Rekviem za papriku a óda na nový svět. Sobota Jaromíra Janáka
komentář
11.03.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Milionářské konto současnosti
Nebyla to špatná hospoda. Přímo proti divadlu, stačilo přeběhnout ulici, a když před dvanáctou hodinou odešli někam na lepší oběd řemeslníci, kteří tam od devíti ráno trávili pivní svačinku, zajídanou dršťkovou polévkou, bylo tam dost místa i pro ty, kteří se přišli najíst.
Tenkrát jsme u nás v práci, v Hudebním divadle v Karlíně, fasovali stravenky ve formě plachet, z kterých jsme pracně odtrhávali lístečky v ceně oběda, tedy v hodnotě šesti korun, protože za pivo za dvě koruny i s tuzérem se platilo zvlášť. Oblíbená byla paprika, protože byla opravdu dobrá, a také proto, abychom se vešli do stravenkového limitu. Guláš to byl pěkně tmavý, z hovězí kližky a třemi knedlíky houskovými a třemi bramborovými, maso posypané nadrobno pokrájenou cibulkou a nám dobrodruhům přidávali ještě feferonku. Pan dirigent Karel Vlach si dával jídla dražší, měl nakonec příjmy přece jen vyšší než my. Pro něj nebyl problém španělský ptáček anebo svíčková za hrozivou částku osmi korun, ale zato si do omáčky dost často namočil kravatu a obětavá paní Yvetta Simonová se mu z kravaty, naložené v smetanové omáčce, pokoušela uvolnit zapíchnutou vidličku.
Placení bývávalo drama. Tři guláše po pěti šedesáti a dvě piva za korunu sedmdesát číšník, skrytý za šrajtoflí, bleskurychle spočítal: „Třikrát sedm dvacet čtyři a pět je třicet jedna, zpátky to máme šedesát pět, děkuji, poroučím se, přijďte zas.“ V divadle jsme to my, matematičtí experti, přepočítávali a do večerního představení bezpečně zjistili, že nás vrchní jako obvykle natáhl. Takové problémy už máme za sebou, dnes můžete jít do téže restaurace s naprostým klidem, že byste při platbě kartou přišli o korunu: „Tři gulášky, sedm stovek a osmdesát k tomu, pivečka byla dvě, že, tak to máme sto devadesát á, pardon, byla neperlivá vodička pro pána, tak ještě osmdesát ká čé. Zde, prosím, bonusové kupóny na vedlejší filipínskou pedikúru. Přijďte zas!“ Odpověď: „Za půl roku, až si zase našetřím,“ řeknu raději jen v duchu, člověk musí mezi kolegy udržovat glanc.
Za minulého režimu pořád něco nebylo. Jednou celer, jindy lahvové pivo, někdy nebyl kečup, protože se vyrobilo málo víček, ženy dělily čas na epochy, kdy byly v obchodech vložky a kdy nebyly, některé věci, zejména exotické ovoce, byly jen před velkými svátky a některé věci nebyly vůbec. Brokolice, bulvár, a to všechno, protože centrálně řízená ekonomika měla jako pštros hlavu zastrčenou v písku místní produkce. Po roce 1989 jeden premiér sliboval, že to vyřeší volný globální trh. Dnes ho tu máme, není aspirin pro děti, kilo másla je dražší než kilo nutely (která se tenkrát občas vozila z Jugoslávie), a pokud nechceme na každém nákupu nechat několik modrých Smetanů, promiňte, dnes už Palackých, jezdíme za hranice do Bavorska nebo do Polska, kam jezdí nakupovat i nový prezident…
Hovězí je drahé, protože je málo krav. Proč je málo krav? Protože krávy prdí. Tak je vybijeme a maso zdražíme. Krávy, co doprděly, se mohou nacpat do hovězích konzerv, které budou lákadlem VIP restaurací. Ale co se mnou? Musím přiznat, že se mi to, co kravám, i při mém vzdělání, také občas stane. Nebudu se alibisticky vymlouvat, že nade mnou denně proletí několik letadel, které prdí daleko víc. Zamořuji planetu a přivedl jsem tím do krachu národní hospodářství, které by, nebýt mého průměrného důchodu, vzkvétalo jistě náramně, takže je jen spravedlivé, že se mi ho poslanci ve své kantýně, kde jsou ceny ještě nižší než v Polsku, rozhodli odvalorizovat.
Papriku za 180 Kč kilo si nekoupím, stejně tak i cibuli, natož abych jel na Filipíny, kde se v těchto dnech cena cibule dotýká ceny zlata a cibuláři jezdí v zlatých mercedesech. Tím ať se cpou celebrity, a svým produktem, kvalitnějším a ušlechtilejším, mohou plnit trubky Nord Streamu a vyhřívat jím spokojené domovy šťastných lidí v nejlepším možném světě, jaký lze vymyslet v parnu současné sněmovní kantýny.
Zdroje: Seznam.cz, Guardian
Vložil: Jaromír Janák