Proč jsme tam, kde jsme aneb Deset směrnic (k likvidaci lidstva) stačí, drahoušku. Svět Tomáše Koloce
komentář
18.03.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Média sehrávají v ovládnutí lidstva klíčovou roli
Gigantický experiment, jemuž jsme v posledních letech, měsících a dnech vystaveni, se dá jen těžko stručně shrnout. Autor se o to pokusil pomocí desetera jevů sociálního ovládání, které popsal jeden z géniů našeho věku, lingvista Noam Chomsky.
Je tomu už dvacet let, co jsem opustil vysokoškolské lavice, a můj osobní pocit je, že jsem v nich víc prožil, než se v nich naučil. Něco však přece. Náš učitel lingvistiky, docent Miroslav Vondráček, nás učil, že jeho věda stojí na dvou géniích. Jedním byl zakladatel moderní lingvistiky, Švýcar Ferdinand de Saussure (1857-1913), a druhým Američan Noam Chomsky (1928), který dosud žije a je často nazýván Einsteinem lingvistiky. Chomského kniha Syntaktické struktury (1957) popsala jazyk jako biologický rozměr, kterému se zdravý, nově narozený člověk nemusí nijak těžko učit, protože do něj „vklouzne“ stejně jako do dýchání, pití a sání. Tato kniha byla týdeníkem Time zařazena mezi sto nejdůležitějších knih literatury faktu za celé století.
Chtělo by se mi říct, že podle Chomského je jazyk pro člověka to, co pravda pro dítě z pohádky Císařovy nové šaty, což vlastně charakterizuje i jeho samého. Jeho příjmení sice pochází z běloruského města Čomsk, odkud pocházeli jeho předkové, ale já myslím, že je příbuzný s ukrajinským čom?, což znamená proč? (ano, jeho rodiče byli z oblasti, kde se dnes rozhoduje o osudu světa). Chomsky totiž odjakživa svůj profesionální zvyk jít pod povrch slov aplikuje i na jití pod povrch věcí, a to i ve svých názorech na politiku, což mu mimo jiné vyneslo zákaz návštěvy země jeho dávných předků, Izraele, a ani v České republice není dvakrát vítán, především pro své poznámky k „mýtu Václav Havel“.
Jeho žák, docent mediálních věd na argentinské Univerzitě v Buenos Aires Eduardo Aliverti (1956), na začátku stávajícího desetiletí sestavil kompilát z Chomského knih a přednášek, v němž shrnul deset základních sémantických metod manipulace lidského vědomí, které používají politici, úřady a média celého světa k formování „obecného veřejného souhlasu“. Nevím, jak vám, ale mně se Noamem Chomským popsané desatero zdá být den ode dne aktuálnější a jeho body používanější:
1. Odvedení pozornosti
Hlavním prvkem manipulace společnosti je odvedení pozornosti lidí od důležitých problémů a rozhodnutí politických a ekonomických vládnoucích kruhů neustálým sycením informačního prostoru bezvýznamnými zprávami. Metoda odvedení je velmi důležitá proto, aby se zabránilo tomu, aby občané získali důležité vědomosti v oblasti moderních filozofických trendů, pokročilé vědy, ekonomie, psychologie, neurobiologie a kybernetiky. Namísto toho je informační prostor naplněn zprávami o sportu, šoubyznysu a dalších směrech, založených na pozůstatcích lidských instinktů. Od erotiky po tvrdou pornografii a od rodinných příběhů až po pochybné způsoby, jak rychle a snadno vydělat peníze.
2. Problém – reakce – řešení
Vytvoří se problém, druh „spontánní situace“, který má vyvolat určitou reakci mezi obyvatelstvem s tím, aby si ono samo vyžádalo přijetí opatření, která jsou potřebná pro vládnoucí kruhy. Například se uvolní spirála násilí ve městech nebo zorganizují krvavé teroristické činy, aby občané požadovali přijetí zákonů na posílení bezpečnostních opatření a prosazování politiky, která porušuje občanské svobody. Druhá metoda je způsobit nějakou ekonomickou, teroristickou nebo technickou krizi, která by přinutila lidi přijmout v mysli opatření k odstranění důsledků, jako „nevyhnutelné zlo“, ačkoli dané důsledky porušují jejich základní práva. Je třeba pochopit, že krize se nikdy nerodí samy od sebe.
3. Posloupnost
K dosažení přijetí nepopulárního opatření stačí zavádět ho postupně – den za dnem, rok za rokem. Tímto způsobem se v 80. a 90. letech minulého století na celém světě navázaly zásadně nové socioekonomické podmínky (neoliberalismus): minimalizace funkcí státu, privatizace, nejistota, nestabilita, masová nezaměstnanost, plat, který již neposkytuje slušný život. Kdyby se to všechno stalo současně, určitě by to vedlo k revoluci.
4. Odklad výkonu
Dalším způsobem, jak prosadit nepopulární rozhodnutí, je představit ho jako „bolestivé, ale nezbytné“ a v této chvíli získat souhlas občanů na jeho zavedení v budoucnosti. Je mnohem snazší přijmout jakoukoliv oběť v budoucnu, nežli v současnosti. Za prvé, protože se to nestane okamžitě, a za druhé, protože většina lidí má vždy tendenci k naivním nadějím, že „zítra se vše změní k lepšímu“ a nakonec se podaří vyhnout obětem, které se od nich požadují. To dává občanům více času zvyknout si na myšlenku změn a pokorně je přijmout, když přijde čas.
5. Infantilizace lidstva
Většina propagandistických projevů, zaměřených na širokou veřejnost, používá takové argumenty, archetypy, slova a intonaci, jako bychom mluvili k dětem školního věku se zpožděním vývoje nebo duševně postiženým jedincům. Čím silněji se někdo pokouší zavádět posluchače, tím více se snaží používat infantilní obraty. Proč se tak děje? Pokud někdo osloví osobu, jako by jí bylo 12 let, pak z důvodu ovlivnitelnosti, v odpovědi nebo reakci této osoby pak pravděpodobně nebude přítomno žádné kritické hodnocení, což je typické pro děti či pro dospělé, kteří se tímto druhem diskurzu vracejí do dob, kdy mluvili s učiteli či vychovateli.
6. Důraz na emoce
Vliv na emoce je klasická technika neurolingvistického programování, zaměřená na blokování schopnosti lidí racionálně analyzovat a nakonec i na schopnost kriticky interpretovat, co se děje. Použití emocionálního faktoru umožňuje otevřít dveře do podvědomí, aby se tam mohly vštípit myšlenky, touhy, obavy, pacifikace nebo udržitelné vzorce chování. Zaklínadla o krutém terorismu nepřítele, o tom, jaká nespravedlivá je někde vláda a jak tam trpí hladoví a ponížení, zanechávají skutečné příčiny toho, co se děje za kulisami. Emoce jsou nepřítelem logiky.
7. Debilizace obyvatelstva
Důležitou strategií je zajistit, aby lidé nebyli schopni porozumět technikám a metodám, užívaným k jejich řízení a manipulaci, a podřídit jejich užívání své vůli. Kvalita vzdělávání, poskytovaného ovládaným sociálním skupinám, musí být průměrná, aby nevědomost, která odděluje ovládané sociální skupiny od ovládajících, zůstala na úrovni, kterou ovládané skupiny nemohou překonat.
8. Propagace módy průměrnosti
Systém se snaží implementovat myšlenku, že je módní být hloupý, vulgární, nevychovaný, nekulturní a nemúzický. Cílem je zabránit lidem v tom, aby měli příležitost rozšířit své vědomí do širších, hlubších a kultivovanějších rozměrů světa.
9. Pěstování pocitu viny
Další strategií je přimět člověka, aby věřil, že pouze on je vinen za své vlastní neštěstí, které se děje z důvodu nedostatku jeho možností, schopností nebo úsilí. Výsledkem je, že člověk se místo toho, aby se vzpíral proti ekonomickému systému, začíná zabývat sebezničením a za vše se sebeobviňovat, což nakonec způsobuje depresivní stav, který vede (mimo jiné, horší důsledky) minimálně k nečinnosti.
10. Vynikající znalost člověka
Pokroky ve vývoji vědy za posledních 50 let vedly k vzniku rostoucí propasti mezi znalostmi běžných lidí a informacemi, které vlastní a využívají ovládající skupiny. Díky biologii, neurobiologii a aplikované psychologii má systém k dispozici pokročilé znalosti o člověku v oblasti fyziologie a psychiky. Systém se dokázal dozvědět o běžném člověku víc, než o sobě ví on sám. To znamená, že ve většině případů má nad lidmi větší kontrolu, než mají oni sami nad sebou.
Zdroje: Naom Chomsky: Syntaktické struktury, Eduardo Aliverti: La democracia
Vložil: Tomáš Koloc