Hrdinka každodenního života proměnila i naprostý propadák v senzaci aneb Pomsta mocných, která nevyšla. Tajnosti slavných
06.03.2023
Foto: Se svolením Národní divadlo
Popisek: Dana Medřická na civilní fotografii z archivu Národního divadla
VIDEO Třebaže zahořklá, neupravená a upjatá, navenek z ní tryskala mimořádná vnitřní krása. Bez luxusních toalet a třpytu drahokamů se snadno obešla, pozornost a lásku získávala upřímností, otevřeností a košatostí duše. (Pokračování z pátku 3. března)
Štěstí, radost a smích či velká dramata, záplava žalu a zoufalství. V jejích postavách nikdy nešlo o vzhled, podstatou jejího herectví byla vždy práce s city a emocemi. V zdánlivě obyčejném každodenním příběhu uměla Dana Medřická mistrně vystihnout podstatu, takže se s ní publikum snadno ztotožnilo. Milovala lidi, publikum milovalo ji. Ani o mužskou pozornost neměla se svým šarmem a obrovskou dávkou kouzla osobnosti nikdy nouzi. Mnozí jí byli přímo fascinováni.
Ošklivá slečna:
Ošklivá slečna
Jednou z jejích velkých příležitostí, která už byla bohužel téměř zapomenuta, se stala v roce 1959 hrdinka psychologického dramatu režiséra Miroslava Hubáčka Ošklivá slečna. Stárnoucí účetní revizorka Hana Kalvodová se na služební cestě zamiluje do staršího účetního, začne se proměňovat v rozkvetlou květinu, aby nakonec objevila ve svém příteli pachatele zpronevěry. Byla to vlastně Danina poslední opravdu velká filmová role, i když těch vedlejších ve filmu i televizi pak ztvárnila více než dvě stovky. Nemohla chybět ani v seriálech, od Sňatků z rozumu přes Nemocnici na kraji města po My všichni školou povinní. A přímo jedinečná a nezapomenutelná je její maminka v Takové normální rodince.
Romeo a Julie na konci listopadu:
Jak se soudruzi přepočítali
O část hereckých příležitostí přišla, protože po srpnové okupaci v roce 1968 odevzdala stranickou legitimaci. Ze srdcí diváků se ji však režimu vymazat nepodařilo. Když velké filmové role nepřicházely, účinkovala v divadle a v televizi. V období normalizace začala být její popularita mocipánům hodně na obtíž, vyhodit ji z Národního divadla si ale netroufli.A tak jí vedení nabídlo roli Eržiky Orbánové v Kočičí hře maďarského dramatika Istvána Örkenyho. Šéfové měli v úmyslu navézt nepohodlnou herečku do podprůměrné hry, netušili však, co Medřická s kolegyní Vlastou Fabianovou s touto hrou dokážou udělat. Namísto totálního propadáku se zrodila nejúspěšnější inscenace v historii Národního divadla. Hrála se devět let, diváci zhlédli 403 repríz a bylo by jich určitě ještě mnohem víc, kdyby Dana Medřická v roce 1983 náhle nezemřela.
Taková normální rodinka:
Štěstí na druhý pokus
Se svým šarmem a obrovskou dávkou kouzla osobnosti neměla nikdy nouzi o mužskou pozornost, mnozí jí byli přímo fascinováni. „Mohli jsme na ní oči nechat,“ popsal její kolega Martin Růžek své první setkání s fenomenální herečkou. A zdaleka nebyl sám. Jejím prvním manželem se stal hned po válce o osmnáct let starší legendární herec Václav Vydra. Krátce po svatbě však manžele postihlo obrovské neštěstí, když se jejich prvorozený syn Václav nedožil prvních narozenin. Na druhé miminko, opět Václava, si museli počkat dalších nekonečných deset let. S Vydrou nakonec Dana prožila čtvrt století, a když zemřel, nechtěla zůstat sama. Se svým soukromím ale nikdy nechodila na trh, takže svatbou se španělským obchodníkem Artemiem Preciose Ugartem všechny vyvedla v roce 1981 z míry.
Kočičí hra:
Nečekaný odchod
Syn slavného španělského spisovatele, revolucionář a předseda španělských Greenpeace patřil k jejím nejvytrvalejším obdivovatelům. Působil dlouhá léta v Praze jako profesor makroekonomie na Karlově univerzitě, a i díky němu začal Danin syn Václav po roce 1989 koketovat s podnikáním. Jeho pokus prodávat u nás zbraně, dovážené ze Španělska, ale skončil neúspěšně. Osud ale nakonec nedopřál nové lásce mnoho času, manželství trvalo jen něco málo přes rok, když 21. ledna 1983 Dana Medřická náhle zemřela na selhání srdce. Její předčasný odchod vyvolal mnoho spekulací, říkalo se dokonce, že ji vlastně způsobilo vedení Národního divadla, které jí přislíbilo hlavní roli v Čapkově Matce, pak ji ale do představení odmítlo obsadit. Už v roce 1958 jí byl udělen titul laureátky státní ceny za divadelní výkony na scéně Městských divadel pražských a v roce 1966 titul zasloužilá umělkyně. Měla dostat i národní umělkyni, nakonec ale titul stejně jako legendární roli Čapkovy Matky získala politicky mnohem angažovanější kolegyně Jiřina Švorcová.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, FDB, Národní divadlo, Český film, Jindřich Černý: Dana Medřická, Michaela Zindelová: Tři na forbíně)
Vložil: Adina Janovská