Úzkoprsá slečna učitelka se vzdala kariéry kvůli svatbě, nevhodný manžel ji ale poslal do zapomnění. Tajnosti slavných
27.03.2023
Foto: Wikimedia – volné dílo
Popisek: Téměř zapomenutá divadelní a filmová herečka Vlasta Hrubá
VIDEO Uhrančivý pohled, hluboký, jakoby mírně zastřený hlas a plavovlasá hříva. To byly devízy, díky nimž okouzlovala v operetě. Filmaři ji ale zaškatulkovali do téměř nekonečné řady roztomilých plavovlásek.
Vzpomínáte si na upjatou a nehezkou vychovatelku z komedie Miroslava Cikána Příklady táhnou? Slečna Klára Pěkná, která se díky změně poměrů v rodině starosvětské babičky Růženy Bártlové promění z ošklivého káčátka v okouzlující, moderní a půvabnou mladou dámu, se stala nejvýraznější filmovou rolí Vlasty Hrubé, vystupující občas i pod příjmením Krasovská. Kouzelnými sexy blondýnkami, většinou pocházejícími z takzvaných lepších rodin, se to ale v žánrově nenáročných filmech první republiky přímo hemžilo, takže mnohé už upadly navždy v zapomnění. Vlasta byla navíc zapomenuta cíleně.
Andula vyhrála:
Dětská hvězdička
Dcera pražského krejčího Aloise Hrubého se narodila 15. prosince 1918 a dětství prožila s mladším bratrem na Královských Vinohradech. Odmalička se ráda předváděla, takže se stala velmi brzy úspěšnou ochotnickou dětskou hvězdičkou, a navíc si prosadila soukromé hodiny zpěvu. Bez herecké průpravy odstartovala kariéru už v šestnácti letech v holešovické Uranii a brzy dostala angažmá ve Velké operetě, kde zářila jako obdivovaná operetní subreta. Mimo jiné zpívala i s Kocourkovskými učiteli, hrála v Divadle Vlasty Buriana, v smíchovském Švandově divadle Járy Kohouta, a pak až do osvobození v roce 1945 v Tylově divadle.
Jedna z dlouhé řady
Na stříbrné plátno ji přivedl poprvé v roce 1935 režisér Miroslav Cikán jako sestru Červeného kříže v romantickém dramatu Král ulice, doprovázeném písničkami populárního Karla Hašlera, který nejenže ztvárnil hlavního hrdinu, ale také se podílel na scénáři. V dalším roce si už zahrála ve třech filmech a ve venkovské komedii Lojzička, natočené podle divadelní hry Járy Kohouta, si také poprvé před kamerou zazpívala. Pak už nabídek přibývalo, nejúspěšnějším se pro ni stal rok 1938, kdy se objevila v osmi filmech. Nejvýraznější roli, domácí učitelku Kláru Pěknou v komedii Příklady táhnou, ale ztvárnila až o rok později. Současně ale také spolupracovala s rozhlasem, mimo jiné se například podílela v roce 1939 dramatizaci operety Na tý louce zelený.
Štěstí pro dva:
Za hlasem srdce
V roce 1940 si zahrála v šesti filmech, mimo jiné primadonu Marii Sittovou v hudebním melodramatu režiséra Vladimíra Slavínského To byl český muzikant, které bylo věnováno životní pouti proslulého kolínského kapelníka a skladatele Františka Kmocha. V době německé okupace se stal film oslavou české kultury a nepoddajných českých povah. Mimořádný úspěch měl nejen za války, ale i po osvobození, kdy se do kin vrátil a nenechaly si ho ujít téměř čtyři miliony diváků. Do roku 1940 si Vlasta zahrála ve více než třiceti filmech, pak se ale odmlčela z velmi prozaického důvodu. Provdala se totiž za německého obchodníka Lothana Wiedera a podílela se na oficiálním rozhlasovém vysílání pro české dělníky, nasazené v Německu. Manželství ale skončilo brzy rozvodem, takže se v roce 1944 vrátila na operetní scénu a také ještě jednou před filmovou kameru. V bláznivé kriminálce režiséra Miroslava Cikána Paklíč ztvárnila vypočítavou podvodnici Lilian Škardovou alias Fronu.
Nevhodný manžel
Válečným manželstvím s Němcem si pořádně zavařila, po osvobození se na ni zaměřila odborová komise divadelníků stejně jako na většinu kolegů, kteří za války veřejně vystupovali. Vyšetřování bylo nakonec zastaveno, protože se nepodařilo Vlastě žádnou negativní spolupráci s nacisty prokázat. Během té doby ale nesměla veřejně vystupovat, takže ani není divu, že v roce 1946 využila příležitosti a odjela do Velké Británie, kde se stala její důvěrnou přítelkyní Adina Mandlová. Alespoň na dálku finančně podporovala některé dřívější české kolegy, kteří měli ve vlasti problémy, a protože opustila Československo oficiálně, mohla poměrně často navštěvovat bratra. Koncem padesátých let se znovu provdala ve Venezuele a přijala manželovo příjmení Alvarez. Často ale pobývala u jeho příbuzných v Spojených státech na Floridě, kde také v roce 1996 zemřela. Pochována je ve Venezuele.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Miloš Fikejz: Český film - Herci a herečky, Ondřej Suchý: Čemu se smála Adina Mandlová)
Vložil: Adina Janovská