Tenkrát, kdy zpívali ti dnes už zapomenutí. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: V roce 1958 vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění první číslo série malých sešitků s názvem Zpíváme s kytarou. Těch zpěvníčků vycházely pak v následujících letech celé desítky. V prvním vyšla s textem v notách s melodií a akordy, v pořadí hned jako první, písnička Velké bulváry, proslavená u nás Jaroslavem Čmehilem.

V předminulém Albu jsem začal vzpomínat na interprety písní, které v padesátých letech minulého století znalo díky rozhlasu a gramofonovým deskám celé Československo. Ve vzpomínce na Jiřího Vašíčka jsem hned zkraje slíbil, že „na mnohé další přijde časem také řada“. Dnes chci vzpomenout na Jaroslava Čmehila, který nás opustil právě před dvaceti léty. Největší úspěchy slavil na přelomu padesátých a šedesátých let jako interpret českých verzí známých francouzských šansonů.

Kdo z pamětníků si ještě pamatuje na písničky Mladý švec, Pařížský uličník, Poslední fiakrista, Balada o Paříži, Velké bulváry?

Mladý a usměvavý…

Začínal v Československém rozhlasu jako hlasatel už v roce 1954 a byl mu věrný až do začátku sedmdesátých let, kdy byl ze služeb této instituce vypovězen z politických důvodů. Patřil totiž k těm statečným, kteří se v roce 1968 podíleli na srpnovém protiokupačním vysílání. Oblíbený hlasatel, žurnalista a zpěvák písniček, které nám zpříjemňovaly mládí, se v polovině sedmdesátých let nuceně stal zprvu výčepním, později se mu podařilo získat místo referenta v n. p. Kancelářské stroje. Narozdíl od mnohých, kteří se nedočkali roku 1989, jemu se začátkem roku 1990 otevřely brány Čs. rozhlasu a mohl se vrátit zpět k práci, kterou měl celý život tak rád: Vrátil se opět jako moderátor  po letech novodobého působení v ČRo 6 - Radio Svobodná Evropa.

V roce 2002 si zazpíval Jaroslav Čmehil v Šemanovicích, na křtu knížky „Pár halířů z Padesátníku“. Zpíval, tentokrát anglicky, známý spirituál Šestnáct tun.

Svým vzezřením, vysokou štíhlou postavou i poněkud výrazným nosem připomínal s přibývajícím věkem legendu francouzského šansonu, Yvese Montanda. Měl také příležitost s tímto slavným zpěvákem a hercem natáčet interview, podobně jako s dalšími svými milovanými zpěváky a muzikanty, pro změnu legendami amerického jazzu. Zpovídal Louise Armstronga i Ellu Fitzgerald či Duka Ellingtona.

Chcete-li se pobavit Čmehilovými historkami a také si poslechnout v jeho podání směs francouzských šansonů, vřele doporučuji pustit si úvodní část televizní „Kavárničky dříve narozených“ (pasáž od 2:50 min. do 16:10 min.), kde byl hostem v roce 1995

Mám-li na Jaroslava Čmehila prozradit něco osobního, pak tu musím zaznamenat jeden zážitek, o němž jsem netušil, že se stane pro mě a mou ženu zážitkem trvalým. Jaro co jaro se těšíme na naší zahrádce z květů neskutečně krásných kosatců neskutečně krásných barev, z nichž u všech našich hostů sklízí největší obdiv kombinace tmavohnědé s modrofialovou. Když je před léty Jaroslav Čmehil odpěstoval, přinesl mi do rádia tašku s velkým svazkem nevzhledných hlíz (ty původní pocházely z americké farmy v Oregonu, s jejímž majitelem se znal). Zdvořile jsem vyslechl všechny podrobné pokyny kdy, kde a kterak tuto květinu pěstovat, přetlumočil jsem je doma a o víc jsem se nestaral. První zázrak, na němž samozřejmě měla hlavní podíl moje žena, která se všech Jaroslavových rad držela, se dostavil hned následující rok. A dostavuje se každoročně!

Ještě jedna fotografie pro vzpomínku: V roce 1999 jsem si povídal s milým hostem v rozhlasovém pořadu „Nostalgické muzeum zábavy“.

Teprve nedávno, když jsem si chtěl ověřit některá data z Čmehilova životopisu, a zalistoval proto i v lexikonu Kdo je kdo v Čs. rozhlase, jsem v heslu Jaroslava Čmehila, u rubriky Publikační činnost, vyvalil oči. Kdybych si to nepřečetl černé na bílém, asi bych se sotva dozvěděl, že jsem se znal nejen se skvělým, všestranným rozhlasákem a zpěvákem, ale i s velkým odborníkem na pěstování květin, který měl za sebou celou řadu článků, publikovaných v časopise Živa a v mnoha zahradnických odborných publikacích!  Skromný člověk Jaroslav Čmehil by se mi s tímto faktem sám od sebe asi sotva pochlubil. Zato já se vám dnes pochlubil tím, že jsem měl to štěstí a poznal v životě Jaroslava Čmehila!

Novinář, rozhlasový hlasatel, režisér a redaktor, příležitostný zpěvák, narozený 1. 3. 1928 v Praze, zemřel náhle 26. 7. 2003 ve věku 75 let

Vložil: Ondřej Suchý