Od silnic a mostů přes satirický kabaret až do Svobodné Evropy. Tajnosti slavných
22.03.2023
Foto: Se svolením soukromý archiv Adiny Janovské
Popisek: Svérázný satirik, kabaretiér a dramatik Jan Snížek na podpisové kartě z roku 1945
VIDEO Majitel významné stavební firmy upsal celý svůj život satiře. Přestože mu za války tleskala celá republika, filmaři se chopili jeho díla jenom jednou. A levicovým ideologům už pak nešel jeho humor pod nos vůbec.
Kdo by neznal jedinečnou komedii Příklady táhnou, kterou natočil v roce 1939 Miroslav Cikán. Vsadil tehdy na mimořádný talent velké dámy Národního divadla Růženy Naskové, která mistrovsky ztvárnila přísnou, starosvětskou a hypochondrickou starou dámu, v kontrastu s divokostí populární filmové komičky Nataši Gollové. Filmová babička Růžena Bártlová je zásadně proti všem novotám, především ale nemá ráda mladé muže, na které podle ní není sebemenší spolehnutí. Dvě vnučky a jejich přátelé ji ale postupně přesvědčí, že ani ta „dnešní mládež“ není vlastně tak úplně zavrženíhodná. Málokdo dnes ale ví, že se roztomilý příběh, který vnášel špetku radosti do duší diváků, sužovaných německým nacismem, zrodil na motivy divadelní hry Jana Snížka. Mimořádného kabaretiéra, jenž dokázal v těžkých válečných letech vybudovat divadlo, které parodovalo konvenční literární, divadelní a filmovou tvorbu.
Úspěšný podnikatel
Dramatik, spisovatel, režisér a herec Jan Snížek se narodil 28. prosince 1904 v pražském Podskalí, některé prameny ale uvádějí rok 1902. Jeho otec Antonín byl bohatý stavitel, který projektoval a stavěl před válkou v Československu většinu asfaltových silnic. Po maturitě na reálném gymnáziu v Křemencově ulici Jan začal v roce 1923 studovat na fakultě architektury ČVUT a po získání inženýrského titulu pracoval na stavbách silnic a komunikací. Už během studia ale začal uvádět první satirická pásma se svou avantgardní skupinou Nezávislí v Divadle Na slupi. V roce 1927 si založil vlastní firmu na stavbu silnic, mostů a regulaci vodních roků, v zimních měsících, kdy stavební práce skomíraly, ale podnikal výpravy do Afriky, kde natáčel dokumenty a přírodovědné filmy. A protože se mu dařilo, stal se brzy i majitelem továrny na léčiva Medica v Praze Na Poříčí. V roce 1933 se oženil s členkou činoherního souboru Národního divadla Boženou Helclovou, s níž měl syna Pavla.
Příklady táhnou:
Návrat k divadlu
V roce 1938 se vrátil k milovanému divadlu, jeho trampská veselohra Příklady táhnou měla slavnostní premiéru v Stavovském divadle na Silvestra. Postavu přísné a konzervativní babičky Růženy Bártlové napsal takzvaně na tělo Růženě Naskové a představení bylo tak úspěšné, že se ho vzápětí chopil filmový režisér Martin Frič. A dobře věděl, proč Naskovou obsadil do hlavní role i ve svém filmu. Snížek začal vzápětí vystupovat v Umělecké besedě s improvizačním pásmem Rozmarné zrcadlo, v roce 1940 zformoval pod názvem Rozmarné divadlo skupinu profesionálních herců a stal se jejím uměleckým a obchodním šéfem. Zrodila se tak první úspěšná parodie na oficiální činohru, operu a operetu, zpočátku jako ochotnická představení na zábavách, pak vystoupeními na soukromých večírcích pro uzavřenou společnost. Až do uzavření českých divadel 1. září 1944 pak hráli postupně na šesti divadelních scénách, v Umělecké besedě, Divadle Járy Kohouta, Nezávislém divadle, Unitarii, Rokoku a na Hajnovce.
Kritika se neodpouští
Po osvobození Snížek činnost obnovil už v srpnu 1945 v divadle Rokoko, kde uvedl jevištní pásmo Bouráme dějiny, které bylo upravenou verzí divadelní hry Jana Pixy. V roce 1946 napsal hru Doba osvobozená, alegorii na poválečnou dobu, v níž proti sobě postavil v milostném trojúhelníku ruského manžela a amerického milence. Není ale známo, že se varování před osudovým rozhodnutím o další politické orientaci země dočkalo jevištního zpracování. Pomyslný varovně vztyčený prst se stal jednou z příčin útoků levicových ideologů, takže už v roce 1946 Rozmarné divadlo oficiálně zaniklo, a Jan Snížek pak působil jako hlavní režisér, autor i herec revuální scény Alhambra.
Cesta za svobodou
Vlivem událostí roku 1948 nakonec Jan Snížek emigroval už v říjnu přes Vídeň a Salzburg do Francie, kde začal pořádat pravidelné divadelní večery pro emigranty. V letech 1951-1953 působil v mnichovské redakci Rádia Svobodná Evropa, v níž patřil k zakladatelské generaci a kde měl svůj pravidelný satirický pořad, nazvaný Snížkovy rozmarné úvahy. Až v roce 1952 se podařilo emigrovat i jeho manželce Boženě a synu Pavlovi. V roce 1955 se rodina přestěhovala do New Yorku, kde Jan zpočátku působil v Newyorském divadle. Pak založil s Járou Kohoutem Krajanské divadlo, s nímž jezdil po celých Spojených státech i Kanadě a v němž během šestnácti let inscenoval vlastní hry i českou klasiku. Do své vlasti se český dramatik, kabaretiér, režisér a divadelní podnikatel Jan Snížek už nikdy nevrátil, zemřel v New Yorku 26. října 1971.
(zdroje: Wikipedia, FDB, Encyklopedie amatérského divadla, Marta Poštulková: Jan Snížek v kontextu českého kabaretu v letech 1920-1948, Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského)
Vložil: Adina Janovská