Na humor krále Havlovy Lucerny sázel i Frič aneb Život pod neustálou hrozbou paragrafů. Tajnosti slavných
24.03.2023
Foto: Se svolením Ondřej Suchý
Popisek: Hvězda studentských komedií pro pamětníky Richard Antonín Strejka
VIDEO Jeho úsměv od ucha k uchu a leckdy trochu naivní vtípky publikum milovalo, jeho duši ale tížil šedý mrak. Není divu, že Fričův rozpustilý študák své soukromí dlouhá desetiletí tajil. Až do roku 1960 totiž byla homosexualita v Československu trestná.
„Věta Kosínova? Kozinova věta zní: Lomikare, Lomikare, zvu tě na boží súd – hin sa hukáže!“ Nesmrtelná hláška ze studentské komedie Martina Friče Škola základ života spolehlivě rozesměje dodnes, jméno představitele nepozorného septimána Holouse si ale nejspíš vybaví jen málokdo. Přitom tisíce dětí milovaly jeho hlas, který propůjčil prvním nahrávkám Ferdy Mravence na gramofonových deskách. Se změnou režimu ale na něj filmaři téměř ze dne na den zapomněli a okouzlujícího komika Richarda Antonína Strejku to prý nikdy nepřestalo mrzet.
Škola základ života:
První Louskáček
Narodil se 13. prosince 1908 v Praze a v dětství byl sedm let členem dětského baletního souboru Augustina Bergra při pražském Národním divadle. V patnácti letech se představil publiku jako první Louskáček v stejnojmenném baletu Petra Iljiče Čajkovského, už tenkrát mu ale ze záhadných důvodů nemohli přijít na jméno, takže byl v programu uveden jako Josef. Ve skutečnosti se jmenoval Strejček a hereckou průpravu získal ve Vinohradském divadle pod vedením režiséra Jaroslava Kvapila a herce Bohuše Zakopala. První významnější angažmá získal jako herec a operetní zpěvák v kladenském divadle, postupně pak působil na řadě scén ve větších městech.
Miláček Havlovy Lucerny
V roce 1930 získal angažmá jako mladokomik, zpěvák a tanečník ve Velké operetě, současně také vystupoval i v legendárním kabaretu Červené eso, který založil v roce 1932 producent a divadelní podnikatel Josef Antonín Háša, v holešovické Uranii a v Malé operetě na Vinohradech. V roce 1935 se stal členem souboru Nového divadla Oldřicha Nového, sezónu 1938-1939 ale prožil v ostravském Národním divadle moravskoslezském, kde si zahrál dokonce v třinácti inscenacích. V roce 1942 začal působit v kabaretním souboru Petra Říhy. Po jediném roce pak dostal nabídku, která se neodmítá, až do konce druhé světové války byl konferenciérem a miláčkem publika kabaretních pořadů v Havlově Lucerně.
Příklady táhnou:
Student s prořídlou kšticí
Vedlejší filmovou roli, jednoho z hostů v baru, mu poprvé nabídl v roce 1934 režisér Vladimír Majer v komedii Rozpustilá noc. Jeho devízami byly nezdolný temperament, až dětská hravost, nekomplikovanost a nekonfliktní povaha, takže není divu, že se stal v třicátých letech osvědčeným představitelem rozpustilých mladíků a studentů. Studentský věk mu publikum ochotně věřilo i v době, kdy už měl tři křížky na krku a vlasy mu začaly trochu řídnout. Velkou komickou hvězdou se sice nestal, rozhodně byl ale vždy nepřehlédnutelný a až do počátku války si zahrál v čtrnácti filmech.
Průšvihář Peterka
Těsně před okupací ztvárnil v legendárních komediích tři postavy, které mu vynesly největší popularitu především u tehdejší mládeže. Kdo by neznal jeho Tondu Holouse z Fričovy komedie Škola základ života, Tondu Peterku v Cestě do hlubin študákovy duše a potrhlého studenta architektury Vaška z filmu Miroslava Cikána Příklady táhnou. Pak si ještě zahrál studenta medicíny Jaroslava v dramatu Jiřího Slavíčka Směry života, vrchního číšníka Pavla v melodramatu Karla Špeliny Adam a Eva, studenta Jaromíra Turečka v komedii Zdeňka Gino Hašlera Prosím, pane profesore!, tanečníka Burnuse v Špelinových Peřejích a reportéra v Minulosti Jany Kosinové. Po roce 1940 ale spolupráci s filmem přerušil, protože si nechtěl zadat s německými filmaři.
Cesta do hlubin študákovy duše:
Na vedlejší koleji
Po osvobození prošel Divadlem kolektivní tvorby, Divadlem Státního filmu, Divadlem Československého státního filmu v Karlíně, ve světě filmu už ale na něj zbylo jen několik štěků. V roce 1946 si zahrál kancelistu Špachtu v historickém dramatu Karla Steklého Průlom a strážného v parodii na americké westerny Pancho se žení. Pak se před kameru vrátil až v roce 1950 jako hostinský V trestném území Miroslava Hubáčka, brigádník v komedii Oldřicha Lipského a Jana Strejčka Slepice a kostelník a jeho poslední filmovou postavou se stal přísedící u soudu v dramatu Jiřího Lehovce Přiznání. Poté už na něj filmaři definitivně zapomněli.
Že prý ho nikdo nezná
Od padesátých let působil na různých divadelních a kabaretních scénách a v zájezdových estrádách a do roku 1957 v pražské Alhambře, v osmdesátých letech byl členem pomocného hereckého sboru pražského Československého rozhlasu. Navenek vždy veselý, v soukromí byl spíš samotář. Dlouhá léta žil se svou sestrou a po její smrti se přestěhoval do garsonky k příteli. O dvacet let mladší kostýmní výtvarník, televizní architekt a scénograf Ladislav Branč se mu stal oporou i v době, kdy vážně onemocněl. Nepřestával věřit, že nad rakovinou prostaty zvítězí, osud ale rozhodl jinak. Něžný komik a někdejší partner slavných filmových hvězd Richard Antonín Strejka zemřel 2. září 1990 v Praze. Branč se pak snažil dostat jeho urnu do hrobu herců bez rodin na pražském Vyšehradě, Herecká asociace to ale odmítla s argumentem, že Strejku nikdo nezná. Podařilo se to až v roce 2012, poté co ho Aleš Cibulka zařadil do svého kalendáře pro filmové pamětníky.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Šemanovice Ondřeje Suchého, Český rozhlas, Dějiny českého divadla)
Vložil: Adina Janovská