Nepřizpůsobivý Bůh si dělá, co chce aneb O křesťanských Velikonocích jinak. Monitor Jana Paula

Foto: Wikimedia Commons

Popisek: Otázku, zda je Bůh, viděl Michelangelo Buonarroti celkem jasně. Jeho Bůh na stropě Sixtinské kaple ve Vatikánu vzbuzuje respekt, ne-li přímo strach.

Velikonoce nejsou jen svátkem slunovratu, lidovou tradicí, v níž resonují starodávné zvyky, a nejsou vedle Vánoc jen konzumní příležitostí, jak se nám to snaží namluvit výrobci a prodejci všemožného velikonočního zboží, které v těchto dnech zaplnilo regály. Obchod má opět žně, jenže Velikonoce nejsou jen zajíčci, pomlázky a potácející se opilí koledníci.

Jejich vrcholem je neuvěřitelná událost, překračující naši představivost. Nemám moc rád to laciné škatulkování lidí na věřící a pohany, na křesťany a ateisty. Každému se stalo, že se aspoň jednou v životě dovolával toho, koho považoval do té doby za fantazii či naivitu. 

A koho se vlastně lidé v takových chvílích dovolávají, a prosí o pomoc, když všechny lidské možnosti pomoci selhávají? Toho, který nás převyšuje právě tím, že ho nelze našimi exaktními nástroji poznat, natož vysvětlit. Bůh je tajemství, a tajemství je součástí našich životů, i když to pragmatisté slyší neradi. Oni chtějí na všechno důkazy, jenže prozrazené tajemství už přece tajemství není. Uvěřit až po předložení důkazů je přece tak snadné. Však známe ty řeči: Kdyby existoval Bůh, tak tohle a toto by přece nedopustil! Chceme důkaz Boží existence na základě očekávání, že on přece ví, co se smí, a co ne. No jo, ale nestvořil také člověka k obrazu svému, člověka, který má svobodnou volbu i vůli konat dobré, nebo zlé? 

Oslavou Vzkříšení vrcholí křesťanské Velikonoce, nabízí se tedy otázka: Jakou hodnotu přinášejí člověku, který se nehlásí k žádnému vyznání nebo o sobě tvrdí, že je ateista, bezbožník, bezvěrec, neznaboh, zkrátka někdo, kdo Boha nepotřebuje a katolickou církev už vůbec ne? K tomu, aby byl člověk dobrý, přece nepotřebuje Boha, proč by tedy měl uvěřit, že přináší lidem spásu v podobě věčného života? Někdo dokonce řekne: Já hřeším tak, že si ani žádného Boha nezasloužím! A přesně takového hříšníka Bůh miluje nejraději, to je paradox, co? 

Z toho plyne, že Boží nabídka spásy a milosrdenství je univerzální pro všechny bez výjimky. Má to ale háček, Bůh může projevit svoji vůli i tehdy, kde to vůbec nečekáme, anebo naopak „mlčet“, když očekáváme, že by zasáhnout měl. Bůh si zkrátka dělá, co chce, a „jedná“ nezávisle na naší vůli i představě o tom, co my považujeme za záslužné a potřebné. 

Bůh je vlastně drze nepřizpůsobivý, a to je pro člověka, vyžadujícího od druhých poslušnost, dost velká troufalost. Navíc neumí anglicky, nečte noviny, nehraje fotbal ani golf, a dokonce nejde ani vyfotografovat. No jo, ale co třeba existence života, nebo zrození, není to zázrak? Hm... to je přece jasné, řekne ateista, evoluce! Tak dobře. Dejme tomu, že lidské poznání rámují tři zásadní události, tři osobnosti: Koperník. Darwin a Freud. Koperník orientoval člověka v prostoru, Darwin v jeho vývoji, a Freud trochu ve vnitřním světě. Svět mimo člověka, člověk ve světě, a člověk sám sobě světem. Tři identifikace, které člověka utvářejí, proč by mělo být ještě něco nad ním? Navíc něco, které si evidentně dělá, co chce? 

Problém je, že si člověk myslí, že on sám je všechno a nad ním už létají jen družice. Staví se na místo Boha, ale přitom není schopen zodpovědět či vysvětlit tajemství důvodu života. Zná příčiny, ale nezná smysl. Pokud ale člověk připustí, že vesmír, Země a život - tedy to, co jsme dosud schopni objektivně poznat ve všech rozmanitých formách, má svůj význam, pak také musí logicky uznat, že význam nemůže existovat bez záměru, možno říci plánu. Už víme, že smysl reprodukce spočívá v udržení života, ale nevíme, proč to tak musí být, proč má život vlastně existovat? Co by se asi tak stalo, kdyby nebyl? Tak co, člověče vševědoucí, víš ty vůbec, proč existuješ? 

Co dodat závěrem? 

Nechceme si moc přiznat, že svět a člověka můžeme chápat nejen jako hmotu, ale také jako ideu. Claude Tresmontant to vyjádřil skvěle: „Pokud je ateismus pravdivý, vesmír musí být věčný do minulosti. Ukazuje-li dnešní astrofyzika, že vesmír není do minulosti věčný, ale že započal, ateismus pravdivý není“. No řekněte, nemá jeho tvrzení logiku, když už víme, že každý důsledek má svoji příčinu? Nikomu tuto verzi nevnucuji, ale zdá se mi, že člověk se může k víře dostat i pouhým rozumem, pokud mu ovšem ještě nějaký po všem tom světském vymývání mozků zůstal.

Tak veselé a požehnané Velikonoce, přátelé!

Vložil: Jan Paul