Dokončil akustické obklíčení Prahy a občas se uklání i v metru. Přesto touží po lince důvěry. Horká židle Jana Vondráčka

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Herec a dabér Jan Vondráček v Show Jana Krause

Praha zaznamenala v poslední době velkou změnu. Názvy zastávek a další hlášení v městské hromadné dopravě odříkává nyní herec Jan Vondráček. Proč načítal knihy vkleče a co má společného s Barackem Obamou? V Show Jana Krause se mluvilo i o snech.

Konečná zastávka, prosíme vystupte. Tohle hlášení z pražské městské hromadné dopravy je takové finální, Jan Vondráček ale s načítáním zdaleka ještě ve finále není. Těch zastávek a upozornění je totiž deset a půl tisíce a on jich zatím zvládl dva a půl tisíce. I to je celkem obdivuhodné číslo. Ještěže mu tuhle zakázku rozdělili na několik částí, protože kdyby to měl načíst najednou, nejspíš by mu z toho hráblo.

Pražské „referendum“ o nejznámější hlas vyhrál Jan Vondráček přímo suverénně. S takovým skóre se stěží může pochlubit nejeden politik.

Hlas jako zpěv ptáků

Jan Vondráček vzpomínal, že do konkurzu na „hlas z metra“ se přihlásilo asi dvě stě lidí. „Z těch vybírala nějaká komise a zbyli jsme čtyři. Pak už hlasovali cestující, proběhlo tedy jakési referendum. Posbíralo se dvě stě tisíc hlasů. Kdyby to byly prezidentské volby, nemusel bych do druhého kola, protože jsem dostal 127 tisíc hlasů,“ poschlubil se, jak s přehledem vyhrál v soutěži o nejznámější pražský hlas. „Pocit, že hlášky i názvy budou lidé slýchat dvacet let, ve mně vyvolal velkou zodpovědnost,“ dodal a vysvětlil, že nejtěžší bylo najít a udržet balanc. „Ráno v prázdné tramvaji můj hlas nemůže řvát lidem do uší. Musí celou dobu držet jednu barvu a charakteristiku. A působit jako zpěv ptáků nebo šumění moře.“

Jana Krause přesto zajímalo, jak na svůj vlastní hlas nyní herec třeba v metru reaguje. „Někdy mám tendenci se klanět. Vstát ze sedadla a uklonit se a zase si sednout,“ Zasmál se. Pak ale dodal, že už si na svůj hlas dávno zvykl, protože tohle není zdaleka jeho první hlasová zakázka. Co ho ale potěšilo, byla hláška, kterou zaslechl na zastávce v prvních dnech, kdy bylo jeho hlášení v MHD dáno do oběhu. „Mladá houslistka se nechala slyšet, že teď se jí lépe jezdí na konzervatoř,“ vyprávěl s potěšením, protože uznání hudebnice s dobrým sluchem mu udělalo radost.

Slyšet po ránu sám sebe v metru spolehlivě probudí, přestože ostatní cestující ještě leckdy spí vestoje

Linka důvěry pro herce

Léta se věnuje dabingu, načítání audioknih, a dokonce mluví hlasem jednoho telefonního operátora na zákaznické lince. „Jojo, takové to stiskněte jedničku, nebo že jste se dovolal někam úplně jinam, než jste chtěl,“ reagoval na údiv moderátora. „Tak jsem si říkal, že teď jsem s tou MHD dovršil hlasové obklíčení Prahy. Když jsem s tou zákaznickou linkou začal, inspirovalo mě to k takové věci. Herci jsou přece jenom křehký lidi a potřebovali by svou linku důvěry. Vypadalo by to asi takhle: „Dovolali jste se na linku důvěry herecké asociace. V zájmu zvyšování herecké důvěry artikulujte, prosím. Režisér vám škrtl vaši oblíbenou repliku? Stiskněte jedničku. Srazil se vám po Vánocích kostým a kostymérna tvrdí, že rozhodně neprala? Stiskněte dvojku. Váš kolega ve vedlejší roli mívá při děkovačce větší aplaus, než vy v roli hlavní? Stiskněte trojku. Skončili jste lidsky i umělecky? Stiskněte křížek nebo zavěste.“ To celé předříkával monotónním hlasem telefonního operátora a prokázal tak, že je mimo jiné i vtipný vypravěč. To ostatně připomněl i Jan Kraus ohlédnutím za potkáváním s kolegou hercem na setkáních surrealistů, kde Jan Vondráček předváděl vynikající skeče.

Ochotně publiku předvedl, že i monotónní hlas telefonního automatu je kus hereckého mistrovství

Jak načíst audioknihu vkleče

Před nedávnem potkala Jana Vondráčka nemilá zdravotní příhoda, utrhla se mu část sítnice v oku. Lékař zareagoval okamžitě a odeslal ho hned do nemocnice na akutní operaci. Ta vše naštěstí vyřešila, následovalo ale dlouhé období rehabilitace. „Musel jsem spát na břiše, což byla hrůza. A pořád jsem musel mít skloněnou hlavu k zemi. To se musí proto, aby se nějak v oku vyrovnávaly tlaky. Do toho byly dvouměsíční divadelní prázdniny a já musel zůstat doma. Manželku jsem odeslal na chalupu, aby nemusela být v Praze se mnou, a rozhodl jsem se, že se budu věnovat načítání audioknihy. Pořídil jsem si rehabilitační klekátko, mikrofon jsem si dal na zem a v předklonu jsem četl,“ líčil, jak vznikla nahrávka knihy, kterou přinesl Janu Krausovi jako dárek. „Takže to je takový Modrý Mauricius mezi audioknihami, protože vznikla zcela netradičně vkleče. Má to teda jeden problém. Když jste v předklonu, tak vám víc tečou sliny, což je slyšet. Vždycky před čtením jsem kousal chleba, abych si vysušil pusu, ale úplně to nepomohlo. Tak kdybys na té nahrávce slyšel nějakou tu slinku, tak víš proč,“ dodal při předávání unikátní audioknihy moderátorovi.

Práci vkleče sice líčil s pořádnou dávkou humoru, tehdy mu ale do smíchu moc nebylo

Když je slov moc, přestanete je slyšet

Vydavatelé audioknih se o Jana Vondráčka přetahují, načetl už množství knih. V době pandemie, když byla zavřená divadla, se všichni domnívali, že teď je ta správná chvíle, kdy mohou herce zavalit prací. „V jednu chvíli jsem si uvědomil, že čtu osm hodin denně. Ještě ke všemu dopoledne jednu knihu, odpoledne jinou v jiném studiu a večer doma ještě něco jiného. To jsou tisíce a tisíce slov, která po čase už přestanete vnímat. Pak jsem jednou přišel domů, manželka mi něco říkala a já vůbec nerozuměl smyslu jejích slov. Naštěstí pomohlo se vyspat, mozek se restartoval a zase jsem normálně slyšel,“ líčil, že čeho je moc, toho je příliš, a on musel trochu nahrávání omezit. 

Zkusili jste někdy mluvit nepřetržitě osm hodin? Obsah slov pak už mozek odmítá vnímat.

Setkání s Barackem Obamou

V té době, kdy byl zahlcen slovy, mu hlavou táhly podivné věci. A tak přišel i sen o tom, jak ho volali z americké prezidentské kanceláře, že jeho strýc ho nominoval na amerického prezidenta. Bylo sice jisté, že vyhrál Obama, ale povinnosti bylo třeba učinit za dost, a tak byl herec pozván do Bílého domu. „V tom snu jsem to vzal jako kšeft. Vysvětlil jsem jim, že toho mám moc a taky se musím věnovat ženě a dětem. S tím oni počítali, takže jsme letěli všichni. V Bílém domě na nás čekala paní Obamová a řekla, že Barack je zrovna ve sprše, ale za chvíli přijde a pojedeme na slavnostní večeři. No a on vylezl ze sprchy jen s ručníkem v pase, pozdravil nás a šel se obléknout. Pak jsme nasedli do limuzíny, to jsem se ale už probudil, tak nevím, co jsme k té večeři měli,“ líčil svůj barevný epický sen, který má zvláštní dohru. Barack Obama po svém prezidentském pobytu v Bílém domě nyní provází komentářem dokumentární filmy o ochraně přírody. Ty se hrají v Česku dabované a za Obamu nemluví nikdo jiný než Jan Vondráček. Asi si to vysnil. 

Vložil: Ela Nováková