I velcí muži mají v sobě nějakého prasáckého démona. Když Petr Kolečko točil film o dědečkovi, jako by předpověděl vlastní příběh. O kom se mluví

Foto: Se svolením Bioscop / Miloš Schmiedberger

Popisek: Scenárista a režisér Petr Kolečko při natáčení filmu Zbožňovaný

Větu o prasáckém démonovi pronesl scenárista a režisér Petr Kolečko v době, kdy byl v kinech uveden jeho druhý celovečerní film Zbožňovaný. Takovými výroky kolem sebe hází běžně. Možná má suverénní nekorektnost opravdu v genech, možná je to intelektuální póza. To ví jenom on sám. A že se o něj ženské přetahují? Pro jednu si přece nerozhází všechny...

Jedno manželství, jeden vášnivý vztah s krásnou modelkou, tři synové. Nyní temperamentní zrzka, která si nenechá jen tak něco líbit a jde si za svým, tedy za Kolečkem. Jenže on si občas odskočí k předchozí přítelkyni a kdo ví, možná občas pokecá i se svou první a jedinou manželkou. Ta jediná to totiž má všechno dávno vyhodnocené, a protože otec jejích dvou synů není žádný milionářský floutek, ale inteligentní a pracovitý autor divadelních her, scénářů i režisér filmů, určitě neodpírá klukům, aby od něj nasávali nějaká ta moudra. Matky to mají svým způsobem vždycky jednodušší, chlapi sice utečou za jinou, ale o syny přijít nechtějí. Takže i Aneta Vignerová má v tomto smyslu o Kolečkovu přítomnost ve svém životě postaráno. Petr Kolečko své děti jistě neodloží spolu s jejich matkami, už protože pochází z rodiny, kde vztah k dětem byl brán zodpovědně a vážně.

S Anetou Vignerovou v show 7 pádů Honzy Dědka; foto se svolením FTV Prima

Po kom jen ten chlapec je...

Uznávaný scenárista se rád nechává vidět na červených kobercích a jiných společenských událostech. Občas ho doprovází maminka, půvabná a noblesní dáma, po jejímž boku se nemusí bát žádného skandálu. Přitom právě ona mu poskytla z rodinných letopisů námět na film o muži, který žil životem velice skandálním. Dědeček Petra Kolečka byl lékař, vynikající pediatr, vážený všemi rodinami svých pacientů. Zároveň ale po léta žil v podstatě v bigamii. Kromě manželky měl ještě dlouholetou přítelkyni a plul mezi oběma svými domovy na obláčku obletovaného muže. Na malém městě to věděli všichni, věděly to i Petrova babička a matka. Babička se tvářila, že o tom neví, protože to byl nejspíš jediný způsob, jak si nerozbít manželství.

Právě tenhle rodinný příběh uvolnila Petrova maminka pro scénář k filmu Zbožňovaný. Ten samozřejmě není opsán ze života, příběh je pozměněný, nicméně základ je pořád v dědečkově životě. „Můj děda byl na jednu stranu strašně intelektuálně, květnatě se vyjadřující, na druhou stranu byl hovado, to mám po něm,“ řekl Petr Kolečko v rozhovoru pro Expres v době natáčení filmu. A zároveň dodal, že to hovadství nepovažuje za nic špatného. Naopak doufá, že ho zdědí i jeho synové, protože je to pozitivní vlastnost.

Co všechno patří k onomu hovadství si můžeme jen představovat, scenárista se v tom smyslu nijak nešíří. Ale můžeme se domnívat, že je to nejen životní styl, ale také způsob myšlení. Patří k němu lehce neomalené společenské chování, přezíravost k předsudkům, do značné míry pak i egocentrismus založený na tom, že dotyčnému je jedno, co si o jeho způsobu života myslí ostatní. Neodmyslitelným faktorem je smysl pro humor, mnohdy nevybíravý, ostrý jako břitva, tak jak ho známe z Kolečkových nejlepších scénářů. Stačí připomenout Okresní přebor, MOST!, Trpaslíka nebo Vyšehrad.

Humor nemá hranice

Martin Veselovský se v rozhovoru na DVTV před časem Petra Kolečka zeptal, jestli pro něj existuje něco, z čeho není dobré si dělat legraci. Zaznělo kategorické: „Ne! Já si myslím, že ze všeho se dá dělat sranda.“ Smrt, pohřby, rakovina? „Komedii o rakovině jsem napsal už dávno pro divadlo. A říká se, že do dobré komedie patří smrt. Já se k tomu stavím tak razantně, protože si myslím, že ta hranice korektnosti a humoru by se opravdu měla na té ose někam posunout. Že to, kam jsme se dostali, moc nejde. Pro mě je neakceptovatelné, co se dovídám třeba od kolegů ze Spojených států.“

Vida, možná tady to máme. Petr Kolečko si prostě nebere servítky a s intelektuálským klidem pálí do současného hyperkorektního světa jednu dávku ostrých střel za druhou. Vzhledem k tomu, že korektnost by v naší společnosti byla některými kruhy ráda viděna, mezi lidmi ale velkou podporu nemá, stává se Petr Kolečko tak trochu personou non grata. A jak ho nejsnadněji odstřelit, než ho protáhnout bulvárem jako nechutného záletníka?

S Denisou Nesvačilovou při natáčení sportovní komedie Přes prsty; foto se svolením CinemArt

Lhostejnost k bulvárním senzacím

Přišel do společnosti s pořezanou rukou. Trochu se doma s Denisou Nesvačilovou poškorpili, údajně protože mu našla v telefonu polonahé fotografie bývalky Anety Vignerové, a trošku víc se rozmáchla nožem, který zrovna vyndavala z myčky. To je ale situace! A představte si, Petr se šel nechat ošetřit a od doktora zamířil rovnou k Anetě. No, má tam asi stále otevřené dveře, tak se tam šel schovat před rozezlenou zrzkou, a trochu si popovídat. Zrzku si ovšem rychle usmířil a na oné společenské události už zase byli ruku v ruce.

Co k tomu říct, když hlavní aktér se k tomu staví s lhostejným mávnutím ruky? Že je, jak sám přiznává, nejen při práci, ale i v soukromí trochu namachrovaný kretén? Pak by ho ale holky asi tolik nechtěly mít doma, že? Prostě to s nimi asi umí, což obnáší také laskavost, pozornost, projevy náklonnosti. Nejspíš si je schovává do úplného soukromí a svou namachrovanou pózu ukazuje veřejnosti. Ale to je věc jeho a jeho partnerek, bulvár stejně může jen spekulovat.

Osobně někdy vyčítám Petru Kolečkovi přílišné chrlení slov na papír, jako by mu bylo trochu jedno, že některé scénáře jsou zcela mimo jeho nastavenou silnou linii nekorektních komedií se syrovým společenským dopadem. Spolupráci na mizerných projektech, jako byla třeba Pálava, by si autor jeho renomé mohl odpustit. Na druhou stranu peníze se vydělávat musí, zvášť když muž plodí jedno dítě za druhým a pořizuje si náročné ženy, že... Život prostě není jednoduchý.

zdroje: Expres, Super.cz, DVTV, Extra.cz, CSFD

Vložil: Ela Nováková