic. Jen zapojená elektřina a voda… ve sprše, kde jsme ten půl rok i myli nádobí. Za to chtěl nekřesťanské peníze, křesťan jeden. Stížnosti na lampárnu, není to zkolaudované, neměli jsme tam ani bydlet. Takže by nás úředník vykopl na ulici. Doslova.

Měsíc po tom, co jsem vykřikl – ten bude můj, byl můj. Na osobní hypotéku. To znamená, že jsme se dohodli přímo s majitelem, že mu budeme postupně dům splácet, vše pak podepsali u notáře. Splácíme doposud. Nebyla a není to žádná sranda. Dům byl, a stále částečně je, v trochu rozervaném stavu, abych tak řekl. A část místností je neobyvatelná. Nevadí, času dost, opravíme. Pokračujme dál. V březnu na mě uhodila inflace se vší razancí. Příjmy mám spočítané tak, aby mi vyšly na celý měsíc a týden před výplatou aby to nebylo… no, jako týden před výplatou. V březnu mi to trochu nevyšlo. Tři dny před výplatou je na účtu 22 korun českých. V pohodě, mám nasyslené zásoby, z kterých vyvářím výstavní hostiny. Ovšem do toho si před kameru sedne ekonom Křeček a oznámí, že ti, co mají dům, se nemají tak úplně špatně.

Má, svým způsobem, pravdu. Nemáme se špatně. Je tu sranda. Letos jsem si zryl část zahrady a bude se pěstovat zelenina, zavařovat nakládačky, nakládat červená řepa (pokud mi něco vyroste, samozřejmě). Dokud nám k tomu nezačne asistovat Křečkova iluze o tom, že my z domů si žijeme nad poměry. Nežijeme, pane Křečku, i my usopleně jezdíme do Polska podle vašeho doporučení nakupovat potraviny, protože to v té naší macešské České republice neuplatíme. Ale co, to je také na vaše doporučení, křečkovat si v Polsku.

Dobrá, další. Nedaleko nás bydlí ve svém domě stará paní. Bydlí ve svém. Žije si tedy nad poměry? Podle Křečka určitě. Ale já vím, že nežije. Má dům, papírově je bohatá. Realita je ovšem taková, že žije od důchodu k důchodu. Podle Křečka bychom jí měli zvýšit daně natolik, až nejspíš bude chtít prodat svůj od rodičů zděděný dům nějakému vykukovi jako je propolsky zaměřený Křeček a odstěhovat se do paneláku. Paní s deseti kočkami a houfem slepic. Ať baba táhne. Nezáleží na ní.

O kus dál žije v novém domě rodina. Máma, táta, dítě a pes. Dům si postavili nový. Teď mají co dělat, aby uplatili hypotéku. Žijí si nad poměry? No ano, dovolili si postavit si dům. To je drzost. Do kotce s nimi. Přesto si nežijí nad poměry. Ani trochu. Takových lidí je většina majitelů domů. A to, že mezi nimi jsou i spekulanti, jako bývalý ministr Arenberger se svými několika desítkami domů v Praze a okolo ní? A to je důvod pro to, abychom začali dupat po normálních lidech? Fajn, zvedat daně z nemovitostí, ale těm, kteří mají v držení dvě a více nemovitostí… když už tedy tu nemorální daň z nemovitosti musíme mít. Nemorální, protože je to daň ve smyslu laskavého povolení bydlet ve vlastním domě, jehož nabytí bylo v minulosti řádně zdaněné. Částečně se dalo chápat, když jdou peníze z daní přímo té konkrétní obci, nyní chce stát ústy ministra Stanjury část z daně obcím odhyrznout a dát je na stíhačky od Američanů. 

Jenže na takový argument se dočkáme jen štítivé reakce, kterou tak krásně předestřela 23. března Pekarová Adamová – to nemáte na iPhone? Ne, mnozí na iPhone fakt nemají. Drtivá většina lidí, kteří si žijí nad poměry ve svém domě, v něm žijí, nerejžují na něm. Nebo začneme společnost rozdělovat na další frontě? Na ty, kteří bydlí ve svém a na ty, kteří žijí v podnájmu? Budeme štvát jedny proti druhým? Budeme ukazovat, že ti z vlastních domů jsou všem přítěží? Že jsou to sobci? Že jsou příčinou změny klimatu? A kdy přijde výstřel z Aurory? 

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb