Padni komu padni aneb Svérázný humor a životní lásky mohutného tvrďáka. Tajnosti slavných
20.03.2023
Foto: Se svolením Supraphon
Popisek: Legendární skladatel, textař a klávesista Petr Skoumal
AUDIO / VIDEO „Říkali, ti, že pravda zvítězí, ale zapomněli říct kdy…“ Znáte Poločas rozpadu? Když to zpíval, běhal mráz po zádech. Geniální muzikant měl vždy co říct a se stejnou lehkostí dokázal rozjásat dospělé publikum i ty nejmenší. Třeba když šel jeho malý bobr spát.
Mimořádný hudebník, skladatel a textař, vzdělaný, s obrovským rozhledem a jedinečným smyslem pro humor, padni komu padni. Petr Skoumal byl autorem téměř osmi stovek skladeb a nejvíc miloval jazz, i když ho sám nikdy nehrál. Říkával, že mu k němu cosi schází, co se prostě nelze naučit. Letos 7. března by mu bylo už 85 let. K jeho nedožitým narozeninám vydal Supraphon album Pět myšů, které přináší výběr jeho nejlepších písniček pro malé i velké. Na texty Emanuela Frynty, Pavla Šruta, Jana Vodňanského, Františka Halase a Zdeňka Svěráka jich zkomponoval a nahrál stovky. Díky vtipným textům a originálnímu podání nepřestávají okouzlovat svým humorem a poetikou legrační absurdnosti na celý život.
Pět myšů:
Muzikantem odmalička
Narodil se v roce 1938 předním překladatelům z angličtiny. Matka Hana byla židovského původu, takže i s manželem skončila v sběrném táboře v Rakousku a Hanina celá rodina zahynula v nacistických koncentračních táborech. Po osvobození se odstěhovali na čtyři roky do Londýna, kde Aloys Skoumal působil jako československý kulturní atašé. Po únoru 1948 se domů vrátili a živily je překlady. Petr zpíval ve sboru Schola Kantorum, kde si ho vyhlédli filmaři jako představitele jako jednoho z žáčků v historické komedii Otakara Vávry z roku 1946 Nezbedný bakalář. Současně se ale učil i písničky Voskovce a Wericha. Nejprve vystudoval dirigování na Pražské konzervatoři, pak pokračoval na brněnské JAMU oborem řízení sboru. Už v Brně začal skládat scénickou hudbu a písně pro poetické večery Divadla X.
Když jde malý bobr spát:
S úsměvem idiota
V letech 1962-64 absolvoval vojenskou službu jako hudební redaktor, korepetitor a klavírista v Armádním uměleckém souboru, v němž se potkal s budoucími kolegy Jiřím Zahajským, Jiřím Kodetem a Jiřím Hrzánem. Začal psát scénickou hudbu a externě spolupracoval v rozhlasem. V roce 1966 se stal režisérem a hudebním dramaturgem pražského Činoherního klubu. Začal hrát v Redutě, Ateliéru a Divadle hudby s Janem Vodňanským, vrcholem jejich spolupráce se staly parodické scénky, básně a písničky. První představení, nazvané S úsměvem idiota, se zrodilo v roce 1969, následovalo Hurá na Bastilu a S úsměvem donkichota. V některých textem ale velmi trefně a sarkasticky reagovali na vývoj společenské situace, takže není divu, že se s nástupem normalizace stali nepohodlnými.
Ani děti nepomohly
„Naše nápady se prolínaly, mě směrem do hudby a jemu směrem do textu. Pak už jsme nerozlišovali autorství hudby a textu. Všechno jsme prezentovali jako dvojice Vodňanský Skoumal,“ zavzpomínal Vodňanský pro rozhlas.cz. Koncem roku 1973 ale dostali definitivní stopku, museli z divadla odejít, nesměli ani do rozhlasu a na obrazovku. Vystupovali jen tu a tam na malých scénách, nejprve v Olympiku v Spálené ulici, později už jen v klubech, například v Edenu na vysokoškolských kolejích na Strahově či na Petynce. A začali se věnovat tvorbě pro děti. Jejich činnost alespoň na čas přikryla Sekce mladé hudby Svazu hudebníků, takže znovu mohli alespoň krátce vystupovat. V roce 1981 ale přišlo další udání, takže raději dobrovolně ukončili spolupráci. Znovu se pak setkali ne jednom pódiu až koncem roku 1989 v klubu Na Chmelnici.
Pověz, miláčku:
Útěk do fantazie
Od roku 1981 se Petr Skoumal zaměřil na samostatnou tvorbu pro děti i dospělé, hranice mezi těmito dvěma směry ale nikdy nebyla jasně dána a díky jeho osobitému stylu řadu jeho dětských písniček milují všechny generace. V ateliéru, který mu poskytl kamarád v suterénu své vily na Břevnově, psal takzvaně do šuplíku texty, sám k nim skládal hudbu s klávesami, automatickými bicími a syntetizátory, časem přidal i smyčce. Dlouho ale jeho písničky znalo jen publikum domácích či tajných koncertů, pak je začali hrát Michal Prokop či Vladimír Mišík. „Byl jsem zalezlý ve studiu, kde se mi líbilo být sám… Do značné míry to byl únik před realitou, nikdo totiž nepočítal s tím, že se poměry v dohledné době změní,“ přiznal později. Jeho nahrávky se šířily na magnetofonových kazetách, v druhé polovině 80. let vstoupil nakrátko na rockovou scénu jako klávesista ETC... Vladimíra Mišíka. A jeho první LP album, nazvané …se nezblázni, mohlo vyjít až v roce 1989.
Poločas rozpadu
V reakci na potlačení demonstrace na Václavském náměstí složil v roce 1989 píseň Svatý Václave, která zazněla v Divadle na Vinohradech v inscenaci Záviš z Falkenštejna. V roce 1990 vydal druhé album Poločas rozpadu, a pak dál pokračoval v sólové dráze. Poslední album Nebo cibule vydal v roce 2006. Složil hudbu k více než dvěma stům divadelních a televizních inscenací i řadě filmů, mimo jiné například Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Nejistá sezóna, Jára Cimrman ležící, spící či Rozpuštěný a vypuštěný, mimořádná je jeho hudba k televizním Večerníčkům Maxipes Fík, A je to! a Bob a Bobek, psal hudbu pro řadu zpěváků a muzikantů. V 90. letech se vrátil k tvorbě pro děti albem Kdyby prase mělo křídla, na němž jeho hudba provází texty Jana Vodňanského, Emanuela Frynty a Pavla Šruta. A mělo takový úspěch, že podle nich a stejnojmenného recitálu vznikla v roce 1996 úspěšná inscenace Jana Borny v Divadle v Dlouhé. Hrála se až do roku 2013 a během let ji zhlédlo neuvěřitelných 120 tisíc malých diváků.
Starej pán:
Téměř osm pokladů
S první manželkou Marií měl v roce 1968 syna Davida. Po rozvodu byla léta jeho životní partnerkou herečka Táňa Fischerová, s níž měl v roce 1976 syna Kryštofa, který se ale narodil vážně fyzicky i mentálně postižený. Po letech se oženil podruhé s o dvaadvacet let mladší herečkou Ilonou Svobodovou a v roce 1991 se jim narodil syn Filip. V dubnu 2014 byl vyznamenán u příležitosti výročí OSA a o dva měsíce později získal cenu pro nejúspěšnějšího českého autora v zahraničí za rok 2013. Mimořádný hudebník, skladatel a textař Petr Skoumal zemřel po dlouhé nemoci 28. září 2014 v Praze. Ochranný svaz autorský registruje ve své databázi 779 jeho skladeb.
(zdroje: Wikipedia, Divadlo v Dlouhé, Český rozhlas, Rockový-svět.cz, Česká televize, Supraphon)
Vložil: Adina Janovská