Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Českého Josífka vyměnil za Roberta aneb Okouzlující zhýralec pravdu nikdy nepřiznal. Tajnosti slavných

10.04.2023
Českého Josífka vyměnil za Roberta aneb Okouzlující zhýralec pravdu nikdy nepřiznal. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní filmový archiv - Filmexport

Popisek: Robert Vrchota jako četař ve válečném dramatu režiséra Otakara Vávry Němá barikáda

VIDEO Pohledná tvář a statná postava ho předurčily pro role milovníků, nakonec si jich ale užil mnohem víc na jevišti než před kamerou. I malé vedlejší postavy ale dokázal proměnit ve výrazné a jedinečné.

Kvůli kariéře se vzdal svého křestního jména, divadelní hry psal dokonce pod pseudonymem. Romantický milovník, který kradl srdce fanynkám v padesátých letech, se sice poměrně brzy přehrál v charakterní postavy, mimořádný smysl pro humor ho tím ale rozhodně neopustil, takže se stal rovněž mistrem komických či tragikomických postav. Dovedl najít odpovídající výraz pro zfanatizovaného nacistického úředníka stejně jako třeba pro bezcharakterního zločince. Od šedesátých let se sice objevoval už jen v menších a epizodních postavách bodrých chlapíků rozmanitých profesí a občas nekalých úmyslů, všechny ale měly jedno společné – jedinečné podání a šmrnc.

 

Divá Bára:

Nezdárný synek

Ve skutečnosti se jmenoval Josef a narodil se 13. ledna 1920 v malebné jihočeské vesnici Břilice u Třeboně do rodiny truhlářského mistra. Brzy se ale stěhovali na samotnou hranici, do Českých Velenic, kde malý Josífek strávil dětství. Rodiče do něj vkládali velké naděje, a tak po obecné škole začal studovat na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích. Na podzim roku 1938 musela rodina po násilném zabrání českého pohraničí nacisty svůj domov opustit a usadila se na okraji Prahy. Tam sice tehdy ještě Josef pokračoval ve studiu, až k maturitě ale nedošel. Odmalička ho totiž okouzlovalo divadlo, takže krátce po začátku okupace ze školy zběhl a přidal se bez vědomí rodičů k jedné divadelní společnosti, působící v severních Čechách. Na jevišti velmi rychle prokázal vrozený talent a nezdolnou vůli učit se, takže se už v roce 1941 dočkal prvního profesionálního angažmá.

Samouk profesionálem

Díky pohledné tváři a mužné postavě byl ideálním typem pro postavy milovníků a brzy se stal idolem fanynek všech generací. Stal se členem činoherního souboru Východočeského divadla Pardubice, na jehož scéně působil až do roku 1948. To už ale měl za sebou i první krůčky před filmovou kamerou, pro niž vyměnil klasické české jméno Josef za zvučnějšího Roberta. První příležitost dostal v roce 1944 v nezapomenutelné westernové parodii Františka Salzera a Rudolfa Hrušínského Pancho se žení. Hrušínský kromě scénáře a režie ztvárnil i hlavní roli a Vrchota si v něm zahrál lupiče Manuela Serana Pueblo Santo. Vzhledem k bouřlivým událostem doby se film představil divákům v kinech až v roce 1946 a u nás doposud zcela nezvyklý žánr způsobil, že ho kritika doslova ztrhala. Hrušínského to tak zdrtilo, že se pak už nikdy k filmové režii nevrátil, pro Vrchotu ale snímek znamenal první cenný krok do filmového světa.

 

Zlatý pavouk:

Z Pardubic na Barrandov

Hned po debutu na stříbrném plátně začal dostávat další nabídky, a přestože šlo o vedlejší postavy, rozhodně díky němu nezapadly, ať již to byl bezejmenný štěk v psychologické romanci Františka Čápa Znamení kotvy, která se stala předposledním velkým filmem krásné Hany Vítové, Kurt Reichman ve slavném válečném dramatu Jiřího Weisse Uloupená hranice či inženýr Karel Bureš ve válečné komedii Josefa Macha Nikdo nic neví. Z Pardubic bylo ale do barrandovských ateliérů přece jen trochu daleko, takže se v roce 1948 konečně přestěhoval do Prahy. Na tři sezóny se stal členem souboru Divadla československého státního filmu, poté až do roku 1956 působil v Hudebním divadle Karlín. Především se ale intenzivně zaměřil na filmovou práci a v padesátých letech patřil k nejzbožňovanějším idolům. Do svého soukromí ale nikdy nikoho nepustil a šuškalo se, že mu příslušnice něžného pohlaví smějí padat do náruče pouze před kamerou. Jak to bylo doopravdy, se nejspíš už nikdy nedozvíme.

Okouzlující zhýralec

Po postavě četaře v slavném válečném dramatu Otakara Vávry Němá barikáda se konečně rozjel naplno a jen během roku 1949 stanul před kamerou pětkrát. Hned zkraje si ,střihnul‘ dalšího romantického nápadníka, poručíka Vránu v jedinečné komedii režiséra Josefa Macha Rodinné trampoty oficiála Tříšky, v hlavní roli s nezapomenutelným Sašou Rašilovem starším. Jeho nejkrásnější postavou se ale stal pohledný mladý myslivec v dramatizaci povídky Boženy Němcové Divá Bára, v níž jeho partnerku a hlavní postavu ztvárnila jedna z největších hvězd českého filmu padesátých let, nádherná Vlasta Fialová. Režiséři pak na něj pravidelně pamatovali s dalšími nabídkami a během kariéry ztvárnil zhruba sto sedmdesát postav. Hlavní roli ale dostal jenom jednou, v roce 1956 si zahrál dentistu Miroslava Hrušku v kriminálním dramatu Pavla Blumenfelda Zlatý pavouk, v němž svoji první větší příležitost dostala začínající Jana Brejchová.

 

Kotrmelec:

Kolíne, Kolíne…

Právě v době, kdy si zahrál zhýralého a rozhazovačného dentistu, kterému nakonec zlato vězňů z nacistických koncentračních táborů stejně štěstí nepřinese, se Robert rozhodl pro radikální životní změnu. Karlínskou hudební scénu vyměnil za činoherní soubor Městského divadla Kolín, v němž pak působil až do oficiálního odchodu do důchodu v roce 1980. Na divadelních prknech ztvárňoval role komediální, tragické i tragikomické a pod pseudonymem Can O ́Harris dokonce psal divadelní hry. S filmem spolupracoval dál velmi intenzivně a postupně se přehrál od milovníků v charakterní hrdiny. V roce 1969 ho režisér Jiří Sequens poprvé vytáhl i před televizní kameru a v první epizodě slavného krimiseriálu Hříšní lidé města pražského ho obsadil jako lázeňského Šulce. Výčet jeho postav by byl téměř nekonečný, viděli jsme ho v celé řadě televizních inscenací, seriálů i mimořádně úspěšných filmů. Například jako recepčního v nesmrtelné komedii Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku, hraběte Palačiče v seriálu Cirkus Humberto, vrchního v sportovním dramatu Pěsti ve tmě, hrál rozličné dědečky, vrátné, hospodské, kavárníky…

Nekončící potlesk

Ani jeho neminulo Třicet případů majora Zemana stejně jako Chalupáři, Nemocnice na kraji města či Synové a dcery Jakuba skláře. Současně ale také velmi intenzivně spolupracoval s rozhlasem a dabingem, vystupoval na zájezdových estrádách a v televizních zábavných pořadech. Na filmovém plátně se naposledy mihnul v roce 1989 v satirické komedii Dušana Kleina Vážení přátelé, ano, jeho posledním televizním projektem se stal seriál O zvířatech a lidech, který natočil Hynek Bočan v česko-německé koprodukci. Robert Vrchota v něm dostal bezejmennou roličku v sedmé epizodě s názvem Revize, její premiéry se už ale nedočkal. Zemřel 24. dubna 1993 v Praze a příběh jeho bohatého života zachytil v roce 2000 David Laňka v knize Nekončící potlesk aneb Galerie nezapomenutelných.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Národní divadlo, David Laňka: Nekončící potlesk aneb Galerie nezapomenutelných)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská