Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Okamurovy a Babišovy čtyři mouchy jednou ranou. Komentář Štěpána Chába

komentář 06.03.2023
Okamurovy a Babišovy čtyři mouchy jednou ranou. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Tomia Okamury

Popisek: Momentka z pátečního blokování řečnického pultu v Poslanecké sněmovně

Páteční schůze Poslanecké sněmovny zvala k popcornu. Měl jsem to štěstí, že jsem si přímý přenos zapnul tři minuty předtím, než došlo z rukou samotné vlády k puči proti samotné České republice. Neúspěšný puč trval několik dlouhých desítek minut. Nebyl to ovšem puč plánovaný, promyšlený a jakkoliv chtěný. Vláda Petra Fialy si prostě jen nevšimla, že ve své aroganci moci začíná laškovat s arogancí diktátu. Vláda Petra Fialy tím končí jako vláda demokratická a začíná se chovat jako vláda před pádem na dno jakýchkoliv hodnot.

Čtyřdenní obstrukce opozice byly výstavní. Tomio Okamura rukou společnou a nerozdílnou spolu s Andrejem Babišem a jejich poslanci naprosto zablokovali jednání Poslanecké sněmovny. Pro vládu jistě nepříjemná zkušenost. Ale zkušenost, která je základem pro parlamentní demokracii. Jsou témata, která opozice musí zvednout a ukazovat na jednání vlády. Je to nekonečná přetahovaná o směrování republiky a důležitý faktor pro další volby. Stejných obstrukčních výhod využívala nynější vláda v době svého opozičního angažmá za Babišovy vlády.

Je jasné, že zvolená vláda by ráda vše prosadila hladce a bez zbytečného zdržování se opačnými názory. Jenže to bychom mohli sklouznout k Straně a Vládě, kterou jsme tady měli čtyřicet let, a všechny zápisky z deníčku jsme po prožité zkušenosti radši vytrhali z památníčku (v některých ohledech k naší škodě, protože rozhodně ne všechno, co se systémově dělo za bolševika, bylo blbě).

A přesně o sklouznutí k jedné Straně a Vládě se pokusila vláda Petra Fialy. Po desáté hodině večerní si odhlasovala, že nadále se bude u pultíku řečnit pouze v délce 5+5 minut. A to sakumprásk všichni včetně poslanců s přednostním právem, kteří mají podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny právo řečnit neomezenou dobu. Což nám předvedl třeba právě Tomio Okamura svým sedmihodinovým projevem. Žádné ořezávátko. (Miroslav Kalousek svého času sklidil potlesk za tříhodinový projev, kterým bránil vyššímu zdanění hazardu. Tatáž obstrukce, díky které se zákon nestačil projednat včas.)

Nikdy v novodobé historii České republiky nedošlo k plošnému omezení doby vystoupení i pro poslance s přednostním právem. Protože v tu chvíli už se jedná o faktické umlčení opozice jako takové. Popření jednacího řádu Poslanecké sněmovny by měla s přednostním právem odstonat její předsedkyně Markéta Pekarová Adamová a po rezignaci odkráčet prodávat svetry do butiku. Protože její rukou prošlo hlasování, popírající samotnou parlamentní demokracii.

Jak Fialovic pětispolek ještě v opozici rád křičíval na Babiše a jeho spolek – v slušné západní společnosti by politik po (jakémkoliv) skandálu odstoupil. Kdyby k něčemu takovému, co předvedla v pátek rudá Pekarová Adamová, došlo za Babišovy vlády, máme tu revoluci. Milion chvilek proti demokracii by pořádal orgie po celé republice, opozici loajální novináři by hřímali jako smyslů zbavení, Rychetský z Ústavního soudu by nestranně komentoval situaci, kde by zkonstatoval, že nenávidí Babiše, že by mu nejradši vylomil sanici a naplácal z dotací zakoupenou tenisovou raketou přes zátylek, to vše samozřejmě naprosto nestranně, to je bez debat.

Rozhlížím se. Co Pekarová Adamová? Už si otvírá butik se svetry? Už jsou ulice naplněné MilChvilprdama? Ne? To bude asi tím, že jsme dlouze před volbami do Poslanecké sněmovny i po nich mediálně vykreslovali nynější vládu jako tu demokratickou a opozici jako tu nedemokratickou. A nějak asi odmítáme pochopit, že se nám ta demokratická vláda chová nedemokraticky. Jsme ve fázi popírání i sami před sebou? Pekarová Adamová, a s ní i celý vládní kolotoč, právě porušila ten nejzákladnější kámen naší demokracie. A je ticho. Hlídací pes demokracie si v boudičce líže kulky a nemá čas.

Střet popsal premiér Fiala v Otázkách Václava Moravce následovně: Existuje souboj mezi demokratickými stranami a populisty a extremisty, kteří se nesmířili s výsledkem voleb a snaží se to přenést do Sněmovny tak, že zablokují legislativní proces a jednání dolní komory parlamentu." Je to v nich jako v koze, v demokratech jedněch. 

Protože jsem průběžně čtyřdenní obstrukce sledoval, přijdou mi humorné poznámky o nekonstruktivní opozici, která nenavrhuje řešení, jen blokuje to jediné správné. V průběhu obstrukcí jsem zaznamenal desítky konstruktivních připomínek a návrhů z řad opozice, dle Fialy populistů a extremistů. Ale arogance moci pracuje jako dobře promazaný stroj. Opozice rovná se populismus, extremismus a nedemokratičnost.

Úděsnou roli tajtrdlíka doby v celé šaškárně sehrál lidovecký poslanec Jan Bartošek, který se řízením směny ocitl ve chvíli popírání parlamentní demokracie na křesle předsedajícího. Opoziční poslanci okupovali řečnický pultík a bránili svými těly, aby byl Andrej Babiš, poslanec s přednostním právem, případně odveden ostrahou. Jan Bartošek, tragická postava páteční show, přesto vyvolával přihlášené a vyzýval je k oné pětiminutovce u pultíku. Zapnul časomíru a jako malý Jarda bez jakékoliv důstojnosti tiše čekal, až pět minut uplyne, aby pak vyvolal dalšího. Čišela z toho strašně nedůstojná trapnost.

Poté došlo k poradě předsedů stran a poslaneckých klubů, která trvala přes hodinu a půl. Po ní přistoupila k pultíku Markéta Butiková Pekarová Adamová a řekla, že se přednostní práva neruší. Načež schůze skončila.

V sobotu ráno jsem s napětím čekal, jak se to vyvrbí. Budou pokračovat obstrukce proti snížení zákonem dané valorizaci důchodů? Nepokračovaly. Zpočátku jsem to bral jako hloupou kapitulaci opozice. Jenže už v sobotu odpoledne jsem si říkal – hleďme, čtyři mouchy jednou ranou se Okamurovi a Babišovi podaří. První mouchu opozice zaplácla tím, že ukázala na asociálnost vlády Petra Fialy.

Snížení zákonem dané valorizace důchodů prošlo Poslaneckou sněmovnou. Čeká ji urychlené projednání v Senátu. Tam se očekává, že vládě služný Senát vše bez zásadních námitek schválí. Tedy moucha dvě – hleďme, Senát je detašované pracoviště vlády. Pak prubířský kámen pro nastupujícího generála Pavla. Ten se ve čtvrtek přehoupne z funkce prezidenta v naději do funkce inaugurovaného prezidenta. A hned ho čeká rozhodnutí, u kterého vláda doslova porušila demokratičnost našeho zřízení. Poslouží generál Pavel vládě Petra Fialy? Však to byl jimi podpořený kandidát. To i kvůli němu vláda Petra Fialy odložila projednávání snížení valorizace na hraniční termín, protože nechtěla, aby se to stalo tématem prezidentských voleb. (A kvůli tomu vše projednává i ve stavu legislativní nouze – krásná účelovka s ohýbáním našeho systému na hranici únosnosti.) Půjde generál vládě na ruku? Nebo se šprajcne? A když se šprajcne, tak po zemanovsku, tedy aby zákon nemohl projít? Nebo tak, že ho urychleně vetuje, aby ho vláda stačila ještě prosadit a prezidentské veto přehlasovat (protože tím se postará o to, že zákon fakticky projde a generál bude moci krčit rameny a tvrdit, že pro to udělal maximum)? Uvidíme. Po senátním souhlasu to bude jen na něm. Tedy třetí moucha v jedné ráně.

A pak tu máme mouchu čtvrtou. Pokud generál Pavel ukáže, že je skutečně vděčný svému Fialovi, a připojí pod zákon podpis, případně jej urychleně vetuje, aby ho sněmovna stihla svou stoosmičkou přehlasovat, přijde na řadu Ústavní soud. A tady se pak může ukázat ona „nestrannost“ pod vedením Rychetského, který stále ještě neodstoupil ze svého místa předsedy, ač byl zapleten do kmotrovských praktik stran sportovních dotací, o čemž nám před půlrokem pohovořily Seznam Zprávy a žádných dopadů to na Rychetského prominentní funkci nemělo. Což je zvláštní. Na slušném Západě, jak se tak říká, by po podobném průšvihu člověk z takové funkce bez cirátů odstoupil. Ne tak u nás. U nás mají odstupovat jen ti médii nazvaní nedemokrati, demokrati mohou, co jen se jim zlíbí. I popírat parlamentní demokracii.

Markéto Pekarová Adamová, je to vaše selhání, odstupte ze své funkce. Je nemravné, že na ní stále jste. Deset minut po skončení páteční schůze jste měla být na personálním a vyplňovat lejstra pro odchod z veřejné funkce.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb